Rozkaz k vypálení Ležáků přišel z nejvyšších pater nacistického vedení, připomíná historik Kyncl
V úterý 24. června to bude 83 let ode dne, kdy nacisti vypálili obec Ležáky na Chrudimsku. Tragédii v roce 1942 nepřežilo 51 lidí, zachránily se jen dvě dívky. Vyhlazením obou obcí se nacisti mstili za atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Vypálení Ležáků v neděli dopoledne připomíná pieta. Hostem vysílání Radiožurnálu k výročí byl historik Vojtěch Kyncl z Historického ústavu Akademie věd.
Možná na začátek, proč se nacisti rozhodli vyhladit právě Ležáky?
V Ležákách byla poměrně rozsáhlá důležitá odbojová organizace, která dokázala po dobu skoro šesti měsíců skrývat parašutisty, kteří přišli do protektorátu a kteří měli hlavní dva úkoly.
Na jedné straně to byl atentát na Reinharda Heydricha, který se zdařil takovým způsobem, že to nemělo v Evropě paralelu. A na druhé straně to byl zpravodajský výsadek Silver A, který právě v Ležákách měl ukrytou vysílací stanici Libuše. Ta Libuše byla chvíli jak v té samotné osadě, tak i po prvních několik měsíců byla ukryta v nedalekém lomu Hluboká.
Na místě původních domů jsou teď památníky s odkazem na rodiny, které v nich žily. Jak se lidé budou vypálení Ležáků připomínat, a to jak neděli, tak v úterý?
Především je to každoroční pietní akt, který spočívá v kladení věnců, projevů, setkání lidí, kteří se znají už dlouhodobě, někteří jsou přímými potomky po zavražděných obyvatelích a je to taková každoroční slavnost, která se držela od roku 1945 i po dobu komunistického režimu a podařilo se jí udržet v pietním duchu dodnes. Pro místní, pro region, je to takový malý svátek.
Ležáky se někdy zdají být trochu v pozadí ve srovnání s Lidicemi. Proč tomu tak je? Proč se o Ležácích nemluví tak často nebo tak moc jako o Lidicích?
Ležáky měly především tu odbojovou složku, ten skutečně aktivní odpor, což ve své podstatě asi dokážeme pochopit tu nacistickou mstu na obyvatelích, i když se nám nelíbí.
Lidice byly výrazně větší a tam byla ta msta zcela neodůvodněná. Nebyl tam žádný důvod, navíc počet lidí, kteří zahynuli přímo v Lidicích, byl obrovský. To bylo téměř 200 mužů, kteří tam byli zastřeleni, všechny děti z obou obcí byly zavražděny, kromě dvou dětí v Ležákách a 17 v Lidicích, které válku přežily.
Vy jste o vypálení Ležáků napsal knihu i rigorózní práci, takže se této historické události dlouhodobě věnujete, tak budete vědět, zda rozhodl o vypálení obce samotný Adolf Hitler?
To byla velká náhoda. Díky tomu, že jsem získal studijní program Erasmus a mohl jsem studovat nejenom v Čechách, ale také v Německu, tak jsem se dostal k dokumentům, které nám ukázaly hlavně dopad atentátu na nejvyšší nacistické vedení. A tady bylo výrazné, že ten útok a zdařený atentát na Reinharda Heydricha měl dopad na Hitlera, na Himmlera, na Goebbelse a skutečně způsobil paniku.
6:47
Historik Kyncl: Odbojová činnost v okolí Ležáků zabránila výrobě plynových vozů českými firmami
Číst článek
Když si uvědomíme léto 1942 nebo začínající léto 1942, tak v té době Hitlerovy armády vítězily na všech frontách a najednou přichází atentát a rozhodnutí o tom, že všechna místa, která byla s atentátem spojena, mají být nějakým způsobem postižena, nacházíme například v denících Josepha Goebbelse a dalších. Takže ano, ten rozkaz přišel v podstatě z nejvyšších pater nacistického vedení.
Co ty dvě přeživší dívky, sestry Jarmila a Marie Šťulíkovy? Jaký byl jejich další osud?
Asi bychom neměli vynechat i ty děti, které válku nepřežily, protože jedenáct z nich, které zahynuly v plynových vozech, byly zavražděny po 25. červenci.
Tyto dvě dívky byly vybrány pro tzv. převýchovu, byly sebrány a dány do výchovy v německých rodinách a po válce se vrátily a byly nalezeny podobně jako lidické děti, tak se chtěly vrátit do svých domovů. Jenomže Lidice byly obnoveny, Ležáky ne, takže obě dívky žily v nedaleké obci Včelákov, kde dostaly i podobné domky těm lidickým, byl to stejný koncept.
Ovšem ten dopad byl výrazně větší, protože i když měly zajištěné bydlení, tak například jedna z těch rodin musela ten původní statek, který měli a který obsluhovali, předat zase komunistickému vedení, takže on to byl takový dar nedar.
Proč je důležité vypálení Ležáků a Lidic stále připomínat?
Je to odkaz těchto vesnic o tom, že boj se nemá vzdávat, že bychom se měli postavit zlu za všech okolností a především, a to by měla být asi ukázka také toho, co po válce následovalo, s těmi oběťmi musíme pracovat dál.
Válka neskončila 8. nebo 9. května 1945, ale traumata zůstávají až do dnešní doby. Takže 85 let po válce a 83 od vypálení tady máme lidi, kteří stále válku pamatují, pro které je dopad stále velmi výrazný a měli bychom si uvědomit, že ta traumata se v nich probouzí v okamžiku, kdy přichází jakékoliv další ohrožení.
Obětem bychom měli pomáhat za všech okolností.
