Archeologové objevili ve štípském kostelíku ze 14. století desítky koster
Desítky koster objevili nově archeologové ve Zlíně. Na ostatky narazili při rekonstrukci podlahy kostelíku nedaleko chrámu Narození Panny Marie ve Štípě. Nyní zjišťují, zda hroby patří potomkům Šternberků a Nekešů, nebo jde o majetnější osoby ze 16. až 17. století.
Podle archeologa Ivana Čižmáře se v kostelíku výzkum takového rozsahu ještě nikdy předtím neprováděl.
Kolik jste tady našli koster?
Celou kostru jsme našli zatím jenom jednu, jedná se tady o tuto ženu v natažené poloze, další kostry jsou, jak vidíte, porušené, tady ten jedinec mladšího věku nemá hlavu, další kostry zabíhají pod profil, z další zbyly jenom nohy, tam jsou další tři hroby, které zabíhají pod oltář, ty budeme zkoumat později.
Co tamty kosti?
Zde jsme provedli sondážní výkop do krypty, renesanční, kde byly později vyskládány dlouhé kosti, jak stehenní, tak i lebky, patrně tedy získané při rušení hřbitova, který byl tady okolo kostela.
V jaké fázi ten výzkum momentálně je, zjišťovali jste komu ty kosterní ostatky patří ?
Momentálně se nacházíme zhruba v polovině výzkumu, druhou část hřbitovní kaple nebo kostelíku budeme odkrývat, až bude lepší počasí, patrně někdy v dubnu.
Komu patří to se nedá říct…
Podle písemných pramenů zde v období renesance pohřbíval rod Belešů, kterému patřilo celé Bukovské panství a ještě dříve, tedy podle písemných zpráv, tu byli Šternberkové.
Odváželi jste si nějaké kosti, zkoumali jste jejich stáří nebo na co ti lidé zemřeli?
Stáří kostí nedokážeme přesně určit, poněvadž celé kostry v hrobech jsou naprosto bez nálezů, které by nám umožnily jakoukoli dataci. Co se týká nemocí, kosterní pozůstatky, alespoň tady z těch hrobů samozřejmě vyzvedneme, podívá se na to náš antropolog, který určí jak pohlaví toho jedince, na co zemřeli, jaká měli poranění, případně nějaké další problémy.
Soška Panny Marie patří k nejstarším na Moravě
Štípskému kostelíku, kde se ostatky našly, se od pradávna říkalo uzdravovací. To kvůli dřevěné sošce Panny Marie s jezulátkem, která zdobila jeho oltář. Lidé se k ní modlili a údajně jim pomáhala.
Socha z jednoho kusu lipového dřeva pochází ze 14. století, patří tak mezi tři nejstarší na Moravě. Z místního kostelíku byla v průběhu 17. století přenesená do nedalekého chrámu Narození Panny Marie.
Před zhruba půl rokem se ale opět stěhovala, tentokrát do dílny restaurátora, aby se po nezbytných opravách vrátila zpět na oltář chrámu. Pro farníky má podle otce Františka Sedláčka nevyčíslitelnou hodnotu.
„To nejde vyčíslit, je několikamilionová, proto je pořád pod alarmem. Duchovní to je samozřejmě, hodnotí to vztah k pánu Bohu, vztah k rodině, úctu k člověku."
Kostelík má na 20 let ve výpůjčce OS Communitas auxilium, které se stará o jeho zachování a opravu. Dobrovolníkům už se podařilo vyměnit střechu, obnovit fasádu štítu, hotové už je také oplechování, takže by do něj už nemělo při dešti zatékat.
Nyní se jejich pozornost zaměří na odvlhčení objektu, nastínil lidovecký náměstek zlínského primátora a zároveň člen sdružení dobrovolníků Miroslav Kašný.
„Pod podlahou by měl vzniknout systém kanálků, kde by měla vlhkost přirozeným proděním vzduchu odcházet ven."
Až tu utichne stavební ruch a archeologové dokončí svou práci, počítá se s tím, že kostelík bude začleněný do místního poutního areálu, občas by v něm měly proběhnout také bohoslužby a to minimálně v září, během proslulé štípské poutě. Navíc se v něm budou pořádat výstavy, koncerty nebo besedy.
