Osmý div světa? Císař skládá verše, zkoumá život ptáků a trápí vědce otázkami
Sedm pahorků, mudrců, hrdinů i Kleopater. Sedmička má sice svůj půvab, ale všem divům světa nestačí. Třeba takovému učenému císaři, který dával příležitostně týrat lidi. Neznaboh - a osmý div světa.
Starověk trpěl na sedmičky.
Sedm bylo pahorků římských, sedmero počátečních řeckých mudrců.
Proti sedmibranným Thébám táhlo sedm hrdinů.
Kleopater, alespoň těch významných a zajímavých, známe od čtvrtého do prvního století před Kristem také sedm.
OSMÝ DIV SVĚTA
Stavba, úkaz, člověk, který vzbuzuje stejný obdiv jako divy starověku. Ve středověku pasovali na osmý div světa císaře Fridricha II., což byl tyran a neznaboh, ale zároveň tolerantní vládce, básník a vzdělanec. V mládí byl plavovlasý a krásný, k stáru rudý, olysalý a krátkozraký.
V diplomatické korespondenci staré čtyřiadvacet století se vazalové faraona sklánějí „sedmkrát a ještě jednou sedmkrát“ k nohám „svého pána a svého slunce“.
Chrám v egyptském Abydu, který stavěl faraon Sethi I., byl zasvěcen sedmi božstvům – jedním z nich byl pochopitelně sám Sethi -, takže nepřekvapí, že svatyně měla sedm vstupních bran, sedm klenebních polí a sedm kaplí.
Není proto divné, že víme jen o pouhých pěti Filonech? O tom Alexandrijském (Židovi, který psal filozofická a teologická díla), o Filonu z Byblu (Foiničanovi a historikovi) a dále o třech Řecích stejného jména?
Jeden ze zmíněné pětice, Filon z Byzantia, pozdějšího Cařihradu, se naštěstí vzpamatoval a vypracoval spisek Peri tón hepta theámaton.
Čili O sedmi divech světa.
Filonův výčet se liší od seznamu, který mnozí z nás odříkají se zavřenýma očima, jako když bičem mrská. Filona z Byzantia, podobně jako mnohé jiné Řeky, totiž zaujaly babylonské hradby. A ty k divům starověkého světa skutečně patřily! Byly dvojité a jejich celková délka tak dosahovala osmnácti kilometrů. Navíc byly natolik široké, že se na jejich koruně mohly míjet vozy – nebo, řečeno s okouzleným Herodotem, který detailně popisuje výstavbu hradeb a aplikaci horkého asfaltu, mohlo po nich jezdit čtyřspřeží.
Výška babylonských hradeb dosahovala čtyřnásobku jejich šířky a bran a branek prý bylo sto, všechny s bronzovými vraty. Rekonstruovaná Ištařina brána, vyzdobená modře glazovanými cihlami a podobiznami býků a draků, je dnes k vidění v Berlíně.
Jiní starověcí sestavovatelé seznamů divů světa upozorňovali na další úchvatné stavby: na Koloseum a palác v Knossu, který tak připomínal bludiště; na masivní hradby Mykén a Tirynthu a palác perských králů v Persepoli; později i na jeruzalémský chrám a chrám Boží moudrosti v Cařihradu.
A řekněte sami, může se s lehkým srdcem vynechat aténský Parthenon? Nebo Pantheon, římský chrám se smělou betonovou kupolí a výškou přesahující čtyřicet metrů? Nezaslouží si mnohem více obdivu i římské technické památky, akvadukty a silnice, které mnohde přestály v dobré kondici celá dvě tisíciletí?
Sedmička má sice svůj půvab, ale jak vidno, všem divům světa nestačí. Už proto, že jich během času přibývá.
A ne vždy to musí být stavba.
Ve středověku byl na div světa, stupor mundi, pasován císař Fridrich II. Štaufský, zpola Norman, způli Němec, zjevný ateista, který měl ke křesťanství stejně blízko i daleko jako k islámu.
Dával příležitostně týrat lidi, ale byl to také velký učenec, „jeden z nejodvážnějších myslitelů středověku“ (německý historik Dieter Breuers). Vyznal se v teologii i v sokolnictví, jemuž věnoval zasvěcený spisek. Pracoval na něm třicet let. Tento „silně vědychtivý a bádavý muž“ (H. G. Wells) přišel na to, že kukačky snášejí vejce do cizích hnízd a že se jistý druh ptáků nelíhne ze ztrouchnivělých dřev, jak se to tradovalo před Fridrichem.
Zájem o přírodu a záliba v kuriozitách dovedly císaře k tomu, že si vedle harému pořídil i zoologickou zahradu, která s ním cestovala na významná jednání. Je zjevné, že se ve společnosti velbloudů, slona, opic, leoparda a žirafy cítil dobře.
U jeho dvora se překládal Aristoteles.
S vědci, kteří tu pracovali, a byli to křesťané, muslimové i židé, zapřádal Fridrich hovory na odtažitá témata jako: Proč je mořská voda slaná, když voda z řek se dá pít? Žijí pod zemským povrchem lidé? Má člověk duši? (Na to se snažil odpovědět hlavně sám, pomocí bizarních experimentů při popravách zločinců.)
RČENÍ POD RENTGENEM
Achillova pata, medvědí služba, Potěmkinovy vesnice... Známá rčení, jimž každý rozumí. Ale víme, co se za nimi skrývá? A znamenají vůbec to, co dřív? Po jejich stopách se v rubrice RČENÍ POD RENTGENEM vydává Milan Slezák, zahraničněpolitický analytik Českého rozhlasu se zálibou v historii a filosofii.
Fridrich mluvil latinsky, řecky, arabsky, italsky a německy. Psal verše - jako jeden z prvních v italštině. Založil univerzitu v Neapoli a rozšířil slavnou lékařskou školu v Salernu. Lékařům vymezil jejich povinnosti a honoráře a stanovil i sazebník lékáren.
Blýskl se rovněž jako vynalézavý ekonom. Když mu začalo chybět zlato, vypomohl si zavedením předchůdce papírových peněz – okolkovaného pergamenu.
Byl to tyran a neznaboh, přesto udivuje ještě osm set let po svém panování. Nejspíš by se i dnes dal označit za osmý div světa.
A nakonec, sedm divů antického světa, nejčastější verze: maják na ostrově Faru, mauzoleum v Halikarnassu, Diova socha v Olympii, pyramidy, Artemidin chrám v Efesu, kolos rhodský – a schválně, co tu ještě schází?
