Je libo nazelenalý muffin? Čeští vědci zkoumají, jak mohou vodní řasy vylepšit recepty
Vodní řasy by podle vědců mohly nasytit lidi i zvířata. Jenže je není tak jednoduché pěstovat, jak by to na první pohled vypadalo. Aby rostly, potřebují sice jen vodu, vzduch a světlo – rostou skoro v každé vodní ploše – ale aby se daly pěstovat ve velkém, je to věda.
„Chleba nebo muffin s cholarellou,“ poukazuje Tomáš Hluska z mikrobiologického ústavu Akademie věd s nabídkou ochutnávky nazelenalého pečiva. „Je jich tam malé množství, jen tři procenta. Je to jako obyčejné pečivo, jen je to nazelenalé,“ dodává. Při ochutnávce není cítit žádný rozdíl, ale obsahuje zdraví prospěšné látky. Třeba omega-3 mastné kyseliny, které normálně získáváme z ryb, nebo lutein, což je antioxidant.
Výhodou řas a sinic je to, že se dají v přípravcích nebo potravinách použít celé, tak jak vyrostou. Nezůstane odpad a zpracování je jednodušší, říká pěstitel Tomáš Hluska. Poslechněte si celou reportáž.
Chlorellu, nebo spirulinu, bychom běžně našli v doplňcích stravy. Jsou to zdravé zelené řasy a sinice. Vědec ukazuje kultury v laboratorních válcích. „Sinice jsou pořád jednobuněčné organismy, jen jsou schopny se shlukovat,
Třeboňská laboratoř Algatech mikrobiologického ústavu spolu s rakouskými vědci od letoška pracuje na tom, aby se mikrořasy daly víc využít v běžném životě, říká Lucia Hlusková: „Máme to zaměřené na využití v potravinářství, zemědělství a krmivářství. V potravinářství jsme omezeni legislativou,“ nastiňuje Hlusková. „Více tedy působíme v zemědělství nebo krmivářství,“ dovozuje. Ve fázi studií je také možné využití proti infekcím.
Výhodou řas a sinic je to, že se dají v přípravcích nebo potravinách použít celé, tak jak vyrostou. Nezůstane odpad a zpracování je jednodušší. „Jde nám o to, abychom využili celou biomasu, protože je to nejlevnější způsob, jak využít řasy. Kdybychom účinné látky izolovali, tak bychom přišli o tu výhodu.“
Problémy a řešení
Vodohospodáři zvýšili přes noc odtok z Nových Mlýnů, pod nimiž v Dyji uhynuly tuny ryb
Číst článek
Jenže pěstovat řasy ve velkém je složitější než v laboratorním válci, upozorňuje Tomáš Hluska. „Voda má omezenou prostupnost, takže když tam řasa naroste do velké hustoty, tak by světlo procházelo jen v tenké vrstvě a většina objemu by byla bez světla. Proto se používají kaskádové systémy,“ ukazuje. Mívají přitom hloubku centimetr nebo půl centimetru.
Pro srovnání ukazuje výzkumník obrázky z Havaje, kde řasy pěstují na velkých plochách. Vypadají jako plavební kanály, ovšem velmi mělké: „Jsou to obrovské vodní plantáže, kde toho jsou schopni napěstovat opravdu hodně.“
Vědci z Algatechu zkoumají různé druhy řas a sinic a postupně zjišťují, co všechno jsou schopné vytvářet a k čemu by látky mohly být užitečné. Kromě toho se snaží také vylepšovat podmínky pro pěstování řas. Některé třeba nestíhají zároveň růst i plodit prospěšné látky.
„Idea je taková, že ji napřed necháme narůst, a pak jí dáme signál, a ona energii využije k syntéze našeho peptidu. V našem případě jsme ale schopni využít stop procent biomasy nezůstanou po nás zbytky. Výzkumníci zkoumají i jak jsou řasy citlivé na sluneční světlo, aby rostly co nejefektivněji,“ říká Hluska.
