Protesty v ulicích Tbilisi i dalších městech jsou na pořadu dne od čtvrtečního večera, mezi demonstranty se objevila i prezidentka Salome Zurabišviliová, policie dosud na 200 protestujících zatkla. Jak se tamní situace vyvíjí?
V Tbilisi je nyní opravdu vážná. Ze strany demonstrantů jsou protesty velmi pokojné, ale policie a speciální jednotky proti nim neváhají použít násilí. Přestože vláda vynakládá veškeré úsilí k ukončení demonstrací, má to v konečném důsledku opačný efekt – mezi lidmi to vyvolává stále větší hněv a odhodlání bojovat až do konce.

Jsem sice nyní kvůli studiu mezinárodních vztahů ve Vídni, a tudíž je pro mě i další Gruzínce žijící v zahraničí opravdu těžké sledovat, co se doma děje a fyzicky u toho nebýt, snažíme se ale organizovat solidární protesty a dávat najevo, že všichni stojíme za naší zemí, a šířit informace o aktuálním dění. Je důležité, aby lidé v Evropě i mimo ni věděli o boji gruzínského lidu za evropské hodnoty a budoucnost.

Pokud jde o násilné prostředky, co všechno policie proti demonstrujícím používá?
K rozhánění lidí používá brutální postupy, ať už slzný plyn, vodní děla nebo fyzickou sílu. Zadržela přes 200 občanů včetně starších a nezletilých osob, dále občanské aktivisty nebo vůdce a členy opozice. Alarmující je, že před zadržením je policisté brutálně zbijí, hromadně napadají jednotlivce a nahání je do stanic metra, domovních vchodů, kostelů nebo jinam, kam mají přístup.

Hodně znepokojivé jsou také útoky na svobodná média, jimž kromě ústního napadání a bití berou kamery a telefony a dělají vše pro to, aby jim ztížili práci. Svoboda tisku je momentálně klíčová, živé vysílání zajišťuje, že jsou všichni dobře informovaní o tom, co se v Gruzii děje. Daná média mají významnou roli nejen v Tbilisi, ale i dalších městech.

Jednotlivé hlasy jsou důležitější než kdy jindy, protože celkově nebojujeme jen proti straně Gruzínský sen, ale i proti Rusku a jeho režimu. Vyžaduje to tedy nejen jednotu lidí doma, ale i v zahraničí. Vláda také vyvíjí tlak na některé představitele veřejných funkcí a vyzývá je, aby odstoupili. Čekají nás další represe, protože se bude takto snažit tlačit na co nejvíce lidí.

Jak se podle vás bude situace vyvíjet? V jaký výsledek doufáte?
Doufám, že se současný režim rozpadne zevnitř. Půjde o takzvaný proces zdola, lidé z různých institucí a struktur by proti němu měli protestovat. Je to způsob, jak zcela podkopat jeho moc. Jasné je, že to nemůže jít rychle, ale už vidíme náznaky, kdy například řada diplomatů dobrovolně na protest proti vládě rezignovala.

K protivládním prohlášením se připojují lidé z ministerstva zahraničí, školství, bank, škol, univerzit i různých organizací. Cestou ke zhroucení režimu je hromadný odpor. Věřím, že toho se vláda bojí a pokud se stále více lidí bude spojovat, můžeme toho dosáhnout. Jeden ze sloganů protestujících je „Řeka lidí, která vytéká ze srdce země, se nezastaví“, v gruzínštině „არ გაჩერდება ხალხის მდინარე, ქვეყნის გულიდანგამომდინარე”.

Malá gesta, velká srdce

Kdybyste měla popsat obecnou atmosféru mezi Gruzínci, jaká slova byste zvolila?
Výrazný posun lze pozorovat před a po 28. listopadu, kdy premiér Irakli Kobachidze prohlásil, že vláda nebude pokračovat v cestě evropské integrace. Po volbách mezi lidmi vládla frustrace, zklamání a do jisté míry ale i lhostejnost, že když vyjdou do ulic, stejně nic nezmění, akorát s nimi bude zacházeno stejně nelidsky jako mnohokrát dříve a vláda si nakonec bude tak jako tak dělat, co chce.

Přinejmenším v mé sociální bublině nebo na sociálních sítích, ve facebookových skupinách, se naděje zdála být vzdálená. Kobachidzeho prohlášení však vyvolalo bod zlomu v tom, že frustrace šla stranou, roznítilo to hněv a vytvořilo jakéhosi bojového ducha k boji za naši zemi, svobodu, nezávislost a evropskou budoucnost.

Protesty se zdají být nadějí na změnu, byť se přehnanému optimismu každopádně musím vyvarovat. Vše je teprve před námi a vynášet pozitivní soudy je ještě předčasné.

Také je pozoruhodné, jak si lidé navzájem pomáhají malými gesty, ale s velkým srdcem. Ženy s malými dětmi například jiným matkám navrhují, že se o ně postarají, aby mohly jít za svobodu a budoucnost svých potomků protestovat do ulic. Jiní poskytují jídlo, teplé oblečení nebo speciální bezpečnostní vybavení.

Některé podniky a restaurace také protestujícím nabízí své služby zdarma. To jsou příklady jednoty, se kterou se lze mezi protestujícími potkat. Část lidí, která stále slepě věří vládě, však neváhá urážet ty, kteří za svou i jejich budoucnost bojují.

Gruzínský sen chce nové prezidentské volby, stávající hlava státu Salome Zurabišviliová ale uvedla, že v úřadu zůstane, neboť stejně jako řada Gruzínců a opozice výsledky parlamentních voleb neuznává. Co podle vás vede danou politickou stranu k tak silnému přesvědčení, že uspěje?
Je to poprvé, kdy nový prezident nebude volen přímo, místo toho jej bude vybírat volební kolegium o 300 členech sdružující 150 členů parlamentu, 21 členů Nejvyšší rady Adžárie, 20 členů Nejvyšší rady Abcházie a 109 členů místních orgánů. Volby povede Ústřední volební komise. Vzhledem k tomu, že vláda je de facto jejím kontrolorem, nemělo by být těžké se dovtípit, že může zaručit, že její prezidentský kandidát „vyhraje“. Falšování hlasů pro ni v případě potřeby není ničím novým.

Administrativa současné hlavy státu je jedinou legitimní institucí, která v zemi zůstala a zastupuje hlas Gruzínců. Její nahrazení kandidátem Gruzínského snu, nevzdělaným bývalým fotbalistou Michailem Kavelašvilim, přeruší veškeré naše oficiální cesty ke komunikaci s mezinárodními partnery nebo na domácí půdě.

Jana Stuláková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít