Padl komunismus kvůli perestrojce? ‚Režim už neměl co nabídnout, padl by stejně,‘ namítá historik
Proč skončil komunistický režim? Tuto otázku si bývalí představitelé strany a státu opakovaně kladli. Odpovídali si tak, že za to mohli obvykle jiní lidé, státy nebo okolnosti. Častokrát to byly západní demokratické státy, disidenti a další podvratníci. Ale jedním z údajných viníků, alespoň podle bývalého generálního tajemníka Ústředního výboru Milouše Jakeše, byl i představitel nejsilnějšího státu celého komunistického bloku – Michail Gorbačov.
Po jeho zvolení do čela Sovětského svazu se objevily nejprve v sovětské společnosti pojmy „perestrojka“ a „glasnosť“, které znamenaly nastoupení reforem ve všech oblastech života společnosti. Přišlo zrušení cenzury a lidé se tak dozvídali o do té doby zapovězených tématech: o stalinských zločinech, pracovních táborech i násilné kolektivizaci.
Spolu s tím se ale otevíraly otázky, co se socialismem nebo komunismem dál? Jistou šanci nabízely reformy v ekonomické i politické oblasti, které by vytvořily prostředí pro další existenci komunistického bloku i v hospodářské oblasti.
Jasné bylo i to, že nový trend mají vzít nejen na vědomí další socialistické státy, ale především mají začít konat v zájmu zachování socialismu, který byl u konce s dechem.
Socialismus s lidskou tváří?
Pro československé komunisty to bylo více než složité. Pokyny z Moskvy museli vždy poslouchat, ale tentokrát to příliš připomínalo pokus o „socialismus s lidskou tváří“, který zastavily sovětské tanky v srpnu 1968 a společnost byla takzvaně znormalizována. Navíc ti, kteří byli ve vedení státu, byli přímo symboly těchto změn.
Vypadalo to, že lidé snad i souhlasí, byli pasivní, ale první zdání mátlo. Jakmile se objevila příležitost k vyslovení nesouhlasu s děním ve státě, bylo to v rámci petice Několik vět, přidávali se další a další. Dorůstala nová generace, která přestávala mít strach. Společnost tak postupně dávala najevo, že se nechce nechat dále ovládat.
49:41
Represe do poslední chvíle. Příběhy lidí uvězněných v Československu z politických důvodů v roce 1989
Číst článek
Když k tomu přidáme dění v sousedním Polsku, Maďarsku a poté i v NDR, nastoupil podle historika Jana Rychlíka, hosta pořadu Jak to bylo doopravdy, „dominový efekt“. Klíčové podle něj bylo, že se režim přežil.
„Nikdo ho už nepotřeboval, nikdo už nevěřil ve světlé zítřky. V jednom rozhovoru ideolog Vasil Biľak řekl, že komunistická beztřídní společnost je velmi vzdálená a bude tak za pět set let. A to už nikoho nezajímalo. Pnutí bylo stále silnější, a tak otázkou nebylo zda, ale kdy,“ hodnotí rok 1989 historik.
Výsledkem pak byly události navazující na 17. listopad 1989 a pád komunistického režimu.
Nereformovatelný systém
Na otázku pořadu, jestli pád komunismu zavinila Gorbačovova perestrojka, historik Rychlík odpovídá:
„Nezavinila. Socialismus by padl tak jako tak, možná o deset, o dvacet let později, ale to je z hlediska historie nepodstatné. Gorbačov chtěl systém reformovat, ale ten byl nereformovatelný. Komunistický systém a ideologie stojí na nesprávné myšlence, že lidé si mohou být rovni nejen před zákonem, ale i sociálně. Ale tak to není a být nemůže. Komunistický režim se zhroutil, protože neměl co nabídnout.“
