Čím to je, že se český baseball neustále posouvá kupředu? Jak se dá v Americe kombinovat studium a hraní baseballu? Nejen o tom se v pořadu Páteční finiš Kateřiny Neumannové rozpovídal baseballista Daniel Padyšák. Jaké sportovní sny ještě má? Co mu angažmá v zámoří dalo? „Jsme na dobré cestě, abychom poráželi nejlepší týmy světa,“ myslí si Daniel Padyšák.

Praha 15:52 29. listopadu 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Vy jste se vrátili z asijského turné, kde jste hráli s Tchaj-wanem a s Japonskem. Jaké to bylo?
Byla to skvělá zkušenost pro náš tým. Teď se odehrává ve světě turnaj Premier 12, což je turnaj nejlepších dvanácti reprezentací na světě. Nám to bohužel o pár příček uteklo. Každopádně nás tyhle dva týmy pozvaly, abychom je rozehráli na tento turnaj. Odehráli jsme čtyři utkání a byla to skvělá zkušenost.

Co vám ty zápasy napověděly?
Strašně moc. Jeli jsme tam s tím, že chceme všechny vyhrát, ale to je s takovými týmy docela těžké. Hned v prvním utkání jsme s Tchaj-wanem remizovali, což je v baseballu docela neobvyklé. V prvním utkání jsme tedy remizovali, aby se neutavili nadhazovači, aby zápas netrval zbytečně dlouho. Zbylé tři jsme bohužel prohráli, ale nějakou část jsme vždy v tom utkání byli. Vždycky nám to o kousíček uteklo, ale bylo skvělé vidět, že s nimi dokážeme hrát vyrovnané zápasy.

Vás ty týmy pozvaly a vy s nimi hráli oficiální zápasy?
Je to tak. Je to, jako kdyby tým úplných amatérů ve fotbale jel hrát proti brazilskému nároďáku. Možná je to zkreslené, ale náš tým je plný amatérů a týmy Tchaj-wanu a Japonska jsou plné profesionálů.

Dá se nějak říct, v čem jsou lepší?
Je to od všeho trochu. Defenzivou jsme na tom podobně k těmto týmům. S nadhazovací stránky, oni mají trochu víc nadhazovačů, kteří hází lépe ve vyšších rychlostech. Na pálce jsou schopní lépe odpalovat než my, protože oni proti takovým nadhozům hrají celý rok a my to máme dvakrát do sezony.

Máš nějaké mimosportovní zážitky z těchto destinací?
Stoprocentně. Na Tchaj-wanu nás vyzvedli na nejvyšší budovu, co mají v Tchaj-peji. Byli jsme v klášterech a procestovali ty země docela dost. V Japonsku už nebylo tolik času, tam to bylo věnované hlavně baseballu, ale pořád jsme byli schopni se podívat po okolí.

Úplně hororový závěr sezony pro Yankees, komentuje triumf Dodgers ve Světové sérii expert Chlup

Číst článek

Co fanoušci, ti jsou v těchto zemích nadšení, že?
Ano, je to tak. V Asii baseball úplně žerou a z nějakého důvodu český národní tým mají rádi, takže jsme měli pozornost neuvěřitelnou.

Kolik jich tam chodí na zápasy?
Na Tchaj-wanu něco okolo 25 až 30 tisíc a v Japonsku tam bylo třeba 38 tisíc. Pro nás, kteří hrajeme normálně tak před 40 lidmi, tak to bylo úplně skvělé.

Kolikrát v životě jste si zahráli před takovou kulisou?
Jednou. Na turnaji World Baseball Classic přišlo asi 40 tisíc lidí a já osobně jsem hrál v Americe na univerzitě a tam přijde třeba 25 tisíc lidí.

Co to s vámi dělá? Jste pak nervózní, nebo vás to nabudí k většímu výkonu?
Je to ruku v ruce, někdy je nervozita dobrá, že to člověka vybudí k nejlepšímu výsledku. Když jsme hráli poprvé v Japonsku, tak jsme byli nervóznější. Když jsme s nimi hráli teď, tak to nikoho už nevykolejilo a bylo to super.

Jak na tom český národní tým, co se týče kvality? Existují nějaké tabulky?
Ano, tabulky jsou, ale nevím přesně, kde se pohybujeme. Záleží na tom, že některé týmy mohou dát dohromady tým z vlastních hráčů a nejsou na tom tak dobře. Nejsem si jistý, kde přesně jsme, ale po tomto turnaji je vidět, že náš tým má kvalitu větší a větší. Máme spoustu mladých kluků a do budoucna budou přínosem pro národní tým.

Odkud je poskládaná česká reprezentace?
My jsme posbíraní vyloženě z Česka. Když už je to někdo ze zahraničí, tak má s Českem něco společného. Měli jsme na WBC Erica Zogarda, který byl fantastickým přínosem pro náš tým. Je to Američan, vyhrál Major League, ale má vztahy k Česku. Jsme ale jinak složení hodně z českých hráčů.

Má reprezentační trenér Pavel Chadim možnost vás vídat průběžně během celého roku, nebo se potkáte až na poslední chvíli?
Kádr má Pavel pod palcem celý rok. Je tam výjimka pár kluků, jako já, co byli na školách v Americe, nebo Marek Chlum teď hraje v Japonsku, tak nemůže sledovat tak dobře jako v Česku. Ví ale, co od nich může čekat a ví, jak hrajou.

Jaký bude další program národního týmu?
Teď máme po novém roce soustředění v Jeseníkách, tam si řekneme, co nás bude čekat v dalším roce. Pak by tam měl být přátelský turnaj na Floridě, proti týmu z Major League z těch farmářských lig. Ještě nás čeká mistrovství Evropy a Pražský baseballový týden. Mistrovství Evropy je vyvrcholení sezony v Holandsku, tak bychom chtěli zabojovat o medaili.

Čím to je, že pozice baseballu se posouvá ve sportovní společnosti nahoru? Může za to účast na World Baseball Classic?
Stoprocentně. Chtěli jsem tam udělat co nejlepší výsledek, hráli jsme se světovou špičkou a moc nevěděli, co čekat. Víme, jak ty týmy porážet, a mladí kluci chtějí hrát co nejlepší výsledky z takových turnajů. Nejen se jich účastnit, ale i vyhrávat je.

Dane, tvým snem je dostat se do profesionálních soutěží a v Japonsku má baseball nejvyšší kvality. Jak asijská cesta splnila tvá očekávání? Posunul ses někam?
Stoprocentně. V létě jsem skončil na univerzitě v Americe a mým snem bylo překlopit se do profesionálního baseballu. Ty přípravné zápasy mi přišlo jako skvělá příležitost, jak se ukázat před asijskými týmy. Podstoupil jsem předtím nějakou přípravu a to se myslím povedlo.

Chtěl jsi tam být ve formě?
Přesně tak. Ukázat, že házení mi jde. Za mnou ale byla fantastická defenziva, takže když jsem někde udělal chybu, oni odpálili balon do hřiště a kluci mi hrozně pomohli.

Jak probíhá namlouvání hráčů pro tyto soutěže?
Týmy po takových zápasech začínají kontaktovat hráče a nabídka, co bude dávat největší smysl, tak po takové bych chtěl sáhnout.

Marek Chlum hraje taky v Japonsku, tak je tam šance třeba pro další hráče, když takto zviditelnil český baseball?
Ano, Marek nám pomohl ukázat, že čeští hráči mohou hrát také v takových ligách. Do té doby to bylo neobvyklé, ale teď bude díky němu chtít nějakého českého hráče v lize.

Kolik cizinců může hrát v týmech? Je to limitované?
Je to limitované. Japonské soutěže chtějí mít většinu japonských hráčů v týmu, takže je to o něco těžší, než Major League v Americe.

Kdyby se ti to povedlo, tak jak se z pohledu životní úrovně může pak hráč mít? Je člověk pak schopen vydělat si slušné peníze?
V nejvyšší japonské lize je to nejvyšší úroveň a hráči se tam mají jak prasata v žitě. Tam nejen že se dají vydělat prachy, ale životní úroveň může být fakt dobrá. Mě o tohle ale asi úplně nejde, spíš bych chtěl hrát nejvyšší ligu proti nejlepším hráčům. Potom, co jsme tam odehráli čtyři utkání na těch stadionech a s tolika lidmi, tak vím, že je to to, co bych chtěl dělat.

3:03

Pořád mě překvapuje, jak moc tady znají český baseball, hlásí Chlup po podpisu smlouvy v Japonsku

Číst článek

Dane, jak dlouho jsi byl v Americe a kdy jsi tam odešel?
Hned po maturitě, v roce 2019 to byl můj první rok a strávil jsem tam pět let. Nejdříve jsem začal na malé univerzitě v Charlestonu v Jižní Karolíně. Tam jsem působil čtyři roky, to byla skvělá zkušenost, naučil jsem se spoustu věcí. Poslední rok jsem přestoupil na University of Georgia, což je kousek od Atlanty. Veliká škola a tam jsem strávil poslední rok.

Šel jsi tam kvůli škole, nebo kvůli baseballu?
Kvůli baseballu, protože ten univerzitní baseball je tam na skvělé úrovni a level je tam jeden z nejlepších na světě. Šel jsem tam právě kvůli tomu.

S jakými jazykovými schopnostmi jsi tam odcházel a jaký obor sis vybral?
S jazykem to nebyl problém, anglicky jsem vždycky uměl. Trvalo mi asi dva měsíce, než jsem se chytil, ale pak s tím nebyl problém. Studoval jsem tam byznys, což většina atletů, co tam byla, tak studovala tuhle věc. Není to úplně nenáročné, ale zároveň jsme měli ten čas na baseball.

Jak tam probíhá balanc mezi studiem a tréninkem?
Balanc není nejjednodušší. Začíná se brzy ráno, posilovna od šesti od rána, od osmi je škola, tam jsme byli do dvanácti a pak zase na trénink. Pořád se pendluje mezi tréninky a školou. Ten den je někdy docela dlouhý.

2:20

Páté místo na mistrovství světa i účast na World Baseball Classic. Čeští baseballisté zažili úspěšný rok

Číst článek

Co ti ten pobyt dal baseballově? Co tě naučila Amerika?
Strašně moc informací od trenérů. Ti trenéři na univerzitách jsou výborní, já měl obzvlášť štěstí a vždy mi pomohli se posunout dál na lepší úroveň. Za pět let jsem se naučil nespočet věcí k mechanice házení, jak vnímat hru, podle čeho vybírat nadhozy. Bez Ameriky bych na úrovni, které teď jsem, rozhodně nebyl.

Tvým snem a cílem byl profesionální baseball, ale v Americe to nevyšlo. Je to o štěstí anebo o výkonnostní úrovni?
Je to o úrovni. Vždy jsem byl tak nějak na pokraji toho, že by to mohlo vyjít, nebo ne. Bohužel vždy chybělo málo a nedopadlo to. Kdybych ale hrál lépe, tak by se vše vyřešilo. Může se říkat, že je to o štěstí, ale kdybych hrál lépe, tak by to vyšlo. Jsem ale rád, kde momentálně jsem, protože mi to dalo spoustu věcí a ukázalo mi to, v jakých věcech se mám zlepšit.

Kolika hráčům z univerzit se v každém roce podaří posunout do profesionálního baseballu?
Je to hrozně moc. V draftu je 20 kol, takže třeba okolo 600 až 800 lidí, kteří podepíšou, a vybírá se pak z desítek tisíc hráčů. Není to jednoduché, je to fakt složité se dostat do top týmů.

Máš přehled, kolik Čechů se pohybuje mezi baseballisty v Americe?
Na univerzitách jich pár je, ale v profesionálním baseballu není nikdo.

Dane, ty jsi baseballista zaměřením nadhazovač. Kdy se hráč vyprofiluje do této pozice?
Mně to trvalo asi do 18 let, kdy jsem hrál nějakou pozici a pak jsem šel nadhazovat. Z hlediska vývoje je to asi nejlepší než se vybírat v brzkém věku a pak se soustředit na jednu věc. Okolo 18 let jsem se překlopil jen na nadhoz, protože mi moc nešla pálka. Začal jsem nadhazovat a baví mě to nesmírně.

Už tehdy tě bavil nadhoz víc než ta pálka, nebo jsi přemýšlel i nad jinou pozicí?
Pro mě to bylo jednoduché, protože mi nadhoz šel lépe. Proto mě to i víc bavilo, tak to bylo celkem jasné rozhodnutí a jsem rád.

Kdy se začíná projevovat talent?
U každého je to jinak. Jsou kluci, co jsou od 15 let na nejlepší úrovni. Jsou tělesně zdatní. U mě se to projevilo až pozdě, možná až na univerzitě jsem začal nabírat na váze a trochu se překlápět k fyzické stránce. To mi pomohlo i ke zlepšení v nadhozu.

Je důležité házet rychle technicky, nebo jde jen o rychlost?
Je to vše důležité. Čím rychleji házím, tak nemusím házet tak přesně. Když házím 160 kilometrů v hodině, tak to tam sypu a na tu pálku je to těžké se načasovat. Čím pomaleji házím, tak musím umísťovat balon, abych pálkaře zmátl. Ideální je házet rychle a k tomu tam, kam mám. Všechno souvisí.

Na to jsi musel mít speciálního trenéra, nebo musí nadhazovač ty techniky dostat do ruky sám?
Jsou různé rady. Já pracuji se skupinou lidí, kteří mi pomáhají, pomohli mi i trenéři na školách, ale každý si musí uvědomit, co mu pomáhá. Já jsem zkoušel spoustu různých věcí, ale většinou se to zhoršilo, takže jsem si musel najít, co mi vyhovuje.

Jaké druhy tréninků z tebe dělají lepšího nadhazovače?
Důležitá je síla, ale víc je to o rychlosti a mobilitě. Vždy jsem rval v posilovně, co největší váhy a pořád házel pomalu. Když jsem se pak začal víc soustředit na mobilitu a flexibilitu, tak jsem začal házet rychleji

Ramena a lokty asi dostávají zabrat. Jak o sebe pečuješ?
U házení je to hrozné, že ty lokty a ramena jsou pod velkým náporem. Důležitá je posilovna, aby na ta místa nebyl takový nápor. Trvá to dost času, že se rozcvičuji třeba dvě a půl hodiny a pak jdu házet na osm minut, ale jsou to věci, které se musí dělat, abych zůstal zdravý.

Co ti pomáhá kromě kvalitního rozcvičení, abys o sebe pečoval?
Posilovna je důležitá, dělat si mobilitu, cvičit pravidelně. Mám fyzioterapeuta, ten mě vždy spraví a dá dohromady. Je důležité o sebe pečovat z tohoto hlediska.

Baseball je krásná hra, ale buď jsi profesionál, anebo bojuješ o přežití. Co pro tebe baseball znamená?
Je to asi jako v každém sportu. Pro mě a pro kluky z nároďáku je to láska, kdy prostě ten sport miluji. Já si nejsem moc schopný představit, že bych dělal něco jiného. Každý den trávím celý den baseballem nebo přemýšlením o programování. Na nic jiného moc nemyslím.

Co je tedy pro tebe motivací do budoucna?
Ideální by bylo zajistit si místo ve světě, kde bych mohl hrát a zlepšovat se. Je spousta věcí, ve kterých se mohu zlepšit. Pomáhat nejen národnímu týmu, ale i týmu, kde bych hrál.

Jsi ochoten být takovým tím poloprofesionálem, co musí chodit do práce a hrát baseball v Česku?
Ano, já ten sport mám natolik hrát, že bych nebyl schopen ho nehrát. V baseballu snad ještě nějakou dobu zůstanu.

Máš čas, aby tě bavilo ještě něco jiného než baseball?
Moc ne, abych pravdu řekl. Vše se točí okolo baseballu, ale občas jdu s klukama ven, zahraju si na playstationu. Moc ale koníčky nemám, fakt se to točí všechno okolo baseballu.

Jaká je baseballová komunita v Česku?
Skvělá. Možná jedna z nejlepších ze všech sportů. Všichni se na nějaké úrovni znají, jsou přátelští, nikdo není negativní.

Kateřina Neumannová, mim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít