Věznili ji nacisti i komunisti, milost odmítla. Růženu Vackovou vymazali z dějin, říká historička
Česko si připomíná 35 let od znovunabytí svobody. Křehkost demokracie ilustruje i příběh profesorky, intelektuálky a disidentky Růženy Vackové, ženy generace a formátu Milady Horákové. „Donedávna to bylo naprosto neznámé jméno, přestože to je jedna z vědeckých průkopnic mezi ženami,“ upozorňuje pro Český rozhlas Plus historička Adéla Gjuričová z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky.
Růžena Vacková působila jako profesorka na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, vystudovala klasickou archeologii, dějiny umění, filozofii a estetiku. „Komunistické straně se ale podařilo toto jméno z českých intelektuálních a politických dějin vymazat,“ upozorňuje historička v pořadu Leonardo Plus.
Poslechněte si o příběhu profesorky Růženy Vackové. Přibližuje ho historička Adéla Gjuričová
„Je zajímavé, že před válkou mnohem více působila jako publicistka,“ připomíná. „Řídila kulturní rubriku časopisu Národní střed společně s Josefem Hutrem. Byla to intelektuálka, která psala několik divadelních recenzí denně.“
V roce 1948 vyšli studenti na Pražský hrad s cílem přimět prezidenta Edvarda Beneše, aby neakceptoval demisi nekomunistických ministrů. K jednomu z průvodů se Vacková přidala jako jediná profesorka.
„Za to, že se zastávala studentů, kteří za účast byli vyhazováni ze škol, pak velmi brzy ztratila zaměstnání i ona,“ přibližuje Gjuričová.
Hrdost k neunesení
Profesorka byla vězněna nacistickým a poté i komunistickým režimem. V roce 1952 byla komunisty odsouzena za velezradu a vyzvědačství. Přestože si to její rodina přála, odmítla požádat o milost. Přistoupila by tak na to, že se něčím provinila, což v jejích očích nebyla pravda.
2:48
‚Kdybychom věcem nevěřili, nemusíme je vůbec dělat.‘ Anna Stránská oživila komunistickou věznici
Číst článek
„Asi se na mě budete hněvat pro moje stanovisko k vaší žádosti o milost. Vím, že vás moje jednání bude mrzet a bolet, ale nedá se opravdu nic dělat. Tentokrát by mi asi o něco lépe rozuměli nepřátelé než přátelé,“ psala v jednom z mnoha dopisů rodině.
Gjuričová upozorňuje na jazyk, jakým vězněná akademička udržovala kontakt s blízkými. „Je naprosto virtuózní, jakým způsobem informace i o sobě dokáže ven dostat různými šiframi,“ říká a popisuje:
„Vymyslí si nějakou fiktivní kamarádku, o které mluví. Ta kamarádka se v dopisech rozvádí, má strašně hnusného násilnického manžela – a to je Vacková versus komunismus.“
Pro Vackovou je podle ní příznačná obdivuhodná hrdost, která ale zároveň byla k neunesení pro její blízké. „Třeba pro tatínka, který je už starý a neví, jestli ji spatří.“
‚Cítíte tu svobodu?‘
Ve vězení Vacková přednášela pro ostatní vězeňkyně, většina politických vězňů ale na amnestii odešla na svobodu.
„V nápravní výchovné skupině zůstala s vražedkyněmi, negramotnými ženami a tak dále. Ještě chvíli se důstojně snažila, že je bude učit číst. Ale řekla bych, že občas už probleskuje zoufalství,“ zamýšlí se historička.
6:33
Závadová osoba inklinující k hippies, psala o dívce StB. Po výsleších se zabila, teď ji soud rehabilitoval
Číst článek
Na svobodu se akademička dostala po 16 letech v roce 1967. „My historici sice máme tendenci mluvit o opožděné destalinizaci. Růžena Vacková, když ‚vylezla‘, tak údajně řekla: ‚Tyjo, cítíte tu svobodu?‘“ popisuje historička.
Právě vězeňský osud Vackové podle ní poukazuje na to, jak dlouhou část života ve vězení skutečně strávila. Svět se změnil a akademička, byť se o to pokoušela, neudržela krok s vědeckým vývojem.
„Nikdo, kdo by si chtěl udržet kariéru v tehdejší formální vědě, s ní otevřený kontakt neudržoval,“ doplňuje.
„Komunistické straně se podařilo její jméno z českých intelektuálních a politických dějin vymazat. Devadesátá léta byla pomalým objevováním svědectví o Růženě Vackové. Znalo ji jenom pár lidí. A přitom je to obrovská intelektuální i politická autorita,“ uzavírá historička Adéla Gjuričová.
Jak situaci bývalých politických vězňů ovlivnila Charta 77? A jak na Růženu Vackovou vzpomíná profesor Tomáš Halík? Poslechněte si celý pořad nahoře v audiozáznamu.
