Existence společenských agentů je zachycena ve všech dekádách historie komunistické Státní bezpečnosti (StB). Dnes tak můžeme v archivech najít překvapivá jména – například úspěšného a obdivovaného herce, vysokoškolského pedagoga Vítězslava Vejražky.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý pořad Jak to bylo doopravdy Ivany Chmel Denčevové

A začalo to tak jednoduše: měl tetu na italské ambasádě, která mohla být dobrým zdrojem informací. Vejražka pak jako agent Novák spolupracoval s StB několik dalších let. Dokonce ze svého bytu nechal udělat konspirační, takže žil „dvojím životem“.

„Mohlo to souviset s tím, že byl komunistou a pojal to jako příkaz. Vždy to ale také bylo o morálce,“ myslí si badatel Schovánek. „Jeho příběh jsem objevil v roce 1994, kdy jsem pracoval na ÚDV (Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, pozn. red.) jako dokumentarista,“ dodává.

StB měla i další ďábelské plány: například účelové sňatky. Agent Háje, civilním jménem Josef Ulver, tento příkaz dostal a oženil se se statečnou ženou Milenou Šeborovou.

Už měla za sebou věznění v koncentračním táboře i v komunistickém kriminále a hlavně měla bratra Miloše, který byl v exilu a pracoval pro západní zpravodajské služby. „Plán byl poměrně jednoduchý a mnohokrát opakovaný: napojit se přes Milenu na bratra a získat informace pro komunistickou StB,“ vysvětluje Schovánek.

Také Jiří Mucha

Další „společenský agent“ pracující pro komunistické estébáky měl krycí jméno Anty – byl to Jiří Mucha, překladatel, spisovatel, vzdělaný a charismatický muž. „Válku prožil v Anglii a jako většina vojáků, kteří byli na Západě, se dostal do pracovního tábora.“

Estébákům se hodil, protože měl rozsáhlé styky ve vyšších politických a kulturních kruzích a dětství trávil ve světe, a to se svým otcem Alfonsem Muchou – známým výtvarným umělcem.

A také byl podle Schovánka „velký elitář, který si zakládal na své inteligenci, rozhledu a pohrdal lidmi. Jeho první zaznamenaný agenturní záznam je nasazení na Pavla Tigrida, kterého poznal v Paříži. Pak na něj Mucha podal velmi podrobnou zprávu“.

Výčet jeho aktivit zahrnuje ale i manželky a přítelkyně západních diplomatů a svou roli sehrál jeho pověstný dům na pražských Hradčanech. „Pořádal tam velmi divoké večírky a mnoho z těch lidí se pak dostalo do hledáčku Státní bezpečnosti.“

„O Muchově příběhu jsme se dozvěděli z archivních dokumentů v polovině 90. let minulého století – to už ale nežil,“ dodává badatel.

Nejtypičtějším příkladem společenských agentů byla studentka Renáta, jejíž příběh se odehrával v 80. letech.

Byla to dívka pohledná, se znalostí cizích jazyků a zájmem o kulturu a literaturu. Právě ona se hodila pro morální kompromitaci diplomatů zastupitelských úřadů.

Schovánek vysvětluje princip takové práce pro StB: „Studentka chodila nabízet své sexuální služby do hotelů, kde se ubytovávali západní cizinci. Recepční tam byl vždy buď spolupracovník StB, nebo přímo zaměstnanec, který jí předával kontakty.“

„Se studentkou Renátou nejdřív dohodli spolupráci, pak dostala za úkol svést nějakého diplomata.“

Dál to už bylo jednoduché: existovaly fotografie nebo i natočené záznamy a diplomata začali vydírat – jedinou alternativou byla spolupráce. „Tak nejčastěji vypadala práce společenských agentů,“ dodává Schovánek.

Na otázku, jestli byl společenský agent doslova odpudivou praktikou estébáků, host pořadu Jak to bylo doopravdy badatel Radek Schovánek odpovídá: „Byla, pokud byla používána proti lidem jiného politického smýšlení. Nebyla odpudivá v rámci zpravodajských služeb, protože ji stejně tak i dnes používají všechny zpravodajské služby na světě.“

Celý pořad Jak to bylo doopravdy najdete v audiozáznamu.

Ivana Chmel Denčevová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít