Kriegel chtěl únor 1948 tvrdý, prosazoval revoluci se vším všudy, říká historik Groman

Na knize o Františku Krieglovi pracoval 20 let. „Během Lidových milic byl tím tvrdým komunistou, který řekl ne, toto má být revoluce se vším všudy – až pamětníci ho později stylizovali do toho rozumného,“ říká publicista a historik Martin Groman.

HOST LUCIE VÝBORNÉ Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

František Kriegel byl spolutvůrcem Lidových milicí, jak to v té době myslel?
Na začátku, v únoru 1948, šlo opravdu do tuhého. Můžeme na tom ilustrovat, kde se kniha odchyluje od toho svatého obrazu, který z Kriegla pamětníci dělali, když ho stylizovali do toho rozumného.

Přehrát

00:00 / 00:00

Kriegel věřil, že je chyba v lidech, ne v systému. V roce 1968 nepodepsal kvůli zásadám, nešlo o hrdinství, osvětluje historik Groman

Vždycky se vyprávělo, že Kriegel věřil ideji komunismu, věřil, že se má bojovat i se zbraní v ruce, což sám prokázal na frontách druhé světové války, kde za ideu opravdu se zbraní v ruce bojoval

Když se pak podíváte, co tehdy vypovídali pamětníci při prověrkách uvnitř komunistické strany nebo při výsleších v padesátých letech, ten obraz se začne trochu proměňovat. A je dost zjevné, že Kriegel patřil k těm lidem, kteří v komunistické straně prosazovali, že Únor má být opravdu tvrdý.

Zatímco Rudolf Slánský a Josef Pavel, který velel Lidovým milicím, řekli ne, nebude se střílet, v novinách nesmí být titulky „Komunisté střílí do lidí“, Kriegel byl mnohem tvrdší a prosazoval revoluci se vším všudy. Později ho stylizovali do toho rozumného“, ale myslím, že tehdy takový nebyl.

Co bylo mezi Lidovými milicemi a moskevským protokolem?
Mezitím se vyšvihl do pozice jediného náměstka ministra zdravotnictví. V podstatě ten úřad řídil a v době politických procesů si na něm vylámal zuby, protože byl příliš radikální a příliš tvrdý na spolupracovníky.

3:24

Archiváři objevili dosud neznámé nahrávky z procesu s K. H. Frankem. Je na nich i Milada Horáková

Číst článek

Oni mu pak začali mazat schody, jak to tak bývá. A v dobách politických procesů, kdy se konaly různé schůze, kritiky, sebekritiky, říká velmi přesně jednu věc: Jsem pravověrný komunista. Neškodím straně, nejsem žádný škůdce, ale jsem zvyklý, že co chci, to se stane. Jsem zvyklý velet – jako lékař, jako voják.“

On neměl jinou zkušenost. Tehdy byl lékař na úrovni pánaboha, co řekl, to platilo. I proto se ta kniha jmenuje Voják a lékař komunismu. V Krieglovi jsou tyto dvě pozice, které rozkazují, na to on byl zvyklý.

Proto v politice nemohl být úspěšný – nebyl schopen strhávat za sebou davy na základě sympatií a ideje. Přesně věděl, co se má dělat a jak se to má udělat, a očekával, že to přece mají vědět všichni. Ale tak to nechodí.

František Kriegel je politickou figurou, která v určitou velmi vypjatou chvíli řekla: ,Ne, nepodepíšu‘, i když všichni ostatní říkali: ,Buď rozumný a podepiš‘.
Problém podpisu-nepodpisu v roce 1968 není otázkou Krieglova hrdinství nebo zásady. Podle něj prostě nebylo možné protokol podepsat, protože nešlo o delegaci, ale o unesené komunisty. To, co jim dali k podpisu, nebyla dohoda, ale diktát, a to, co se stalo, byla kapitulace.

Říkal, že je zástupcem lidu, byl lidmi zvolen, zastupuje je a jako takový nemá legitimitu k tomu, aby jednal o mezinárodní smlouvě, která omezí samostatnost státu. Proto navrhuje vrátit se zpátky a projednat vše v parlamentu.

Poslechněte si celý rozhovor, audio najdete nahoře ve článku. 

Lucie Výborná, mga Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme