„Tady před sebou máme napodobeniny listin tak, jak by vypadaly, kdyby vzešly z kanceláře císaře Zikmunda Lucemburského,“ popisuje Stanislav Bárta z Ústavu pomocných věd historických a archivnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Vytáhl z obalu několik listin podlouhlého formátu. Některé z těchto listin jsou zdobené, všechny mají pečeť. Ale proč někdo taková falza vyráběl?

„Většinou to byla snaha získat nějaké výhody. Například práva k nějakým majetkům, nebo šlechtický titul, který pak třeba použil při nějakém soudním sporu,“ vysvětluje Bárta.

Falešný dokument se pozná při porovnání se středověkými originály. „V zásadě máme dvě metody. První je porovnávání písma, jestli skutečně patří do doby, do které se hlásí,“ popisuje historik.

Padělatele totiž často své výrobky vydávali za dokumenty staré desítky nebo i stovky let, někdy si ale neuvědomili, že se tehdy psalo jinak. „Je to asi jako vedle sebe položit text psaný na stroji a vytištěný z počítače,“ přibližuje.

Podvodníci ale také někdy neodhadli správný sloh. A tak historici rozebírají i samotná slova. „Zkoumáme, jestli text odpovídá tomu, jaký by ho napsala daná kancelář. Představte si, že byste dostali rozhodnutí soudu a byly v něm obraty, které soud běžně nepoužívá. I dnes se dezinformační texty mohou odhalit tím, jaký používají jazyk. Extrémní příklad je že vám píše strýček z Ameriky česky a není to česky,“  říká Bárta.

Zárukou pravosti středověkých dokumentů by měla být ale hlavně pečeť. Lukáš Führer z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity mi ukazuje dvě pečeti Krále Přemysla Otakara I., jenže první je skutečná a druhá je falzum.

Rozdíly v detailech

„Liší se v mnoha detailech. Není tak pěkně vyrytá. Trůn je trošku nakřivo, žezlo nevypadá tak hezky,“ vypočítává Führer. Vyřezat tak pěkně pečetidlo, jako měli v kanceláři, totiž nebylo jednoduché. „Možná častější ale byly případy, kdy padělatel použil pravou pečeť. Sejmul ji z pravého dokumentu rozžhaveným nožem nebo drátem a připojil ji k listině padělané.

Někteří padělatele to měli i jednodušší. Příkladem může být podle Stanislava Bárty třeba Kašpar Šlik, kancelář Zikmunda Lucemburského. „Měl přístup k prázdným čistým pergamenům, které už byly zpečetěné oficiálně královskou pečetí a na ně si napsal, co potřeboval. Takhle se třeba nechal povýšit z rytířského do panského stavu, získal hrabství Togenburg a další majetky,“ vypráví.

Některé podobné padělky ale ovlivnili i historii celé Evropy. „Asi máte na mysli Konstantinovou donaci, kterou si nechali vyhotovit papežové někdy v 8. století,“ přitakává historik. Listina se přitom tváří, jako by byla ze 4. století. „Hlásí se konkrétně do roku 315 a podle ní měl císař Konstantin darovat papeži Silvestrovi panování nad Římem a celou západu Římskou říší. Listina byla jako padělek odhalena až v 15. století,“ doplňuje Bárta.

Ale papež si světskou moc ponechal dál. „Je to případ, kdy odhalíte to falzum, ale odhalení nemůže zvrátit běh dějin,“ míní.

Vnímání české národní identity podle historiků zase ovlivnily třeba rukopisy královédvorský a zelenohorský. Národ věřil, že jsou staré až tisíc let. Ve skutečnosti jsou ale z 19. století. „I na odhalení Rukopisů byly použity stejné metody tak, jak se utvářely v pomocných vědách historických od středověku. Tedy analýza písma, analýza jazyka a později i nějaké chemické a další metody,“ přibližuje Bárta.

A právě takto můžeme někdy poznat dezinformace i dnes. Třeba jazykové nesrovnalosti jsou typické pro některé řetězové e-maily a chyby v obrazu můžou prozradit i zfalšované fotky nebo videa.

Michal Šafařík Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít