Foglar ve spárech StB. ‚Dva roky se ho neúspěšně snažili donutit ke spolupráci,‘ říká historik
Komunistická Státní bezpečnost mačkala spisovatele a skauta Jaroslava Foglara jako citron, nasadila na něj řadu agentů a snažila se ho přinutit ke spolupráci. Po roce 1989 se zároveň objevili kritici, kteří o Foglarovi tvrdili, že z něj Státní bezpečnost nakonec udavače udělala. Komplikovanou síť podezření rozplétá historik Zdeněk Bauer v novém čísle časopisu Paměť a dějiny.
„Tlak na Jaroslava Foglara byl v padesátých letech velmi silný,“ říká Českému rozhlasu Bauer, který se Foglarem zabývá dlouhodobě.
Spisovatel Jaroslav Foglar často čelil spekulacím o jeho spolupráci se Státní bezpečností. Historik Zdeněk Bauer však nenašel žádné důkazy, které by tato obvinění potvrzovaly
„Šlo o to standardní sledování, vyšetřovaní a šikanu, jak si dovedeme v případě Státní bezpečnosti představit. Od vynuceného setkávání na poslední chvíli, v nevhodný okamžik, až s nějakým tím lidským nátlakem. Foglarovi se ale aspoň podařilo to, že se nesetkával s agenty Státní bezpečnosti v kavárnách. Chodili s ním po ulicích nebo ho převezli na vyšetřovnu,“ dodává.
Foglar toho musel podle historika Bauera vydržet hodně. Poprvé se v blízkosti vyšetřovacího aparátu ocitl na jaře 1949 v rámci odhaleného protistátního puče, a protože v té době už nesměl publikovat a jeho knihy nevycházely, lidé si mysleli, že je ve vězení.
„Takové zaručené zprávy se opakovaly pravidelně, což bylo dané tím, že známý spisovatel zmizel z veřejného života,“ vysvětluje Bauer. I v padesátých letech ale Jestřáb vedl dětský turistický oddíl, ovšem snažil se vyvarovat jakékoliv zmínky o skautingu, aby se nedostal do problémů. „Ministerstvo vnitra zrušilo organizaci Skaut už v létě 1950,“ dodává historik.
‚Dával si pozor‘
První výslech na Státní bezpečnosti zažil Foglar 29. června 1954. Registrační svazek číslo 2299 s krycím jménem Šípek na něj zavedli v říjnu 1955 a postupně na něj nasadili tajné spolupracovníky.
„Dva roky se pokoušeli přinutit Foglara ke spolupráci, ale marně. Zpravodajská hodnota jeho informací byla nulová. Foglar si dával pozor, aby o lidech mluvil jenom obecně a z obav, že zlikvidují jeho turistický oddíl, sdělil tajné policii známé a snadno zjistitelné informace o jedenácti osobách,“ píše historik Zdeněk Bauer v aktuálním čísle časopisu Paměť a dějiny, který vydává Ústav pro studium totalitních režimů.
Státní bezpečnosti velmi vadil vliv Jaroslava Foglara na mládež. Jeho slavné Rychlé šípy ani ostatní knihy se nesměly vydávat a jako vedoucí dětského oddílu Pražská dvojka byl podle Bauera velmi podezřelý.
„Ovšem tlak na něj nevyvíjela jen Státní bezpečnost, paradoxně to byly i různé společenské organizace, jako třeba Svazarm. V jeho areálu měla Pražská dvojka základnu a ve snaze vyštvat ji pryč zástupci Svazarmu udali Foglara, že praktikuje skauting.“
Spolupráce s StB?
Znalcem díla Jaroslava Foglara je vedoucího archivu Junáka Roman Šantora zvaný Bobo, podle kterého právě útoky na turistický oddíl trápily Jestřába nejvíc. „On se nedokázal smířit s tím, že když pracuje nezištně a zadarmo celý život s mládeží, že ho neustále pronásledují. On to prostě nechápal,“ popisuje. Obdobně píše historik Bauer, že Foglar měl v tomhle směru klukovskou mentalitu.
K domnělé spolupráci Jaroslava Foglara se Státní bezpečností nenašel Zdeněk Bauer žádné důkazy, přestože registrační svazek neměl k dispozici. Státní bezpečnost ho skartovala.
„Prověřoval jsem druhotné svazky spojené s Foglarem a nic nesvědčí o jeho spolupráci. Státní bezpečnost se z něj neúspěšně snažila asi dva roky udělat svého spolupracovníka,“ přibližuje historik Bauer.
25:33
Rychlé šípy jako mezigenerační dialog? Dobrodružství u dětí pořád funguje, říká skautský historik
Číst článek
„Snažili se na něho nasadit své spolupracovníky, on to obešel tím, že řekl několik obecně známých informací o lidech, na které se ho ptali. Jinak ale v zásadě odmítal donášet cokoliv, co by někomu mohlo uškodit. Takže ten profil člověka, který má nějaké morální ideály, rozhodně nezradil,“ doplňuje.
Podobně mluví archivář Šantora. „Foglar vždycky otevřeně říkal, že ho Státní bezpečnost někam tlačila. Nebylo to něco, co by skrýval jako mnoho jiných lidí, on prostě říkal, ano, byl jsem na výsleších. Nebyl to člověk, který by byl schopen žít s tím, že na někoho donáší.“
S výjimkou druhé půle šedesátých let, kdy mohly Foglarovy knihy dočasně vycházet, sledovala Státní bezpečnost spisovatele průběžně. To ustalo v polovině osmdesátých let, kdy kvůli svému vysokému věku přestal být pro režim zajímavý.
Po sametové revoluci se vrátil do veřejného života, ale už o něj nebyl tak velký zájem. Znovu publikoval a přijímal ve svém domě mladé skauty a turisty. Jestřáb zemřel 23. ledna 1999, bylo mu devadesát dva let.
