Den památky obětí komunistického režimu. Od justiční vraždy Horákové a tří dalších uplynulo 73 let
V úterý si připomínáme 73 let od justiční vraždy Milady Horákové. Politička, právnička, zastánkyně lidských práv a také matka byla jedinou ženou popravenou po politickém procesu vykonstruovaném komunisty. Její život skončil v pražské pankrácké věznici krátce po půl šesté ráno 27. června 1950.
Ani při svém posledním vystoupení před soudem nebyla Milada Horáková zlomená. „Slavný státní soude. Je mi těžko, přetěžko, nalézt důvody na svoji obhajobu. Své činy jsem dělala vědomě a chci nést také plnou a veškerou odpovědnost za ně a odevzdaně přijmu trest, který bude pro mě nalezen,“ uvedla před soudci.
Ve vykonstruovaném procesu bylo obžalovaných celkem 13 lidí. Spolu s Horákovou komunisté v pankrácké věznici 27. června 1950 popravili oběšením i Jana Buchala, Oldřicha Pecla a Záviše Kalandru.
Komunistická prokuratura všechny obžalované vinila z velezrady a vyzvědačství. Vystupovali totiž proti nedemokratickým změnám po únorovém převratu.
„To jí nejvíce vadilo na všem, že viděla nespravedlivost a útlak. A ten útlak ať byl z jakékoliv strany, ať byl v kterémkoliv státu, kterékoliv duši člověka, tak ten jí vadil. A proto vždycky šla proti těmto věcem,“ vzpomínala na svoji starší sestru Věra Tůmová.
Jedním z velkých témat Horákové byla třeba práva žen. Velký vliv na ni v této oblasti měla Františka Plamínková, se kterou se seznámila ještě za dob studií.
Proti nacistům i komunistům
Za 2. světové války působila Horáková i se svým mužem v odboji, nacisté je zatkli v roce 1940. Prokurátor tehdy Horákové navrhoval trest smrti, vlastní obhajobou se jí ale rozsudek podařilo zmírnit na osm let vězení. Po válce se dostala do Národního shromáždění, vystupovala proti snaze komunistů získat neomezenou moc. Po puči v roce 1948 se ale mandátu vzdala.
„Ptáci už se probouzejí, začíná svítat. Jdu s hlavou vztyčenou. Musí se umět i prohrát. To není hanba, i nepřítel nepozbyde úcty, je-li pravdivý a čestný. V boji se padá a co je jiného život, než boj?“
Z posledního dopisu Milady Horákové
„Už před únorem vystupovala poměrně neohroženě, takovým posledním vystoupením bylo, když 10. března 1948 složila svůj poslanecký mandát a jako jedna z mála poslanců tak učinila veřejně a zároveň v Československu zůstala. Většina těch, kteří složili mandát, brzy na to odešla do exilu,“ připomíná historik Jan Synek z Ústavu pro studium totalitních režimů
Komunisti Horákovou zatkli v září 1949. Na rozsudek čekala v cele 9 měsíců. S rodinou se rozloučila v několika dopisech. Její blízcí je ale dostali až po sametové revoluci v roce 1989. Poslední vzkaz napsala brzy ráno před popravou.
Milada Horáková se nikdy nevydávala za nevinnou nebo bezmocnou. Svůj boj proti bezpráví a za demokracii obhajovala do posledního dne.
