Obec Dřevěnice hostí letos už 58. ročník tradičního volejbalového turnaje
Jsou i mezi slavnými sportovci takoví, které bychom sotva mohli bez uzardění doporučovat vaší přízni jako propagátory myšlenek fair play. A naopak i mezi bezejmennými sportovními nadšenci objevíme takové, kterých bychom si měli z mnoha důvodů jaksepatří považovat.
Do této kategorie se sluší počítat organizátory akcí adresovaných veřejnosti. K těm nejpozoruhodnějším patří například prázdninový volejbalový turnaj, jehož dějištěm bude letos už po 58-té vesnička Dřevěnice.
Jak se vůbec narodil takovýto ojedinělý volejbalový festival? „Za jedno, tady byl docela dobrý dorostenecký mančaft, ale pak se toho ujali čtyři naši veteráni, kteří tuto akci vymysleli – Jirka Sůva, Jirka Štál, Pepík Kraus a Jirka Šimánek,“ připomíná jeden z organizátorů dřevěnického turnaje Václav Nidrle.
On sám už také patří dlouhé roky do party místních nadšenců a bez problémů si tedy vybaví, kdy začala být tahle akce opravdovou volejbalovou superudálostí. „Dejme tomu v sedmdesátých letech, kdy už se začínalo na třech hracích dnech. Tenkrát se hrálo jen o sobotách, okolo tři sta až tři sta padesáti družstev.“
Malou vesničku s nějakými dvěma stovkami obyvatel najdete na mapě kousek od Jičína, ale každý volejbalový nadšenec tam spolehlivě trefí i bez mapy. A jak tedy vypadá takový ráj volejbalistů v Dřevěnici?
„Deset antukových kurtů, dva pískové kurty, pěkná klubovna a docela pěkné zázemí s občerstvením. V případě potřeby jezdíme na dva antukové kurty do sousední Radimi, což je zhruba patnáct set metrů,“ popisuje Václav Nidrle.
Unikát mezi turnaji
Samozřejmě si nelze odpustit otázku, zda někde ve světě existuje turnaj podobný tomu dřevěnickému. „Třeba od nás z okresu jezdí mládežníci do Holandska. Ale tam se to dělá na improvizovaných travnatých kurtech. Tzn. natlučou kůly, natáhnou sítě a hraje se. Ale antuková soutěž podobného rozsahu si myslíme ve světě neexistuje.“
A tak se ani nelze divit tomu, že v létě vedou volejbalové cesty do Dřevěnice opravdu ze všech světových stran. „Například tady máme dost často extraligové Rakušany, jezdí sem Němci, Poláci, samozřejmě i naši bývalí parťáci Slováci. Měli jsme dokonce v roce 1979 patronaci Mezinárodního olympijského výboru, což pro nás byla také velikánská čest.“
Možná vás napadlo, zda by se mezi dvěma stovkami dřevěnických obyvatel povedlo vůbec najít někoho, kdo nemá rád volejbal. „Myslím, že možná jo. Ale my o tom radši nevíme,“ konstatoval Václav Nidrle.
V případě potřeby se takový dřevěnický nepřítel volejbalu může začátkem srpna vydat na dovolenou někam hodně daleko. Ale soudě podle zkušeností z minulých let, ono je pravděpodobnější, že turnajem bude znovu žít celá tahle pozoruhodná vesnička.
