‚Slyšíte střelbu.‘ Když Sověti roku 1968 obsadili rozhlas v Praze, převzala vysílání krajská studia
21. srpna 1968 přibližně ve dvě hodiny ráno oznámil hlasatel Československého rozhlasu, že do země vtrhla vojska Varšavské smlouvy. A od půl páté začalo nepřetržité vysílání o dění v Československu. I přes snahu sovětských okupačních vojáků o jeho zastavení se ho podařilo udržet i díky krajským studiím. Ty převzaly štafetu po dočasném násilném přerušení vysílání z budovy na Vinohradské ulici v Praze.
„Zatím okupační vojska nemají přístup k rozhlasu. Ale nevíme, jak ještě dlouho se udrží tato situace. V tomto okamžiku se ozvala ostrá střelba z Vinohradské třídy. Lidé prchají směrem k naší budově před střelbou kulometů, samopalů a vykřikují: ‚Dubček, Dubček.‘ A my se k nim připojujeme,“ znělo ve vysílání Československého rozhlasu.
21. srpna 1968 kolem deváté hodiny ranní obsadili budovu rozhlasu na Vinohradské třídě sovětští vojáci.
„Přátelé, v tyto okamžiky se střílí již na dveře Československého rozhlasu. Myslím, že to budou brzo poslední slova, která od nás slyšíte. Slyšíte střelbu,“ popisovali ve vysílání.
Dramaturg a znalec rozhlasové historie Tomáš Černý k tomu dodává: „Člověk si musí uvědomit, jaký kontext a obrazy měli lidé ve své hlavě. Byl rok 1968, oni byli novináři a velmi dobře si pamatovali rok 1956 – tragické události v Maďarsku.“
„Ve chvíli, kdy přišli Sověti, začali jednoho po druhém odvádět a odkudsi z rozhlasového dvora se ozývaly osamělé výstřely, tak mráz po zádech mi běhá i teď. Co si měli myslet, že se s nimi stane?“
‚Ukončete vysílání‘
Navzdory snaze okupantů o přerušení vysílání se ho podařilo pracovníkům rozhlasu udržet. Když se pražský rozhlas 21. srpna na pár minut odmlčel, převzalo vysílání plzeňské studio.
3:39
Rumunský vůdce přijel pár dnů před invazí podpořit Československo. Z Maďarska přišlo poslední varování
Číst článek
„Mým nejdramatičtějším okamžikem byla situace, kdy jsem byl u mikrofonu a najednou mi jeden kolega říká: ‚Ukončete vysílání, pustíte hymnu, musíme skončit, Rusové jsou tady, obkličují rozhlas a vtrhnou sem‘,“ vzpomínal před několika lety tehdejší hlasatel Karel Sedláček.
„Když jsem se podíval z hlasatelny, která měla okna, viděl jsem sovětský tank, který hlavní mířil na jedno okno, pak se trochu pootočil doprava, jako by si zaměřoval, do kterého okna má střelit. V ten moment jsem byl sevřený, nevěděl jsem, co mám říct. Proskleným oknem na mě z režie na mě mávali: ‚Konči, konči, něco řekni a dáme hymnu‘,“ doplnil.
Z vysílání se ozvalo: „Vážení přátelé, Československý rozhlas končí své vysílání. V naší vrátnici jsou cizí vojáci. Loučíme se s vámi. Československý rozhlas končí bohužel své vysílání. Ať žije Československá socialistická republika, ať žije svoboda, ať žije přátelství.“
3:33
Reportér v den okupace unikl z Československého rozhlasu. Na ulicích dokumentoval strach obyvatel
Číst článek
22. srpna 1968 byla Vinohradská budova v Praze definitivně odříznutá. Do vysílání se ale přihlásila další krajská studia: „Tady svobodný vysílač Liberec. Nebojte se, přátelé, máme zajištěno náhradní vysílání. Poslouchejte nás proto neustále a my vám budeme stále podávat, pokud budeme mít, nové zprávy.“
Podle pamětníků bylo všechno technicky možné a vysílání týden běželo. „Ptal jsem se, jak poznali, že už to má skončit. A oni říkali, že když se od techniků a šéfů poprvé ozvala věta: to nejde. To byla druhá chvíli, už ne ta zvenčí, ta násilná, ale jakési vyhasnutí, rezignace. A tím to skončilo,“ uzavírá Černý.
