Na dvě třetiny vězňů opustily před 35 lety věznice. Prezident Havel vyhlásil rozsáhlou amnestii
Před 35 lety vyhlásil prezident Václav Havel nebývale rozsáhlou amnestii, která vyvolala vlnu kritiky. Na svobodu se dostalo 23 tisíc vězňů, což byly zhruba dvě třetiny všech odsouzených. Amnestie se ale nevztahovala na pachatele vražd, znásilnění a loupeží, a netýkala se ani zvlášť nebezpečných recidivistů. Většina amnestovaných se dostala z vězení jen několik měsíců před vypršením trestu.
„V naší zemi je mnoho vězňů, kteří se sice vážně provinili a jsou za to potrestáni, kteří však museli projít, navzdory dobré vůli vyšetřovatelů, soudců a především advokátů, pokleslou justicí,“ vysvětloval amnestii Václav Havel.
Prezident Havel vyhlásil před 35 lety rozsáhlou amnestii. Výročí připomíná Ľubomír Smatana
Havel se dostal pod palbu kritiky bezprostředně po vyhlášení amnestie, a to kvůli obavám ze zvýšení kriminality.
Jakékoliv incidenty média okamžitě popisovala, jako například Československý rozhlas 3. ledna 1990: „Dnes ráno se na olomouckém hlavním nádraží dopustilo osm desítek propuštěných z nápravně-výchovných ústavů hromadné výtržnosti, při které došlo ke škodě na zařízení zejména nádražní čekárny. Na různých místech poskytují od prvních chvil po amnestii pomoc všem, kteří ji potřebují, národní výbory.“
Na národním výboru v Ústí nad Labem požádal o pomoc mladý muž František Davídek, odsouzený za rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví.
Dramatické vyjednávání a střet s Dubčekem. Před 35 lety se Havel stal prvním porevolučním prezidentem
Číst článek
Na adresu svých propuštěných spoluvězňů řekl: „Jsou to nezodpovědní jedinci, ale to je dost relativní pojem. Protože takový člověk, který se vrátí z výkonu trestu, nemá střechu nad hlavou, dostane 150 korun, to má akorát tak na cestu. A teďka je bez koruny, bez bytu, bez rodičů, bez ničeho.“
Tehdejší statistiky zaznamenaly zvýšení kriminality. Není z nich ale zřejmé, jestli to byl přímý důsledek amnestie. Institut pro kriminologii a sociální prevenci uvádí, že do srpna 1990 měli amnestovaní v Česku na svědomí osm procent vyřešených trestných činů. Historik Oldřich Tůma připomíná, že sice narostla kriminalita, ale úplně jiného druhu.
„Počtu vražd a všeho. Myslím, že to posuzování trochu splývá s amnestií a že se to, a to by vyplývalo z těch statistik, mylně interpretovalo jako zvýšení kriminality, které je způsobeno tou velkorysou amnestií. Ale já myslím, že početnější a jednak nové typy kriminality, které se v devadesátých letech objevily, spíše souvisely s obecnými změnami ve společnosti než s amnestií,“ míní Tůma.
Ke konci roku 1991, tedy dva roky po amnestii, tvořili amnestovaní čtvrtinu odsouzených. Podle Institutu pro kriminologii a sociální prevenci nebyla takzvaná Havlova amnestie rozhodujícím faktorem při vzestupu kriminality.
