Emmons je po půl roce zpět u biatlonu, tentokrát ale u Američanů. ‚Návratu k Čechům jsem otevřený,‘ říká
Ohlásil odchod z biatlonu z rodinných důvodů, ale nakonec si od něj moc neodpočinul. Střelecký trenér Matthew Emmons je zpátky, jen místo české týmové bundy obléká po letech opět tu americkou. S výběrem Spojených států absolvoval dva přípravné kempy a teď se objevil také na Světovém poháru v rakouském Hochfilzenu.
Jak se zrodil váš návrat do biatlonového prostředí?
Byl jsem pryč asi šest měsíců, poté jsem byl na letní olympiádě s americkými střelci. V záři jsem se poté rozhodnul, že se vrátím. Americký tým mě pozval s tím, že potřebují pomoct, ale nemusím neustále být u týmu. Souhlasil jsem. Týden cestuji s nimi, poté jsem několik týdnů doma. Můžu si tak dělat, to co doma potřebuji, a poté jet na chvíli pracovat na něčem, co mě baví.
Poslechněte si rozhovor reportéra Radiožurnálu Sport Jana Suchana s Matthewem Emmonsem
Bylo to rozhodování o návratu těžké?
Bylo i nebylo. Přemýšlel jsem, jestli vůbec chci zůstat ve sportu. Ale mám to v srdci, mám rád sport a hlavně biatlon.
Výpomoc u amerických sportovních střelců byla pouze jednorázová záležitost, nebo ta spolupráce může nějakým způsobem pokračovat?
Jen jednorázové. Přítelkyně Jiřího Přívratského, nejlepšího českého střelce, je Mary Tuckerová, americká střelkyně. Byla často v Česku, a tak mě požádala, jestli bych jí mohl občas pomáhat. Pak mě oslovil i svaz a já jim nabídl, že s nimi můžu jet do Paříže. To jsem si moc užil, ale situace na jejich svazu není dobrá, nemají moc peněz a plánují hodně změn. Zaměstnat další trenéry je pro ně těžké a já se navíc nechtěl úplně vracet naplno jen do střelby. Když mám čas, tak to mám rád, ale nelíbí se mi s nimi cestovat všude po světě.
Jste znovu v biatlonovém týmu, avšak v americké bundě. Co na to říkali doma?
Kateřina (Emmons) mi říkala, že je to v pořádku, ale když budu doma, tak budu prostě doma. Nemůžu tak utíkat na střelnici, takže se snažím něco dělat. Děti jsou radši, já taky a doufám, že Kačka taky.
2:05
‚Zatím ťukám, že je to super.‘ Davidová chválí servis lyží, ke změně pomohl i návrat starých techniků
Číst článek
Když jste u českého týmu končil, tak jeden z důvodů byl, že chce být blíže rodině. Daří se vám to nyní více?
Určitě. Když jsem pryč týden a poté další tři doma, tak to jde zvládnout. Samozřejmě je to další porce cestování, ale to jsem dělal celý život a jsem na to zvyklý. Doma pak máme prostor dělat si co chceme, ať to Kačka nemá tak složité.
Jak se zpětně ohlížíte za minulou sezonou u českého týmu?
Na jednu stranu byl ten konec smutný. Všechny mám rád, jsou to skvělí lidé. Dál se pozdravíme, mluvíme spolu, jsme jako jedna velká rodina. Nicméně jsem byl ale trochu rád, hodně jsem cestoval a to bylo pro rodinu náročné. Trvalo to dva tři měsíce, než jsem se srovnal a věděl, co budu v životě chtít.
Návrat k českému týmu
Existuje varianta, že byste se ještě někdy k českému týmu vrátil, nebo už máte dveře zavřené?
To je těžká otázka. Nikdy nevíte, co bude za třeba pět let. Když jsem tam nastupoval, myslel jsem si, že tam budu dlouho, ale bylo to pro mě moc. Do budoucna člověk nikdy neví, ale návratu jsem otevřený.
Hodně se v minulé sezoně mluvilo o atmosféře v týmu. Markéta Davidová například zmiňovala, že to úplně neklapalo. Jak jste to viděl vy?
Vztahy na nejvyšší úrovni jsou vždycky složité. Je na vás tlak ze všech stran a biatlonisti mají tlak také sami na sebe. Do toho média, sponzoři, fanoušci. V Americe je tomu trochu jinak, ten sport je menší a není tolik vidět.
K českému týmu se v letošní sezoně připojil Ondřej Moravec, trojnásobný olympijský medailista, který hlavně u mužů pomáhá se střelbou. V jednom z rozhovorů říkal, že v přípravě stříleli se zátěží - a to jste v minulé sezoně prý nedělali. Co vy na to?
Myslím, že to je dobrá myšlenka. Když jsem byl u týmu, tak jsem viděl nějaké chyby, u kterých je problém v základu. Takže si myslím, že to je dobrý směr a jsem rád, že Ondra pomáhá. Je velmi šikovný, má zkušenosti a má dobrou mentalitu.
Vítězslav Hornig platil v minulém ročníku za jednoho z nejlepších střelců celého Světového ročníku. V letošním ročníku o skvělá čísla sice přišel, ale velmi zrychlil. Co na jeho progres říkáte?
Biatlon je hlavně o běhu a k tomu také střelba. Běh je prostě důležitější. Loni měl na střelnici úspěšnost přes 90 procent, ale jeho běh byl slabší. Letos běží krásně myslím, že by ho to mohlo hodně posunout. A když něco trefí, tak by se mohl posunout až do nejlepší dvacítky.
V americkém týmu spolupracujete s jedním z největších talentů biatlonu, novozélandským rodákem reprezentujícím Spojené státy, Campbellem Wrightem. Ten aktuálně drží modrý dres pro nejlepšího závodníka do 23 let. Jak se s ním pracuje?
Je to velmi zajímavé. Campbell je skvělý člověk, má často dobrou náladu. Bavíme se spolu o střelbě a je to jednoduché - řeknu mu, kde byla chyba a on to vezme a řekne, že se jde dál. Je pozitivní a to má vliv na ostatní členy týmu, moc to pomáhá.
