Jan Suchan: Šlesingrovi k medaili chybí psychická odolnost
V ruském Chanty-Mansijsku vrcholí mistrovství světa v biatlonu. Zítra jeho program uzavře ženská štafeta, muži už mají "hotovo". To se pochopitelně týká také Michala Šlesingra, který má za sebou solidní šampionát, během něhož se třikrát vešel do elitní dvanáctky. I on sám si ale asi představoval, že nejlepší sezonu kariéry ozdobí lepším výsledkem.
Většina biatlonových fanoušků věřila, že si Michal Šlesingr jede na Sibiř pro medaili. Proč ne, vždyť se česká jednička napevno uhnízdila v první desítce Světového poháru, s bojem o cenné kovy má zkušenosti - v Anterselvě před čtyřmi lety také dva získala.
Tehdy od letohradského borce nikdo moc nečekal a on výtečně načasoval formu - na stupně vítězů v sezoně vystoupal právě pouze na šampionátu. Zvládl to dvakrát, stejně jako během této sezony mezi jednotlivci ve Světovém poháru.
Příznačné je, že v obou případech to bylo ve sprintu, tedy v závodě s individuálním startem, kdy biatlonisté nemají příliš přehled o svých soupeřích. Jedou naplno a netrápí se tím, že když zkazí střelbu, někdo je dostihne. Tyto myšlenky je mnohem snáze nahlodají ve stíhacím závodě nebo v závodě s hromadným startem.
A to se několikrát Michalu Šlesingrovi stalo. Třeba v tzv. masáku v Anterselvě byl na poslední položce na prahu vítězství, jenže třikrát minul. Chyboval i ve vypjatém závěru štafety v Oberhofu, kde nakonec český tým díky výbornému běžeckému výkonu dovedl k druhé příčce.
Na základě těchto indicií si asi sami umíte spočítat, že tím, co Šlesingra dělí od naprosté biatlonové elity, je psychická odolnost. Ještě před mistrovstvím spolupráci s psychologem odmítal.
Snad si to rozmyslí - k pozici v Top ten Světového poháru a dvěma medailím z dílčích závodů to stačí, ale k vyrovnání se s nálepkou favorita a zisku cenných kovů na velké akci je to málo.
