Méně zákonů a byrokracie. Farmáři jsou zahlceni předpisy a kontrolami
Naši sedláci se bouří! Zvoní na poplach a kladou nám i sobě otázku: Jak zachránit český venkov? Píší politickým stranám, ministerstvu zemědělství, vládě i veřejnosti, abychom všichni pochopili, že nejsou spokojeni.
Můj moravský strýc pocházel z rodiny drobného kulaka, moje prababička měla obrovskou zahradu a vinohrad a můj děda s babičkou obdělávali nevelké pole dokonce i v době socialismu. Pamatuji si zcela přesně, jaký byl jejich vztah k půdě, ke zvířatům a k přírodě vůbec.
Vstávali ráno s prvním zakokrháním kohouta, děda každý večer pumpoval ručně aspoň dvě hodiny vodu na zalévání, aby do druhého dne odstála a nebyla moc syrová přímo ze studny. Když zabíjel králíka, proběhlo to tak rychle a bezbolestně, jakoby jej jen malinko pohladil za ušima. Staříci nikdy ničím neplýtvali, protože vše stálo peníze a spoustu dřiny.
Soudobý český i moravský venkov prý potřebuje více svobody a hrdosti, než líbivou, ale krátkozrakou politiku založenou na špatně nastaveném systému dotací a na falešném ochranářství. Sedláci nám připomínají nezastupitelný společenský i ekologický význam rodinných farem.
Asociace soukromého zemědělství shrnula nejpodstatnější problémy a argumenty do Desatera. Nechystám se tu vypočítávat jednotlivé body, stesky a přikázání tohoto Desatera, ale z celého materiálu na mne nejvíce vyčnívá jeden zásadní a neustále se vracející leitmotiv: Méně zákonů a byrokracie!
Podnikání v zemědělství je doslova rdoušeno nespočtem nesmyslných předpisů, regulací, nařízení a kontrol. Zejména pro rodinné farmy, které nemají k dispozici administrativní zázemí jako velké podniky, to představuje neřešitelnou byrokratickou zátěž.
Zjednodušený režim!
Je prakticky vyloučeno, aby se ve spleti přebujelé administrativy plně orientoval obyčejný drobný farmář. Já bych si troufl dodat, že zemědělec má permanentní starosti spíše o to, aby sklidil dříve, než mu zničí úrodu špatné počasí, aby nebylo moc sucho nebo zase moc mokro, aby se mu nenadýmal dobytek a aby bylo včas zaseto.
Nedokážu si představit třeba svého strýce, s rukama ztvrdlýma prací, vonícího loukou a kravským pižmem, jak svými špalkovitými prsty vyťukává do počítače nějaké hlášení a spadne mu přitom software nebo se mu změní přístupové kódy při nějakém byrokratickém úkonu.
Sedláci a drobní farmáři by skutečně měli vůči administrativě fungovat v nějakém zjednodušeném režimu, který respektuje jejich specifikum. Jinak by se totiž brzy mohlo stát, že kvůli zbytečnému papírování nebudeme nakonec mít co do pusy!
