„Lidé jsou instruováni, aby leželi, pro ten zážitek je to účinnější. Dostanou také sluchátka a hudbu. Říkáme jim, ať to pojmou jako takový wellness den,“ popisuje psychedelický výzkum lékařka Vivian Mária Winkler z Národního ústavu duševního zdraví. Podle ní mohou psychedelika působit nejen jako antidepresiva, ale mít celkově pozitivní efekt na spokojenost člověka. Varuje však, že k psychedelikům je třeba přistupovat s respektem a pokorou.

Rozhovor Praha 6:00 17. září 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

V Národním ústavu duševního zdraví zkoumáte psychedelika a jejich potenciální terapeutické využití. Jaké substance spadají do kategorie psychedelik a jaká jsou jejich vuyžití?
Pod širším pojmem tam kromě psilocybinu, mescalinu a LSD spadá také MDMA, ketamin a marihuana, tedy cokoliv, co způsobuje změněný stav vědomí. Pod touhle definicí tam může spadat třeba rajský plyn.

Když mluvíme o terapeutickém výzkumu, tak tím většinou myslíme psilocybin, ten je nejvíc zkoumaný, to je aktivní látka v lysohlávkách. Také DMT (dimethyltryptamin), to je aktivní látka v ayahuasce (původně halucinogenní nápoj amazonských šamanů – pozn. red.).  Někdo to zná z rituálů v Jižní Americe, ve výzkumu se dá pracovat s čistým.

V anestezii se běžně používá ketamin, podává se i dětem a na veterině a způsobuje disociativní stav, takové odpojení od těla, člověk může vnímat svoje tělo i realitu jinak. U ketaminu je prokázaný antidepresivní účinek.

MDMA je vnímaný jako empatogen, má blíž ke stimulantům a způsobuje větší pocit bezpečí, že zmizí úzkost na nějakou dobu a často se používá na léčbu PTSD (posttraumatická stresová porucha – pozn. red.), kdy v tom bezpečném psychologickém rozpoložení se člověk může podívat i na životní situace, které by jinak byly moc bolestivé. MDMA mu umožní se na ně podívat z jiného místa než toho, které je nám běžně k dispozici.

Jinak psychedelické zážitky mají velký vliv na celkovou psychiku člověka. Ukazuje se, že psychedelické zkušenosti mají celkově pozitivní efekt na spokojenost člověka, a dokážu si představit, že budou jednou užívané třeba i jako prevence nebo jako součást seberozvoje.

Jeden z pacientů, kterého jsme tu měli, to hrozně hezky popsal. Říkal, že má pocit, že během těch hodin absolvoval „školu životní moudrosti“. Poté si sepsal seznam třiceti věcí, které chce v životě změnit, a opravdu to vypadalo, že si z toho odnáší to, co by si člověk odnášel po několika měsících psychoterapie.

V čem jsou psychedelika potenciálně účinnější než klasická antidepresiva?
Zatím chybí studie, které porovnávají klasická antidepresiva s psychedeliky. Taková studie proběhla jedna, a to v Británii, kde porovnávali účinky psilocybinu s escitalopramem (antidepresivum – pozn. red). Ukázala, že mají srovnatelné účinky.

Psychedelika se teď testují na rezistentní deprese, tedy na deprese, u kterých klasická antidepresiva nepomohla. Momentálně je to lék druhé volby, tedy díváme se na případy lidí, u kterým nezabrala ta standardní medikace.

Proč se to zkoumá jen na rezistentní deprese?
Je dost možné, že se to do budoucna bude zkoumat i na běžné případy deprese. Jenže se to bere tak, že je to látka stále neprozkoumaná. Aby se výzkum vůbec obhájil, tak důvod je, že máme pacienty, kterým nemůžeme pomoci, tak pojďme zkoumat něco, co by mohlo.

Když to řeknu přehnaně, tak obecná představa je často taková, že proč bychom měli vystavovat pacienta, kterému fungují běžná antidepresiva, riziku, že se zblázní po psilocybinu.

A je tu riziko, že se člověk zblázní po psilocybinu?
Stavy způsobené psilocybinem dovedou být intenzivní. Pojďme rozlišovat takovéto „zbláznit se“ v tom běžném slova smyslu a během účinku té látky. Dříve se porovnávaly psychedelické stavy s psychózou a psychiatři si dávali LSD, aby lépe pochopili své pacienty.

Akutní stav může být podobný stavům, kterým se běžně říká, že se někdo zbláznil. Ten změněný stav je prostě jiný a dokáže být velmi příjemný a přínosný. Zároveň dokáže být i hodně nepříjemný, tomu se říká „bad trip“. Proto ve všech studiích, které probíhají, tak se to ošetřuje psychoterapií, že jsou u toho terapeuti a lidé jsou připravováni na tu zkušenost, protože víme, že příprava je důležitá. Když si to dá člověk v nevhodném prostředí, aniž by věděl, co ho čeká, tak šance, že bude ze změn vystrašený, je poměrně vysoká. Pak když se jednou vyděsí, tak se pak celá zkušenost může táhnout v negativním duchu a člověk se třeba začne bát, že to celé nikdy neskončí, a mít z toho ještě větší strach a zacyklit se.

Zatímco když je na to připravený a jsou tam i terapeuti, kteří mu připomenou, že to, co zažívá, je v pořádku, mohou mu pomoci nastavit nějaké lepší dýchací techniky, pomoci s uvolněním těla atd. Terapeuti jsou vycvičeni, jak navigovat lidi při změněných stavech vědomí.

Zda může vést taková zkušenost k tomu, že se člověk natrvalo zblázní? Víme, že psychedelika dokážou spustit psychózu. Tohle riziko existuje u lidí, kteří k tomu mají predispozici. Je to velmi vzácné, a pokud někdo má predispozici k tomu, že by se mu stejně rozvinulo psychotické onemocnění, tak psychedelika mohou být spouštěčem. U někoho, kdo k tomu nemá predispozici, je to riziko naprosto minimální.

U studií se vždy lidí ptáme, zda mají v rodině někoho, kdo má psychózu, nebo zda s tím měli osobní zkušenost, protože takoví lidé by neměli psychedelické látky vůbec používat. Také víme, že u bipolární poruchy je fáze mánie často vnímaná jako bláznovství, že se člověk chová zcela neadekvátně, že má megalomanské myšlenky, až bludné představy.

Víme, že antidepresiva u bipolární poruchy dokážou spustit mánii. Proto se lidé s bipolární diagnózou léčí stabilizátory nálady. S antidepresivy se musí zacházet jen velmi opatrně. To je další indicie, že psilocybin opravdu funguje na depresi, protože u bipolárních pacientů může sloužit jako spouštěč manické epizody.

Jak těžké je dostat povolení takový výzkum provádět?
Tak psilocybin se zkoumá jen v Národním ústavu duševního zdraví v Česku. Ty studie, které teď běží, se připravovaly čtyři roky. Musely se neustále upravovat protokoly, tedy podmínky studií. Musí být podloženo, co přesně se v té studii bude dělat, například Státní ústav pro kontrolu léčiv měl podmínku, že tam musí být pečovatelé, to znamená, že každý, kdo se studie zúčastní, musí mít rodinného příslušníka, který bude dohlížet na toho pacienta a bude s ním v kontaktu. V případě, že by se cokoliv stalo, tak na něj bude dohlížet. To byly takové věci, které do studie bylo potřeba přidat. Jinak se ty studie rozběhly všude na světě, běží desítky studií ohledně různých psychedelik.

Co se děje v mozku, když si člověk dá psychedelika?
Psilocybin, DMT, LSD účinkují na serotoninový receptor 5HT2. MDMA a Ketamin fungují zase trochu jinak.

Co přesně se v mozku děje, stále nevíme. V Národním ústavu duševního zdraví děláme výzkum na zvířatech, kde se snažíme zjistit, na které dráhy psychedelika působí. S jistotou víme, že jejich napojení na serotoninový receptor má vliv na náladu. Také víme, že zvyšují entropii v mozku. To znamená, že různá mozková centra jsou více a hustěji propojena než normálně a že se propojují mozková centra, která by se jinak nepropojila. Například jsme zvyklí, že něco vidíme a něco slyšíme.

Když posloucháme hudbu, tak ji slyšíme. V těch psychedelických stavech se mohou vyskytnout synestezie, tedy že člověk vidí hudbu. Dochází tam k propojení sluchového a zrakového centra v mozku, které vytváří zcela jiné vjemy. Nebo člověk třeba může vidět emoce. Člověku se tak propojí mozková centra, která spolu běžně nekomunikují. To se prokázalo i na studiích funkční magnetické rezonance, z toho jsou vidět takové hezké obrázky, kde je vidět mozek v běžném stavu, kdy má zaběhlé dráhy, a potom v psychedelickém stavu se tam vytvoří mnohem pestřejší a hustší síť propojení.

Často se říká, že jsou lidé v psychedelickém stavu více napojení na přírodu a životní prostředí. Víme proč?
Receptor na ekologické vnímání asi nemáme úplně prozkoumaný, ale víme, že psychedelika mají silný psychologický účinek. Jedna z věcí, které jsou popisované, jsou vrcholně mystické či spirituální zážitky. Lidé popisují prožitek, kdy se napojují na něco většího, než jsou oni sami, že mají pocit, že najednou vnímají lidstvo jako jednu entitu a propojení generací mezi sebou a stírají se hranice mezi tím „já“ a „ostatním světem“. Tyhle pocity jednoty mohou pak vést k větší citlivosti a dalšímu environmentálnímu smýšlení, je možné, že je to také dané dobou, že životní prostředí se mnohem více řeší. Předpokládám, že před sto lety by to třeba tak aktuální nebylo.

Jak přesně postupujete při vašem výzkumu?
Ti lidé přijdou a je jim vše vysvětleno. Mají možnost se ještě rozhodnout na místě, zda do toho půjdou. Probíráme s nimi všechna rizika, co bude probíhat během studie. Když s tím souhlasí, tak sem začnou chodit na pravidelné návštěvy. V některých případech jim pomáháme vysazovat běžná antidepresiva, protože to některé ze studií vyžadují.  Pak se samozřejmě jdou podívat do místností, kde se dělají sezení. Je důležité znát prostředí, aby se cítili bezpečně. V místnosti se konají všechna setkání. Mluvíme o tom, jak to bude probíhat, co se může vyskytnout za negativní zkušenosti a jak na ně reagovat.

Ptáme se, zda je za ně v pořádku, když je terapeut chytne za ruku nebo jaká forma podpory je pro ně příjemná. Vlastně se dělá takový celkový nácvik na ten den. Mluvíme s nimi i o konkrétních tématech, která se mohou vynořit, co třeba řeší za životní situace a zda je tam nějaké téma, které by chtěli prozkoumat nebo nějaký záměr, který by si chtěli stanovit.

Ty zkušenosti jsou hodně sugestibilní, tedy ovlivnitelné tím, jak k tomu člověk přistupuje. Je něco zcela jiného si to dát rekreačně a terapeuticky. Snažíme se lidi nastavit na terapeutické prostředí, aby nekoukali několik hodin na hezké barvičky. Účastníci studie dostanou klapky na oči, aby otočili pozornost dovnitř na vnitřní prožitek a aby si mohli projít něčím, co bude mít léčivý účinek.

Lidé jsou instruováni, aby leželi, pro ten zážitek je to účinnější. Dostanou také sluchátka a hudbu. Říkáme jim, ať to pojmou jako takový „wellness den“, a někteří si s sebou třeba přinesou nějaký předmět, který je pro ně zásadní.

A terapeut je tedy tím zážitkem nějak provází, nebo hraje spíše pasivní roli?
U každého člověka jsou po celou dobu dva terapeuti. Dnešní přístup s psychedeliky v asistované terapii spíše spoléhá na samoléčící schopnost člověka. V rámci zkušenosti se mu vynoří nějaké podněty, které si pak sám zpracuje tak, jak je potřeba. Snažíme se do toho lidem maximálně nezasahovat, a naopak je podpořit v tom, že oni sami mají schopnost si za pomocí rozšířeného pohledu na věc sami pomoci. V tom stavu mohou sami pochopit, co mohou změnit, a projít si nějakou léčebnou zkušeností. Na místě jsme jako podpora, třeba se jich zeptáme, zda je všechno v pořádku, a dáme jim najevo, že tam s nimi jsme a jsme jim k dispozici.

Nejoblíbenějšími psychedeliky Čechů jsou LSD a houby, ukázal výzkum. Experti ale varují před riziky

Číst článek

Jak dlouho sezení trvají?
Pacienti se dostavují už ráno a celý proces trvá třeba od osmi ráno do čtyř do odpoledne. Je to poměrně vyčerpávající. Všechny psychedelické účinky trvají 4-6 hodin, poté se vyplňuje spousta dotazníků. Předtím i potom se také dělají odběry krve.

U některých studií jsou pak i následná sezení. Ted probíhají dvě studie, které porovnávají psilocybin a ketamin. Jedna zkoumá jejich účinky u lidí s rezistentní depresí a druhá u onkologických pacientů s depresí.

U těch onkologicky nemocných pracujeme hodně s terapií, tam jsou tři terapeutická setkání předtím a tři potom, kde se i hodně pracuje s psychedelickým zážitkem. U lidí s rezistentní depresí zkoumáme spíše farmakologický účinek. Ti mají dvě přípravná sezení a posléze jedno integrační.

V jakém formátu je lidem látka podaná?
Psilocybin podáváme v tabletě. Není to tak, že bychom tu lidem podávali lysohlávky. Všechny studie, které běží, jsou kontrolované placebem, tedy my nevíme, zda daný člověk dostane psilocybin, v jiných studiích ketamin, nebo placebo.

A poznají to sami pacienti?
Mohou to tušit na základě zkušenosti, kterou mají. My jako výzkumníci nevíme, zda daný člověk dostal aktivní látku, nebo placebo. Je to kvůli tomu, abychom ke všem přistupovali stejně, takže se snažíme neřešit to, kdo co dostal.

Jsou nějaká místa v Česku či v zahraničí, kde se psychedelické látky již využívají v běžné medicínské praxi a jsou třeba hrazeny pojišťovnami?
Existuje ketaminem asistovaná terapie, ta je dokonce i v Praze v Psyonu (centrum pro výzkum psychedelik – pozn. red.), a je to dokonce hrazené pojišťovnou. U ketaminu je již prokázaný antidepresivní účinek a je prokázané, že má delší trvání, když je podporovaný psychoterapií. U každého je to individuální, ketamin se většinou podává jako infuze a poté účinek vydrží třeba deset až čtrnáct dní. Poté se stavy často vrací. Je snaha psychoterapií podpořit účinek, aby člověk co nejvíc vytěžil ze zkušenosti.

Psilocybinová terapie je legálně dostupná v Nizozemsku. Tam se nabízí takové terapeutické výjezdy, kam člověk může jít, a jsou tam psychologové. Mají to dobře promyšlené. Někdy to probíhá formou skupinové práce a probíhá to právě za pomoci terapeutů.

Ve Švýcarsku se dá předepsat LSD takzvaně „off-label“ nebo za účelem „compassionate use“ (soucitné využití – pozn. red), když je například onkologicky nemocný pacient, který trpí úzkostmi. To pak může lékař požádat o výjimku.

Existuje možnost, že by psychedelika mohla být v dohledné době normálně využívanou terapií?
Ano, tak zatím ty studie ohledně psilocybinu na depresi mají dobré výsledky. Ve Spojených státech FDA (Food and Drug Administration, ústav pro schvalování léčiv – pozn. red.) uznal, že je to podle prvního kola klinických studií velmi nadějné a snížil legislativní nároky pro zavedení do praxe, což by mohlo pomoci dostat psilocybin do lékáren v rámci dalších několika pár let.

Tedy má to podporu a teď záleží na tom, jak dopadne druhé kolo studií. Tam se musí velmi přísně prokázat bezpečnost a efektivita. Pokud se to podaří, bude to v blízkých letech legální. To by mohlo být pro nějaké pacienty velikou pomocí.

Ráda bych také nabádala k obezřetnosti. O psychedelických látkách se hodně mluví a lidé mají chuť se sami léčit a experimentovat, ale myslím, že je dobré brát ohled na to, že se jedná o silně změněné stavy vědomí a je potřeba k tomu přistupovat s respektem a pokorou. Pokud toto dodržíte, může to být velkým přínosem.

Anna Košlerová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít