Když se do rodiny narodí holčička, většina matek si představí krásnou roztomilou dívku, která si hraje s panenkami. Jaké je čeká překvapení, když si malé děvčátko hraje s autíčky a místo hezkých pohádkových postav kreslí soustruhy? A co teprve potom, když si někdy v práci místo elegantních šatů a blýskavých lodiček oblékne rukavice a montérky? A k tomu všemu pracuje v prachu a špíně?

9:10 21. června 2011 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Laboratoř, takzvaná formovna, je častým prostředím, kde slévačka Barbora pracuje. Je tu špína a jinak celé prostředí nevypadá nijak zvlášť vábně. Všechno černé, šedé. Až na mé bílé kalhoty a Barbořiny tyrkysové korále. „Támhle stojí tryskač,“ ukazuje. „Jde o tryskací médium, které ovlivňuje povrch nejen našich odlitků, ale i jiných předmětů.“

Kromě toho, že Barbora učí studenty v Ústavu strojírenské technologie Fakulty strojní ČVUT, podílí se i na výzkumu. Technika je její láskou už od dětství. „Tady vidíme blok motoru. Je výstupem našeho výzkumného projektu, na kterém spolupracujeme ještě s několika firmami. Má zlatou barvu, protože byl tepelně zpracován v ochranné atmosféře pyritu,“ vysvětluje Barbora.

A jak se vlastně v podobném prostředí cítí jako žena? „Od začátku je to v pohodě,“ nastiňuje své dojmy. „Pracovní prostředí je sice špinavé, takže si člověk vždycky musí umýt i vlasy. A taky smrkáte černou formovací směs,“ říká s úsměvem s tím, že ráda pracuje manuálně.

Valnou část posluchačů tvoří muži. Nikdy se však nesetkala s jakýmkoli náznakem toho, že práci v ústavu nezvládne tak dobře, jako oni. „Nepřijde mi to jako výrazný rozdíl. Myslím si, že vnáší na pracoviště příjemnou diverzitu,“ domnívá se její kolega Marek.

Barbořiny úkoly v ústavu jsou různé. Kromě vyřizování komunikace je zapotřebí pracovat i manuálně a obléct se do montérek. „Myslím, že rozdíl mezi ženami a muži má něco do sebe a osobně si ho velmi užívám,“ míní.

Slévačka na akademické půdě nevzbuzuje žádný rozruch. Přitom právě Barbora byla spoluřešitelkou projektu Výzkum a vývoj dvoudobého vznětového motoru s protiběžnými písty. Nejvíce ji však baví odlitky a slitiny neželezných kovů. Když se práce povede, je to prý jako voňavá bábovka.

„Ono to tak skutečně je. Ráda vařím a peču. A když vyndám bábovku, tak mám stejnou radost jako z tenkostěnných odlitků. Skutečně se to dá přirovnat,“ dodává.

Klára Bílá Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít