Ráno v sobotu 17. srpna 1968 se na pražském letišti v Ruzyni shromáždila československá veřejnost, aby se rozloučila s rumunskými hosty. Pro ty, kteří nemohli být přímo na místě, zprostředkovávali dění rozhlasový reportéři Josef Merunka a Karel Tejkal.

„Nesmíme si úplně myslet, že 17. srpna nikdo nic netušil. Novináři nebyli hloupí a žili v kontextu dané situace. A měli za sebou slavnou větu Františka Kriegela, že nad námi visí Damoklův meč,“ vysvětluje dramaturg a znalec rozhlasové historie Tomáš Černý.

Přesto v té době všichni doufali, že vojenský zásah ze strany Moskvy nepřijde. „Navíc tady byl Nicolae Ceausescu, rumunský vůdce, který víceméně naznačoval Sovětům: ‚Dejte ruce pryč od Československa.‘ Přijel nás podpořit,“ přibližuje Černý.

Ceausescu před odletem přislíbil Československu přátelství a upevnění vztahů s Rumunskem.

Ještě na letišti se reportéři rozhodli požádat o rozhovor prvního tajemníka komunistické strany Alexandera Dubčeka přímo v živém vysílání. Ptali se, jak rumunští představitelé zvládli Dubčekovo velké pracovní tempo, na které je zvyklý. „Přizpůsobili se dobře, protože dokážou pochopit, proč je tak nahuštěný program,“ odpověděl.

A Černý k tomu poznamenává: „Nebyl žádný rétor, ale tady fakt koktal. Člověk si ale musí uvědomit, že v tu chvíli už na Dubčeka čekalo jiné letadlo. Věděl, co se dozví a co se stane. Jakou náladu musel Dubček v tu chvíli mít, co se mu muselo dít v hlavě. To si asi nedokáže nikdo z nás představit.“

Ještě ten samý den se Dubček sešel s maďarským komunistickým představitelem Jánosem Kádárem. Ten se snažil Dubčeka přesvědčit, aby zvrátil politické reformy v zemi, nebo Moskva zakročí silou. Šlo o poslední varování před vpádem vojsk Varšavské smlouvy do Československa.

Lucie Korcová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít