‚Ofenziva, která překvapila všechny.‘ Co se děje v Sýrii? Proč došlo k eskalaci? A jaký bude další vývoj?
Syrský konflikt se po letech vrací do centra pozornosti světových médií. Po bleskové ofenzivě islamistů ztratil režim Bašára Asada kontrolu nad druhým největším městem Aleppo. „Myslím si, že rychlost a dosah toho, co dokázali povstalci během několika dnů dobýt, překvapilo úplně všechny,“ říká pro iROZHLAS.cz odborník Jan Daniel. Co se v Sýrii vlastně odehrává, shrnuje souhrn klíčových otázek a odpovědí.
Poslední dění v Sýrii připomnělo, že 13letá občanská válka v zemi zdaleka není u konce. Režim Bašára Asada, který se udržel u moci především díky podpoře zahraničních spojenců v čele s Ruskem a Íránem, v současnosti ovládá zhruba 70 procent syrského území, islamističtí povstalci ze skupiny Haját Tahrír aš-Šám (HTS) a další protivládní ozbrojenci v zemi z něj ale začali ukrajovat.
Co se v Sýrii v posledních dnech odehrálo?
Islamistická skupina Haját Tahrír aš-Šám blízká teroristům z Al-Káidy zahájila v polovině minulého týdne bleskovou ofenzivu a během několika dnů vytlačila Asadovu armádu ze severozápadního syrského města Aleppo (nyní známé jako Halab), které se tak stalo terčem útoku povstalců poprvé od roku 2016. Podle stanice BBC islamističtí ozbrojenci během svého postupu ukořistili značné zásoby vojenského vybavení včetně vrtulníků, zmocnili se provincie Idlib a nyní pokračují na jih směrem k Hamá – dalšímu významnému městu na cestě k metropoli Damašku.
Sýrie dokáže zneškodnit teroristy, ať už bude intenzita jejich útoků jakákoli, uvedl prezident Bašár Asad
Číst článek
Na překvapivou ofenzivu odpovídá syrská armáda ve spolupráci s Ruskem leteckými údery, které v minulých dnech zasáhly Aleppo, Idlib i Hamá. Intenzivní bombardování s cílem zatlačit islamistické povstalce tvrdě dopadá na civilisty, kteří opouštějí své domovy a podle Syrské organizace pro lidská práva už desítky z nich přišly o život. Celkově si nově zažehnuté boje vyžádaly podle odhadů několik stovek obětí.
Podle odborníka na Blízký východ z Ústavu mezinárodních vztahů Jana Daniela je poslední vývoj v Sýrii pro syrský režim velká rána a zároveň první výraznější pohyb frontových linií v Sýrii od začátku roku 2020.
„Vidíme rychlou, rozsáhlou ofenzivu ze strany různých povstaleckých organizací, ať už se jedná o Haját Tahrír aš-Šám, nebo organizace, které jsou více napojené na Turecko, nebo o kurdské organizace. Všechny tyto síly se daly různými směry do pohybu a výsledkem je ztráta opravdu velkého objemu území, které bylo kontrolované syrským režimem, jehož nejdůležitější částí je právě Aleppo,“ říká Daniel pro iROZHLAS.cz.
„Je to obrovská rána pro Asadův režim, co se týče kontroly území, a velká rána pro jeho reputaci jak vnitřně, tak zvenčí. Samozřejmě je to také velká rána pro syrskou armádu, která ztratila část vybavení a musela se prakticky bez boje stáhnout z oblastí, které si režim definoval jako klíčové. Na tom vidíme, jak moc byla syrská armáda závislá na jejích íránských spojencích, spojencích Hizballáhu a zároveň na letecké podpoře ze strany Ruska,“ podotýká.
Proč konflikt v Sýrii eskaluje právě teď?
Americká televizní stanice CNN vysvětluje opětovné zažehnutí konfliktu především „polevením ostražitosti“ ze strany klíčových spojenců Asadova režimu, kterými jsou kromě Ruska a Íránu také militantní skupiny napojené na Teherán v čele s libanonským hnutím Hizballáh.
15:51
Sílící aliance Ruska a Íránu děsí Západ. Teheránu by jaderné know-how pomohlo urychlit vývoj zbraní
Číst článek
Hizballáh, jehož podpora Bašáru Asadovi sehrála během občanské války v Sýrii důležitou roli, stáhl většinu svých sil ze Sýrie po loňském 7. říjnu, kdy se Izrael stal terčem brutálního teroristického útoku palestinského teroristického hnutí Hamás. Hizballáh tehdy zahájil každodenní útoky na Izrael, který ale následně zlikvidoval většinu jeho vedení a šíitské militantní hnutí vyšlo z bojů s Izraelem značně oslabené.
Také Rusko sehrálo při podpoře syrské vlády klíčovou roli, když v září 2015 vyslalo do Sýrie své vojáky a válečné letouny, nyní je ale Moskva zaměstnaná válkou na Ukrajině. Írán si v Sýrii sice udržuje vojáky a techniku, jeho základny na syrském území se ale v posledním roce stávají častým terčem izraelských úderů.
„Současná ofenziva určitě vychází z výrazného oslabení Hizballáhu v důsledku jeho konfliktu s Izraelem, z výrazného oslabení Íránu a také z toho, že Rusko přesunulo svou pozornost a zdroje primárně na Ukrajinu. Kromě toho ale vychází také z dlouhotrvajících izraelských úderů v rámci syrského teritoria, kdy Izrael útočí prakticky po celé Sýrii na výcvikové tábory, skladiště zbraní i logistická centra, která využíval Hizballáh a íránské milice částečně pro podporu Hizballáhu v Libanonu a částečně taky pro fungování Hizballáhu v Sýrii jako takové. To všechno hrálo roli,“ popisuje Daniel.
Podle odborníka k eskalaci konfliktu přispělo také „dlouhodobější bezvýchodné jednání o normalizaci vztahů mezi Sýrií a Tureckem“, které je jedním z dalších klíčových hráčů syrské občanské války. Ankara zde mimo jiné podporuje proturecké vojenské oddíly vystupující pod názvem Syrská národní armáda, které na severu Sýrie dlouhodobě útočí na kurdské jednotky YPG. Tvrdí přitom, že milice YPG jsou odnoží Strany kurdských pracujících (PKK), kterou Ankara považuje za teroristickou organizaci.
12:02
Konflikt s Izraelem vrhá íránský režim do rizika kolapsu. Další eskalace může rozhýbat odpor v zemi
Číst článek
„Tato ofenziva se dá číst také jako snaha Turecka o změnu situace na místě a vybudování si lepší výchozí pozice pro budoucí jednání, než nastoupí administrativa Donalda Trumpa – i v rámci toho, jakým způsobem byla politická síla v Sýrii distribuována mezi povstalce v Idlibu, mezi přímé proturecké milice a mezi kurdské milice. Myslím si tedy, že tato ofenziva je i výsledkem této specificky turecko-syrsko-kurdské dynamiky,“ míní Daniel.
Turecká média už během víkendu informovala o tom, že proturecké oddíly na severu Sýrie zaútočily na kurdské milice, které podle tureckých bezpečnostních zdrojů Asadova vláda požádala o pomoc. Potvrzují to také zprávy Syrské observatoře pro lidská práva (SOHR), podle které proturecké vojenské oddíly zaútočily jak na kurdské milice, tak i syrská provládní vojska.
O roli Turecka v současné eskalaci hovoří také odborník na tureckou politiku z americké Nadace pro obranu demokracie (FDD) Sinan Ciddi, podle kterého by se současná povstalecká ofenziva nemohla uskutečnit bez výslovného povolení Ankary.
„Od roku 2016 Turecko převzalo de facto roli podporovatele řady džihádistických salafistických extremistických milicí, jejichž cílem bylo nejprve svrhnout Asadův režim a později byli zaměstnaní jako bojovníci, kteří měli ohrožovat a cílit na síly SDF (Syrské demokratické síly, jde o alianci kurdských, arabských, asyrských, arménských a turkmenských milicí – pozn. red.). Mnohé z tureckých milicí jsou zbytky ISIS (takzvaného Islámského státu). Po pádu Aleppa je nepravděpodobné, že by tyto milice jen tak zůstaly sedět. Větší otázky se nyní vynořují nad tím, zda budou jejich cílem také bojovníci SDF, stejně jako americké síly v Sýrii,“ varuje Ciddi s odkazem na Kurdy vedené Syrské demokratické síly SDF, které pomáhaly mezinárodní koalici v Sýrii v boji proti Islámskému státu.
Co je zač skupina Haját Tahrír aš-Šám?
Sunnitská islamistická skupina Haját Tahrír aš-Šám, česky Organizace pro osvobození Levanty, byla dříve známá jako fronta an-Nusra. Jde o někdejší syrskou větev Al-Káidy, od které se podle BBC oddělila v roce 2016.
Syrští povstalci tvrdí, že ovládli celou provincii Idlib. Nedaleké město Aleppo opouštějí tisíce civilních aut
Číst článek
„Haját Tahrír aš-Šám je aliance povstaleckých organizací, které působily v Idlibu, tedy v severozápadní Sýrii. Jádro této povstalecké koalice vychází ze syrské odnože Al-Káidy. Ještě než se Haját Tahrír aš-Šám vzdal své afilace k Al-Káidě, prohlásil, že jde čistě o syrský konflikt a nesnaží se o globální džihád. Nicméně její ideologie je stále silně islamistická a v podstatě má stále i svou džihádistickou dimenzi,“ popisuje odborník na Blízký východ původ islamistické skupiny.
„Ofenziva probíhá jak ze strany Haját Tahrír aš-Šám, tak na jiných místech i ze strany vysloveně protureckých organizací. Co se týče HTS jako takové, tam se dlouhodobě spekuluje o určitých vazbách na Turecko – ne nutně o přímé podpoře. Mluvilo se třeba o podpoře ve výcviku některých jednotek, které následně působí v rámci této širší koalice, v minulosti HTS a turecké síly koordinovaly některé operace. Nicméně tyto vazby nejsou tak přímé jako u protureckých milicí, které se ofenzivy také účastní,“ vysvětluje Daniel.
V jaké kondici je Asadův režim?
Režim Bašára Asada v posledních dnech čelí největším potížím za poslední roky, pořád ale není v tak složité situaci, v jaké byl zhruba před deseti lety.
3:16
Příměří v Libanonu vydrželo první den. Místní se chtějí vrátit domů, ale ještě nemohou
Číst článek
„Myslím si, že režim jako takový byl ve vojensky daleko horší situaci dříve – třeba v roce 2015, kdy povstalci kontrolovali mnohem větší oblasti syrského teritoria, případně v letech 2013–2014, kdy se boje odehrávaly přímo na předměstí Damašku. Zároveň je ale třeba připomenout, že Sýrie, která je pod silnými americkými sankcemi, v posledních několika letech procházela velmi zásadní ekonomickou krizí,“ říká Daniel, podle kterého špatná ekonomická situace ještě více rozložila to, co z Asadova režimu po dlouhém a ničivém konfliktu zbylo.
„V tomto ohledu režim rozhodně není v dobré kondici. Vláda v Sýrii funguje spíš jako kombinace více státních a nestátních aktérů, ať už se bavíme o různých podnikatelích, milicích a tak dále, které kooperují s Asadovým režimem. To, jak rychle se nyní zhroutily režimní linie v Aleppu a na severu, ukázalo, že režim je slabý a nebyl na ofenzivu specificky v této oblasti připravený. Nejsme ale v situaci, že by se rebelové blížili k samotnému Damašku nebo něco takového,“ dodává odborník.
Jak se bude situace vyvíjet dál?
Syrské vládě Bašára Asada přispěchalo na pomoc jak Rusko, které společně s vládními silami zahájilo letecké bombardování několika syrských měst, tak Írán. Podle agentury Reuters do Sýrie v noci na pondělí dorazily milice podporované Íránem, které mají vládě pomoct v bojích proti povstalcům. Jedná se o zhruba tři stovky příslušníků iráckých milic podporovaných Teheránem, kromě toho v zemi zůstávají také íránští vojenští poradci.
4:37
Izrael a Hizballáh mají důvod pro příměří, nejvíce ho ale ocení civilisté, míní politoložka Taterová
Číst článek
Velkou otázkou nadcházejících dnů nicméně zůstává, jestli Asadův režim dokáže s pomocí spojenců rebely porazit.
„Velká otázka je také to, jakou podporu dostanou HTS, jak se k tomu postaví další aktéři, jak rychle a kvalitně budou Rusko, Írán nebo šíitské milice na místě schopné se zmobilizovat a dostat se na frontové linie. To, jak rychle budou syrští spojenci schopní se zmobilizovat, je momentálně klíčová proměnná. Myslím, že v budoucnu můžeme čekat velmi brutální protiofenzivu ze strany režimu. Už nyní vidíme dost nevybíravé bombardování nejen cílů v Aleppu a bohužel to bude pokračovat jinde. Myslím, že to bude integrální součástí toho, jak se režim bude snažit povstalecké jednotky zlomit,“ varuje Daniel.
„Je třeba poznamenat, že Aleppo je město, které má kolem dvou milionů obyvatel a ti se nyní ocitají v částečném vakuu. Je otázka, jak bude vypadat humanitární situace na místě a jak moc bude tato povstalecká koalice schopná zajistit fungování základních služeb a zásoby jídla pro tak velkou populaci,“ dodává odborník na Blízký východ.
Co eskalace v Sýrii znamená pro Blízký východ?
Znovu rozhořené boje v Sýrii jsou poslední kapkou do už tak bouřlivé situace na Blízkém východě, kde v posledním roce eskalovala řada konfliktů – ať už jde o válku v Pásmu Gazy s katastrofálními humanitárními důsledky, konflikt mezi Izraelem a Hizballáhem v Libanonu, nebo vyostření vztahů mezi Izraelem a Íránem, který letos v dubnu bezprecedentně zaútočil na židovský stát vypálením stovek balistických raket a dronů. Po prvním přímém střetu mezi dvěma úhlavními nepřáteli Blízkého východu se pak situace zopakovala ještě 1. října, kdy Írán vypálil na Izrael salvu dalších více než 180 raket.
Izraelský ‚buldozer‘ Kac vyzývá k útoku na jaderná zařízení Íránu. Země je prý zranitelnější než kdy dřív
Číst článek
Situace v Sýrii se tak může promítnout i do stávajících blízkovýchodních konfliktů, i když v současné době hlavní aktéři především sčítají škody a zvažují další reakci.
„Myslím si, že rychlost a dosah toho, co dokázali povstalci během několika dnů dobýt, překvapilo úplně všechny. Momentálně jsme tedy v situaci, kdy všichni sčítají ztráty a zjišťují, co se stalo. Další situace bude dost odvislá od diplomatických jednání mezi Tureckem, Íránem, Sýrií a Ruskem, případně Spojenými státy. Ale pokud bychom se bavili o přímých ztrátách, můžeme se bavit hlavně o Íránu a syrském režimu jako takovém,“ říká Daniel.
Jak tvrdí Joe Truzman, odborník FDD na Blízký východ a Íránem podporované ozbrojené skupiny, Izrael „neprolévá slzy“ za Asadův režim a už vůbec ne za íránské milice v Sýrii, izraelští představitelé by se podle něj ale měli obávat posílení syrských islamistů.
„Vzhledem k tomu, že je Islámský stát v Sýrii stále aktivní, může pokračující chaos této skupině poskytnout příležitost, aby využila situace a získala zpět část území, které ztratila během občanské války. Sýrie tedy zůstává kritickým ústředním bodem, protože Haját Tahrír aš-Šám a jeho spřízněné džihádistické frakce dokázaly překvapit Syřany, Íránce i Hizballáh,“ varuje Truzman.
Podobně to vidí i Daniel. „Z izraelské strany slyšíme zatím dost rozporuplná prohlášení. Izraeli určitě nevadí oslabení Íránu v Sýrii, naopak, dlouhodobě o to usiluje. Myslím si ale, že pokud by se Sýrie dostala pod kontrolu organizace, jako je Haját Tahrír aš-Šám, není to něco, co by pro sebe Izraelci hodnotili pozitivně. Pokud ale dojde k oslabení íránského vlivu, případně šíitských milicí v Sýrii, Izraelci to jednoznačně přivítají,“ říká pro iROZHLAS.cz.
„Za poslední rok jsme viděli, že s režimem Bašára Asada jako takovým Izraelci nemají problém, Asad ostatně proti Izraelcům aktivně nevystupuje, pouze na svém území nechává působit íránské jednotky a Hizballáh, na kterých je závislý. Izrael je koneckonců schopný vycházet s regionálními diktátory a autoritáři, což vidíme jak na příkladu Egypta, tak i Spojených arabských emirátů a dalších,“ uzavírá odborník Ústavu mezinárodních vztahů.
