I čivava je z 0,2 procenta vlk. Vědci objevili vlčí geny u většiny psů, ovlivňují jejich chování nebo odolnost
„Každý v sobě má dva vlky,“ praví okřídlené moudro, které se často objevuje v různých převyprávěných legendách severoamerických Indiánů. Mnohem více to ale v přeneseném významu platí u jejich vzdálených příbuzných, tedy psů. Vědci totiž zjistili, že většina psů v sobě má geny divokých vlků v mnohem větší míře, než se dřív domnívali.
Výzkumníci v rámci studie, která detailně vyšla v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences, analyzovali genomy u velkého množství plemen moderních psů. V nich našli významné úseky vlčí DNA, které dřív unikaly jejich pozornosti. Podle rasy se tyto objevené geny projevují různě, od velkých ovčáků až po malé čivavy.
Také kojoti umí dělat psí oči. Psovité šelmy je používaly dřív, než přišel člověk
Číst článek
U některých je přítomnost vlčích genů mnohonásobně vyšší - například u ovčáků, kde ovlivňuje jejich větší nezávislost, samostatnost a přirozenou nedůvěru k cizím lidem. Naopak u plemen, jako je labrador nebo zlatý retrívr, je vlčí DNA v menší míře, což posiluje dojem toho, že jsou přátelštější a je snazší je vycvičit.
Asi nebude překvapením, že nejvíce vlčího DNA má podle studie Československý vlčák, tedy plemeno přímo vycházející z křížení s vlkem. Tito vlčáci mohou s vlky mít až 40procentní podobnost.
Překvapivě významně vysoké procento vlčích stop má ale i Anglo-francouzský honič, slavné lovecké plemeno. Milovníky psů možná překvapí, že stopy vlků našli i u čivav, přestože s vlky sdílí podobnost pouhé dvě desetiny procenta. Téměř žádnou podobnost s vlkem ale k překvapení vědců nemají například bernardýni.
I po boku člověka
Nově objevené geny se u psů podle studie vyvinuly až po ochočení lidmi před více než 23 tisíci lety a jejich dalším křížením. Psi totiž byli podle záznamů úplně prvním plně domestikovaným zvířecím druhem a několik tisíciletí věrným společníkem lidí.
Vlk je zvíře obezřetné, na lidi si dává pozor, říkají zoologové. Když ho chcete spatřit, ohlédněte se
Číst článek
Vědci se dlouhodobě domnívali, že po oddělení od vlků se jejich evoluční cesty na rozdíl od jiných zvířat zcela jasně rozdělily. Zjistili ale, že u našich domácích mazlíčků se dodnes rozvíjí vlčí geny, které ovlivnily jejich chování a pomohly jim úspěšně se přizpůsobit lidskému prostředí.
Velkým překvapením také bylo, že všichni zastoupení volně žijící psi, jejichž DNA vědci zkoumali, v sobě nesou stopy vlčích předků.
Studie ilustruje, že zdomácnění psa byl dlouhý proces, během kterého se vlčí a psí linie ještě opakovaně křížily. Právě to ovlivňuje vývoj odolnosti jednotlivých plemen, hlídacích instinktů nebo čichu.
V této souvislosti popsali vědci třeba rozvoj schopností fungovat ve vysoké nadmořské výšce, jako u tibetské dogy. Podle spoluautora studie Logana Kistlera je cílem výzkumu porozumět tomu, jak se jednotlivá plemena psů chovají i s ohledem na jejich křížení.
