Ještě ho neodepisujte, je přirozený talent, tvrdí bývalí kanadští kolegové lyžaře Hudce
Dlouhá léta s nimi byl v jednom týmu a i teď jsou jeho blízkými kamarády. Kanadští lyžaři si samozřejmě všimli, že Jan Hudec už od této sezóny jezdí za Česko, a že mu to po dvouleté zdravotní pauze zatím nejde. Jestli 35letý vicemistr světa a olympijský medailista může ještě podobný úspěch vybojovat i pro české lyžování, na tom se ale neshodnou.
Nikdy ho nepodceňujte, vzkazuje do Česka Manuel Osborne-Paradis a zdá se, že to neříká jen ze zdvořilosti. Vypráví třeba historku z olympijských her v Soči, kde zblízka pozoroval, jak Hudec po pouhých třech týdnech tréninku vůbec nelyžoval dobře, ale při superG měl svůj den a najednou z toho byla bronzová medaile. Je to prý přirozený talent, co může přes noc skočit z posledního místa na stupně vítězů.
Přesně takhle o Janu Hudcovi mluví i další kanadský reprezentant a jeho současný tréninkový partner Jeffrey Frisch, ten zná nováčka českého týmu ještě líp.
Ani v 35 letech, bez formy a se zdravotními problémy ještě není čas lyžaře Hudce odepisovat, tvrdí jeho bývalí kolegové z kanadského týmu
„Lidi se diví, co se to s ním děje, ale on je ten typ závodníka, který se probudí a zničehonic vyhraje mistrovství světa nebo olympijské hry. Ten chlap je naprosto nepředvídatelný, u něj nikdy nevíte a já opravdu věřím, že to v sobě pořád má,“ říká Frisch.
Ale když se na stadionu v jihotyrolské Val Gardeně bavím se třetím kanadským kamarádem Jana Hudce, zas tak optimisticky to nezní. Mistr světa ve sjezdu z roku 2011 Erik Guay už mu moc nevěří.
„Je mi z toho smutno, protože vidím, jak srdce chce, ale koleno už mu podle mě nikdy nedovolí jezdit rychle. Na trati je znát, že z devadesáti procent zatěžuje jenom jednu nohu. Ona to při sjezdu není legrace skákat všechny ty skoky, jet 130 kilometrů v hodině a vrhat se do toho na sto procent. Přeju mu jen to nejlepší, Jan je ten typ lyžaře, co umí povstat z popela a všechny překvapit, ale při lyžování teď očividně hodně trpí. A těžko najde způsob, jak lyžovat bez bolesti a zároveň rychle,“ myslí si Guay.
Sám Jan Hudec tyhle problémy nepopírá, ale víra, motivace ani humor ho v českých barvách neopouštějí.
„Jsem pomalý, ale vypadám krásně, když jedu. Na fotkách to bude vypadat dobře. Tady ve Val Gardeně jsem potkal víc Čechů než Italů a Němců a všech ostatních dohromady. Skoro pokaždé, když jsem jel v kabince, tak tam byli nějací Češi. Vždycky jsem na ně promluvil a bylo to super. Oni byli rádi, že tady mají reprezentanta. Největší sen by byl, kdybych ještě mohl zajet nějaké dobré výsledky,“ říká Hudec i proto, že coby Kanaďan tohle v Alpách nezažíval.
