Jihoafričanky jsou smutné, že nenastoupí brankář Khune
Jihoafrická děvčata dnes zapláčou. V bráně týmu Bafana Bafana se neobjeví kvůli červené kartě jejich idol Itumeleng Khune. Ponechme stranou výrok rozhodčího, který už komentátoři rozpitvali dostatečně a vydejme se do odlehlé oblasti na hranici Jihoafrické republiky s Botswanou, kde sice většina lidí nemá doma tekoucí vodu, o televizi nemluvě, ale kde srdce všech žen hoří pro brankáře Khuneho.
Na dvorku z udusané červené hlíny věší prádlo 24letá Marupin. Vesnici Stenbokpan tvoří většinou plechové chatrče, ale matka dvou dětí pracuje v restauraci ve městě, a tak si může dovolit dvoupokojový domek z cihel.
Ani nevím, co mám říct. To nebylo dobré. Na zápas s Francií se těším, ale je mi líto Khuneho. Je dobrý, je velmi dobrý.
Ebenově černá Marupin se skoro červená. Ovšem proč si oblíbila právě Khuneho, vysvětlit nedokáže. V této odlehlé vesnici se přitom těžko najde žena, která by říkala něco jiného. Dvaadvacetiletá Amisa by se za něj rovnou provdala.
Ano, Všechny ho milujeme, protože dělá dobré věci.
Amisa je přeci jenom zasvěcenější, protože hraje fotbal. Na dresu má šestku a trochu se diví, když nevím, že šestku nosí záložníci. Mičudu prohání s dalšími dívkami nebo spíš ženami ze vsi.
Náš tým se jmenuje netopýři a jsme velmi silní. Máme trenéra a už jsme hráli devět zápasů. Čtyřikrát jsme vyhráli a pětkrát prohráli.
O své fotbalové kariéře záložníka vypraví Amisa v kuchyni, kde se dvěma dalšími ženami chystá večeři. Místo aby si povídaly o dětech a rodině, klábosí o fotbalu. I vdova Elene ví, že dnešní zápas s Francií je klíčový.
Modlím se za ně. Když neporazí Francii, je po všem.
Stenbokpan je vesnice na konečné, kde skoro nikdo nemá práci. Chlapi celý den postávají na dvoře a čekají na zázrak. Ženské se starají o děti, o dům a myslí na brankáře Khuneho.
