‚Holubník je Masarykova metoda.‘ Prezident si uchovával výstřižky a poznámky v přihrádkách
Za půl roku můžete být v přímém přenosu Radiožurnálu svědky rozlepení obálky s domnělými posledními slovy prvního prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. V reportážním seriálu se opět vydáme za hmatatelnými archiváliemi. Podle Dagmar Hájkové a Heleny Kokešové z Masarykova ústavu a archivu Akademie věd je svého druhu neviditelným pomníkem i samotné uspořádání archiválií a písemností po TGM. A prý v téhle souvislosti musí zaznít slovo „holubník“.
„Protože holubník znamená Masarykovou metodu. On si vždycky nechal vyrobit – i když byl v zahraničí – takovou stěnu s přihrádkami podle témat, kde měl výstřižky, poznámky, korespondenci. A proto je náš archiv tak strašně obtížný na zpracování. Protože ve třicátých letech trošku zachovávali Masarykův systém holubníku, takže náš archiv je trochu holubník,“ vysvětluje Dagmar Hájková.
Nesmlouvavě kritický byl Masaryk i v osobních dopisech. Jeho systém poznámek připomínal holubník
„Ti archiváři potom systém převzali, ne že by to nechali jako holubník, ale dali to do jednotlivých kartonů,“ doplňuje ji Helena Kokešová.
„Čím ještě člověk je někdy překvapený, když čte všechny Masarykovy poznámky a dopisy: on je velmi kritický, břitký, nesmlouvavý a velmi kritický i když si píše soukromé dopisy… Masaryk, Machar, jak oni hovoří o svých současnících, jak je dokážou velmi kriticky posuzovat až dehonestovat někdy, je zajímavé,“ přemýšlí Hájková.
Koneckonců Jan Masaryk, je to zachováno i v rozhlasovém archivu, vyprávěl po druhé světové válce, jaké to bývalo, když se s tatínkem o něčem přeli. A co mu na to občas prezident Osvoboditel řekl? „U nás při obědním a večerním stole se diskutovalo o všem, zcela volně, a pokud se nás dětí týče, jistě často velmi hloupě. Pomáhal s úkoly a jen tu a tam si odlehčil: ‚tož Jano, jsi osel‘.“
3:27
‚Všechno si poznamenával.‘ Po Masarykovi se dochovala korespondence, zápisníky i kalamář
Číst článek
„Tady vidíme velký rozdíl mezi dcerami a syny. Oni se mu pořád nějak vzpouzeli. Dcery se chovaly hodně podle otce a chtěly mu dostát, zvlášť Alice, tím vzděláním, tím nasazením, tím, jak se dala na humanitární dráhu,“ podotýká Hájková.
Z jejího hlasu, tónu a projevu ve třicátých letech ke členkám, především členkám Československého Červeného kříže, povaha a tvářnost Alice Masarykové docela dobře vysvitne.
„Pokračujte ve své práci pro záchranu zdraví a životy spoluobčanů. Doplňujte stále svůj zdravotnický materiál i své vědomosti. Dobrovolné sestry a samaritáni Československého Červeného kříže, nevměšujte se do otázek politických,“ zní hlas Alice Masarykové z nahrávky, která se dochovala v rozhlasovém archivu.
Za pomyslnými neviditelnými pomníky se v seriálu vydáme v příštím díle do Národního archivu. Budeme listovat alby nikdy nezveřejněných fotografií a deníkovými zápisky Masarykova osobního tajemníka Antonína Šenka.
