Vědci: Ostatky v hrobce kostela patřily františkánům umučeným v roce 1611
Přední čeští antropologové se od léta zabývají záhadou starou čtyři stovky let - kdo je pohřbený v pražském kostele Panny Marie Sněžné. Podle dobových materiálů to má být čtrnáct františkánů, které roku 1611 napadl dav a ubil k smrti. Podle církve umřeli mučednickou smrtí a mají být blahořečeni. Pokud to budou oni, k obřadu dojde 13. října v Praze.
V laboratoři antropologů Národního muzea neleží supermoderní přístroje jako v amerických filmech. Experti sice patří k nejlepším ve střední Evropě, pracují ale s velmi jednoduchými nástroji.
„Čistili jsme to normálně štětečkem a vysavačem,“ říká vedoucí antropologického oddělení Petr Velemínský.
Odborně řečeno zvolili takzvanou polosuchou cestu. „Přestože nejsou kosti dokonale vyčištěny, tak jsme vybrali šetrný způsob. Protože při namáčení kostí by docházelo k další devastaci úlomků. Takže jsme skutečně pracně čistili spíš otíráním kostí než nějakým razantním čištěním,“ vysvětluje další přední český antropolog Vítězslav Kuželka.
Vědci potvrdili, že našli v pražském kostele Panny Marie Sněžné ostatky zavražděných františkánů. Podrobnosti zjišťovala v reportáži Zblízka redaktorka Michaela Vetešková.
Je to starší muž v brýlích a kostkované košili. Svým chováním a zaujetím pro věc naprosto přesně splňuje mé představy o exaktním vědci. Prochází kolem dlouhých stolů, na kterých leží lidské kosti a lebky, a ukazuje, jakým způsobem byli františkáni pravděpodobně týráni.
„Na této straně kosti je tříštivá zlomenina. Ta s vysokou pravděpodobností hraničí s jistotou, že vznikla v období smrti.“
Postupně z bedny vytřídili kosterní pozůstatky dvaceti lidí, patnácti dospělých a pěti dětí.
„Jednalo se především o lebky. Dále potom o dlouhé kosti dolních končetin, stehenní a také holenní kosti,“ ukazuje vedoucí oddělení Velemínský.
Když experti očistili všechny kosti, zjistili, že v bedně chyběly ty části, z kterých se dá určit pohlaví nebo pravděpodobný způsob smrti.
„Každá kost je očíslovaná a pak jsme se snažili třeba přiřadit pravou a levou kost stehenní k sobě. Prostě pokusit se o anatomickou identifikaci. To bylo primární,“ přibližuje.
Antropologům proto muselo k identifikaci ostatků stačit čtrnáct lebek, na kterých bylo mnoho zranění.
„U normálního běžného souboru, třeba u nějakého pohřebiště, tak bychom to tam nenašli. Opravdu na těchto lebkách jsou zranění, u nichž předpokládáme vznik v období smrti. On třeba dostal ránu do hlavy, ale samozřejmě neručíme to, co ten dotyčný držel a čím ho bouchal. Ale dobové zprávy říkají, že to byly meče, kopí, palcáty. Ta zranění, která jsou na lebkách, tomu odpovídají a musely to být silné údery,“ popisuje Velemínský.
I když v dřevěné bedně o velikosti kontejneru na odpadky bylo mnohem víc kostí než by odpovídalo čtrnácti lidem, a navíc kostry nebyly kompletní, vědci s vysokou pravděpodobností určili, že jde o pozůstatky právě čtrnácti ubitých františkánů.
„Je to teď maximum, co bychom mohli říct. Ale nedokážeme říct přesně, jak byl zabit, jestli se bránil. Před otevřením schránky jsme doufali, že bude možné identifikovat některé jedince osobně. Ale vzhledem k zachovalosti a vzhledem k selektivnímu vybrání kostí nám toto nebylo umožněno,“ vysvětluji antropologové.
Doporučí katolické církvi, aby k blahořečení byly použity fragmenty čtrnácti lebek. K historicky první beatizaci v moderních dějinách Česka má dojít 13. října v chrámu svatého Víta.
