DOKUMENT: Příběh týmu z Nagana 1998. Od debaklu s Německem po olympijské zlato
22. února 1998. Přesně před 20 lety dosáhl český hokej na svůj největší úspěch. Na olympijských hrách v Naganu vybojovali čeští hokejisté zlaté olympijské medaile. Japonský turnaj byl přitom vůbec prvním, na kterém mohli pod pěti propojenými kruhy hrát hokejisté z NHL. Češi byli outsideři i proto, že se mnozí z nich viděli poprvé až v Naganu.
Počátky vzestupu, ze kterého vzešel naganský úspěch, je třeba hledat dole. 31. srpna 1996. Garmisch-Partenkirchen. Český hokejový tým nabitý hvězdami prohrává další zápas Světového poháru. Ostudně 1:7 s Německem. Z tribuny zápas sledoval muž, který v následujících letech český hokej vytáhl – Ivan Hlinka.
Ivan Hlinka na tribuně, trapná porážka od Německa. Olympijské zlato se začalo rodit na dně
„Seděl jsem s ním na tribuně, zápas jsem nehrál. Pamatuju si, že mi řekl, že s tím hokejem musíme něco udělat, protože prohrát 1:7 s Němci je nepřijatelné. Tam začala jeho éra. Začalo se to budovat na jeho citu, kdy uměl poskládat dvojičky a k nim jen doplňoval hráče. Hrozně mu to fungovalo,“ vysvětluje po letech Jiří Šlégr.
Už na MS ve Finsku 1997 ukázal tým, že se chce o nápravu reputace porvat. Hrdost českým fanouškům vrátila vedle bronzových medailí i památná bitka s Kanaďany.
V tom samém období přišlo oficiální potvrzení toho, o čem se dlouho spekulovalo. Na olympijském turnaji se měli poprvé představit ti nejlepší hokejisté světa, včetně hráčů NHL.
Zápasy ve skupině
„S deseti hráči jsem se viděl poprvé v životě a představoval jsem se s nimi. S Petrem Svobodou jsme se dívali na Jardu Špačka: ‚Hele, ten kluk má docela dobrou střelu. To je útočník, nebo obránce?‘ Patera, Procházka, Hejduk. Spousta kluků, kteří hráli výborně v lize, ale já jsem byl 8 let někde jinde. Já jsem je neznal, jen jsem o nich někde četl,“ vzpomíná s úsměvem brankář Dominik Hašek na první setkání celého týmu, které se uskutečnilo jen několik desítek hodin před zahájením turnaje přímo v Naganu.
Dobrý vstup s Finskem, povinná výhra na Kazachstánem... Ale také jediná porážka na turnaji
Češi ale dokázali najít na ledě rychle společnou řeč a v prvním utkání skupiny porazili Finsko 3:0, na vítězství navázali výhrou nad Kazachstánem v poměru 8:2.
Komplikace ale přinesl zápas s Ruskem, kterému Hlinkův výběr podlehl 1:2, což znamenalo, že ve čtvrtfinále narazil na jednoho z velkých adeptů na medaili, Spojené státy.
Čtvrtfinále. Česko - USA 4:1
Američané v první třetině Čechy přehrávali, vedli 1:0, měli plno šancí a hýřili sebevědomím.
Máte sbaleno? ptali se Američané po první třetině. Ale po čtvrtfinále letěli domů oni
„Pamatuju si, že mi na konci první třetiny Tony Amonte říkal do ucha, jestli už máme zabaleno, že nám večer letí letadlo. Jsem strašně rád, že jsem mu mohl podat ruku a podívat se mu do očí, že letadlo letí jemu,“ vzpomíná obránce Jiří Šlégr.
Český tým měl jednu výhodu, kterou si Američané nepřipustili – papírové předpoklady je sváděly k podcenění soupeře. „Jeli jsme tam jako outsideři. Američané tam jeli jako mistři světa, vítězové Světového poháru. Nepočítali, že by s námi mohli prohrát,“ vnímal situaci Dominik Hašek.
Čeští hokejisté dokázali duel se Spojenými státy otočit i díky situaci v první přestávce. „Chvíli bylo ticho a bylo vidět, že všichni v tu chvíli (Vladimír Růžička) řekl pár věcí, takové ty důležité, že to jsou hokejisti jako my, že jsme taky dobří hráči. To nám v tu chvíli hrozně pomohlo,“ vypráví Hašek.
Sám Růžička na situaci vzpomíná jen matně, i když ví, že se o jeho proslovu vyprávějí málem legendy: „Já vím, ale to se nějak přehání. Cítili jsme šanci, že se zápasem můžeme něco udělat. Hlavně jsme si řekli, že musíme hrát trochu jinak, ne takhle, protože jinak prohrajem.“
Zlatí hoši z Nagana. Před 20 lety 'přepsali dějiny', dnes vedou psí hotel, trénují nebo podnikají
Číst článek
Kabina začala vřít. Růžička ve 29. minutě vyrovnal a o 58 sekund později otočil Jaromír Jágr. Česko vedlo a vedení už nepustilo. Jiří Dopita završil výsledek na 4:1.
„Po dnešním výkonu se příliš nestárne. Naopak si myslím, že jsem trošku omládl. Bylo pro mě velmi příjemné toto mužstvo koučovat,“ potěšeně sděloval novinářům trenér Ivan Hlinka po dalším kroku na cestě za zlatem.
Semifinále. Česko - Kanada 2:1 po sam. nájezdech
20. února ve 14.45 japonského času nastoupili Češi v semifinále proti Kanadě a věděli, že k úspěchu vede cesta přes další tvrdou šichtu. Zámořský sudí Bill McCreary nedal Kanaďanům ani procento, dohromady vyloučil jen tři hráče.
Šlégrova bomba, vyrovnání 63 sekund před koncem a zázrační Hašek. Tak Češi postoupili do finále
Kolonka střelců byl prázdná až do času 49:46, pak se do puku opřel Jiří Šlégr. „Byl to nejhezčí zážitek, kdy jsem dal gól. V ten moment jsem byl schopný proletět střechou stadionu štěstím. Bylo to úžasné, ale věděl jsem, že je spousta času do konce,“ cítil Šlégr.
Do konce zbývalo 63 sekund, když Linden vyrovnal. Šlégr i Šmehlík puk tečovali, Hašek si na něj sáhl, přesto skončil v síti. Zápas šel nejdřív do prodloužení, pak do nájezdů.
Hráči se před první sérií chytili kolem ramen. Ukázali tím, jakou sílu mužstvo má. „Vzniklo to spontánně tím, že se zápas s Amerikou otočil, ubránili jsme prodloužení s Kanadou. Ani si nepamatuju, kdo to začal,“ vybavil si Šlégr.
Jediným úspěšným střelcem byl Robert Reichel, jinak se předváděli Patrick Roy, a především Dominik Hašek. Góly mu nedali Theoren Fleury, Ray Bourque, Joe Nieuwendyk, Eric Lindros ani Brandon Shanahan. „Jsme ve finále, jsme ve finále,“ křičeli televizní i rozhlasoví komentátoři.
Finále. Česko - Rusko 1:0
Zlatým písmem se do české hokejové historie zapsalo datum 22. února 1998. Skóre 0:0 vydrželo do času 48:08. V tu chvíli se do puku na modré čáře opřel Petr Svoboda. Asistenci si připsala kladenská dvojčata Pavel Patera a Martin Procházka, jeden vyhrál buly, druhý přihrál střelci.
„Moc dobře si vzpomínám, byl to krásný moment, nic lepšího jsem asi nikdy nemohl zažít,“ líčí Procházka. Zbývalo 12 minut, které se neuvěřitelně vlekly, ale dovlekly se až v výbuchu české radosti.
Pohled Jiřího Šlégra v tu chvíli zamířil na střídačku za Ivanem Hlinkou. „Držel v sobě spoustu věcí, když ho Sláva Lener objal, viděl jsem, že brečí. Všechno z něj vyletělo ven, ten velký chlap, co měl obrovské charisma, měl v tu chvíli malou dušičku.“
Oslavy
Triumf národního týmu slavila doslova celá země. Lidé na náměstích, hospodách hltali každé slovo svých hrdinů. Hráči NHL si vyprosili na svých klubech, aby se mohli zastavit v Praze, následoval dlouhý a bouřlivý let z Japonska.
Bouřlivý let, gratulace od prezidenta, zaplněné Staroměstské náměstí. Zlato otočilo Českou republiku vzhůru nohama
„Dík vám dnes ví miliardy lidí, co to je Česká republika. Zasloužili jste se o její známost a dobré jméno víc než mnoho politiků,“ gratuloval hokejistům po přistání Václav Havel.
„Ale máte ještě jednu jinou zásluhu. Zasloužili jste se o to, že v naší zemi byla a několik dní ještě bude dobrá nálada. Lidé jsou k sobě slušní, objevili v sobě dokonce vlastenectví. Děkuji vám, že jste toto všechno vyvolali svým skvělým výkonem,“ dodal prezident republiky.
Památná zůstává tisková konference českého celku na pražském letišti. Po dlouhé cestě a nepřetržitých oslavách se po chvíli se chopil slova hlavní strůjce úspěchu, trenér Ivan Hlinka.
