Od Melbournské krvavé lázně to je skoro 55 let
Víte, které letní olympijské hry probíhaly v prosinci? Ne, to ještě není otázka olympijského zeměpisu, to je jen jedna ze zajímavostí, kterou se do historie zapsaly hry konané v roce 1956 v Melbourne. Rozhodně to ale není to hlavní, čím utkvěly v pamětí sportovních příznivců na celém světě až do současnosti.
Tou událostí je bezesporu takzvaná 'Melbournská krvavá lázeň', jak se přezdívá zápasu vodních pólistů Maďarska a Sovětského svazu v olympijském turnaji. Ten se odehrál 6. prosince na pozadí tragických listopadových událostí v Maďarsku.
4. listopadu 1956 Sovětský svaz vojensky zasáhl proti maďarské revoluci, která vypukla o 12 dní dříve. Maďarští vodní pólisté v té době byli na soustředění ve Visegrádských horách, kde bylo slyšet střelbu a vidět kouř z hořících budov v Budapešti. Dřív než hráči mohli zjistit, co se vlastně děje, tak byli odesláni přes Československo do dějiště 16. letních olympijských her v Melbourne.
O sovětské okupaci Maďarska se dozvěděli až v průběhu cesty a obhajoba olympijského zlata z Helsinek tak pro maďarské vodní pólisty nabrala významu boje za čest svého národa. Právě s celkem Sovětského svazu se utkali v semifinále.
„Tohle pro nás byl finálový zápas. Měli jsme v hlavách je odplatu, za to co provedli u nás doma. Nemysleli jsme na nic jiného než na vítězství." líčil po letech Ervin Zádor, který nejen že v zápase vstřelil dvě branky a pomohl k vedení svého týmu 4:0, ale v závěru se stal terčem brutálního útoku Valentina Prokopova. Sovětský hráč nic netušícího Zádora udeřil pěstí do oka
„O můj bože! Otočil jsem se a on byl po pás venku z vody s napřaženou rukou. Ten úder jsem ani neviděl, jen jsem ucítil obrovskou bolest. Vůbec jsem nevěděl co se stalo, jen jsem si pomyslel, že nebudu moc hrát příště, že je to můj konec," říkal.
Krev se z poraněného Zádorova oka valila do bazénu. Maďarská část publika, která tvořila valnou většinu pěti a půl tisícového obecenstva, se rozeběhla směrem k bazénu a chtěla si to se sovětskými sportovci vyřídit osobně.
„To, co se dělo potom, bylo hotové peklo. Ti lidé byli jako šílení. Bylo jim jedno, zda to udělal jeden, chtěli nás pobít všechny. Naštěstí pro nás vběhla dovnitř policie a doprovodila nás do šaten. Do dneška si pamatuji ten jejich křik," vzpomíná tehdejší kapitán Sborné Pjötr Mševnieradze.
Utkání už se nedohrálo a výsledek, tedy výhra Maďarska 4:0, byl uznán jako konečný. Maďaři pak zvítězili i v posledním zápase nad Jugoslávií 2:1 a stali se olympijskými vítězi. Po olympiádě v Melbourne většina maďarských sportovců včetně Ervina Zádora emigrovala.
