Nastartování Česka znamená změnu ve vzdělávání a lepší digitalizaci státu, říká Nerudová
Kandidaturu ohlásila v květnu. Podařilo se ji nasbírat přes 82 000 podpisů občanů a mluví o sobě jako o občanské kandidátce s nejsilnějším mandátem. Působila čtyři roky ve funkci rektorky brněnské Mendelovy univerzity. „V odlehlých regionech žijí lidé, kteří mají strach a jsou na hraně radikalizace. Musíme jim podat pomocnou ruku,“ popisuje ve speciálu 20 minut Radiožurnálu Danuše Nerudová, profesorka a kandidátka na prezidentku.
Rozdělujete prezidentské kandidáty na ty, kteří sehnali podpisy občanů, a ty, kteří mají podpisy zákonodárců? Je to k něčemu důležité?
Rozděluje je tak ústava, která dává dvě možnosti. Samozřejmě kandidáti, kteří objeli republiku, museli věnovat nezměrné úsilí tomu, aby se potkávali s občany, aby s nimi hovořili o tom, co je trápí a aby s nimi diskutovali možná řešení. Na základě toho získávali podpisy na petiční archy.
Více než 82 000 podpisů, které máte, je pro vás tedy signálem, že to nebylo zbytečné úsilí?
Je to pro mě hlavně signál, že mám silný občanský mandát. Myslím, že ten, kdo musel objet Česko, viděl, že nejsou místa, kde se žije stejně, jako v Praze nebo v Brně, odkud nejde dohlédnout do odlehlejších regionů. To považuji za velmi důležitou součást prezidentské kampaně.
Máte heslo: „Prezidentka Danuše. Změna, která nastartuje Česko“. Ono nejede?
Ono nejede. Česko nejede. Česko přešlapuje na místě.
Jak se pozná, že je Česko nastartované?
Klíčem všeho je změna vzdělávání v Česku. Pořád hovoříme o tom, že bychom se chtěli od montovny posunout k mozkovně. Hovoříme o druhé ekonomické transformaci, hovoříme o tom, že bychom chtěli ekonomiku s vyšší přidanou hodnotou. Toho lze dosáhnout jenom, pokud dojde i k transformaci společnosti. A klíčem k tomu, aby se společnost změnila, je změna vzdělávacího systému.
Měli bychom začít vzdělávat žáky a studenty ne pro přítomnost, ale pro budoucnost. Měli bychom vychovávat aktivní mladé lidi, kteří nemají strach udělat chybu, kteří jsou ochotni nést riziko, kteří mají odpovědnost, kteří umí týmově pracovat, a měli bychom je vychovávat k tomu, že budou v každé krizi vidět příležitost a budou schopni hledat nová a neotřelá řešení.
Při vší úctě, paní profesorko, toto ale není program na jedno prezidentské volební období.
To samozřejmě není, ale někde musí být první, kdo o tom začne mluvit. Někdy musí změnu nastartovat. Když se podíváte do statistik, naši studenti pořád v mezinárodních srovnáváních oscilují kolem stejných znalostí a výsledku. Naopak země, které byly za námi, už nás dávno předstihly.
Vzdělávání a digitalizace
Takže nastartování Česka je jenom o vzdělávání? Co dalšího to znamená?
Není to jenom o vzdělání, to je jednou z oblastí. Druhou velmi důležitou oblastí je celková digitalizace státu. Je to o moderním státu, který bude mít pro lidi přívětivou tvář. Aby se nestávalo, že budou důchodci stát v dlouhých frontách na České správě sociálního zabezpečení, když si budou žádat o předčasný důchod. Nebo když si půjdete vyřídit na úřad nějaké potvrzení, tak vás úřednice nepošle pro další čtyři potvrzení, protože budeme mít jednotnou databázi a jednotný informační systém.
Abychom byli schopni udělat druhou ekonomickou transformaci, musí se změnit chápání společnosti ve vztahu k podnikatelům. Stát musí podnikatelům důvěřovat, nesmí jim házet klacky pod nohy a musí výrazně snížit administrativní břemeno. Když se podíváte do mezinárodních srovnání, tak se ve všem pohybujeme na chvostu všech státu, ať je to například počet hodin pro vyplnění daňového přiznání nebo jak dlouho trvá založit firmu.
Zítko s kandidaturou na Hrad neuspěl a stěžuje si. Vnitro ho přitom varovalo, že sbírá podpisy zbytečně
Číst článek
O tom, jak je na tom Česko s tzv. eGovernment, bychom se mohli bavit hodiny a nebyla by to moc pozitivní a optimistická debata.
Musím ale říct, že svítá plamínek naděje. Založila se digitální informační agentura a konečně existuje platforma, která vše zastřešuje. Pevně věřím, že to je krok, který pomůže odstranit resortizmus a který pomůže sjednotit informační systémy ve státní správě.
Nechci s vámi polemizovat, ale bylo tady jeden čas i ministerstvo informatiky a resortizmus, taky neodstranilo. Na základě jakých prezidentských kompetencích byste, jako prezidentka, chtěla tomu všemu, co máte v plánu, přispět?
Prezident má obrovský neformální vliv. To, že v tuto chvíli není ta neformální část úplně využívána a my jsme si na to odvykli, je jedna věc. Když prezident o něčem začne hovořit nebo dá rozhovor, je to téma, které hýbe společností.
Hlava státu může pořádat kulaté stoly. Má komunikovat, má si zvát ministry a má s nimi hovořit o tom, jaké agendy dělají. Samozřejmě, že jim do toho nemá zasahovat, ale má být informován a má komunikovat, a to i s premiérem. Pokud hlava státu vykonává úřad aktivně, má velkou moc ovlivňovat veřejné mínění.
V Česku není prezident ten, který má řídit provoz státu, to přísluší vládě. Hlava státu je osoba ve veřejném prostoru, která má úctu a respekt. A když o určitých tématech začne hovořit, stávají se součástí veřejné diskuse a může tak otvírat i nepříjemná témata.
Abyste toto všechno mohla v případě zvolení naplnit, je tady ještě řada dalších podmínek. Když to zjednoduším, aby Česku „naskočil motor“, musí skončit válka na Ukrajině, musí skončit energetická krize a recese. Stát se musí také vyvarovat strukturálního deficitu, přitom zachovat solidní životní úroveň a zakázat covidu, aby se vrátil. Víte, že ani prezidentka nemá tyto plány pevně v rukách?
Nikdo nemá nic pevně v rukách, ale je na prezidentovi, aby vyvinul maximální úsilí. Myslím si, že většina věcí, o kterých jste hovořil, jsou ekonomická témata. To je moje výhoda, jsem ekonomka a můžu hovořit o tom, jak by měl vypadat energetický mix nebo co je potřeba udělat. Můžu navrhovat nejrůznější témata a otvírat diskuse.
Dneska máme 35 % domácnosti, které mají obrovský problém každý měsíc vyjít se svým rozpočtem, v prosinci končí fixace cen elektrické energie milionu domácností a my pořád nemáme sociální tarif. Pořád nemáme na stole návrh pro nejohroženější skupiny, aby neměli strach, co nastane v lednu.
Všechna tato témata by měl prezident otvírat. Měl by o nich hovořit. Máme problém s veřejnými financemi, v tuto chvíli nemáme podrobný a konsolidační plán veřejných financí, tempo, které jsme v konsolidaci nastolili, je velmi pomalé ve srovnání s ostatními státy, to všechno jsou témata, kterým se dlouhodobě věnuji a i v pozici prezidentky bych je nadále otvírala.
Vedle toho jsou témata neekonomická, která s tím souvisí. To je třeba i otázka, co by podle vás mohlo vést k míru na Ukrajině?
O tom, co způsobí, že na Ukrajině zavládne mír, může rozhodnout jediná osoba. Jediná osoba může vydefinovat, jak má daná mírová dohoda vypadat. A to je prezident Zelenskyj, protože jeho národ trpí a jeho lidé umírají. Nikdo z nás nemá právo hovořit o tom, jak by měl vypadat mír na Ukrajině. On je jediná osoba, která o tom může rozhodnout. Ten mír je velmi jednoduchý. Stačí, když válečný agresor Putin stáhne vojska z Ukrajiny a mír je tu hned.
Francouzský prezident Emmanuel Macron řekl, že by západ měl zvážit, jak se postaví k ruským požadavkům. O čem to podle vás svědčí?
Pan prezident Macron zapomněl na to, kdo je válečným agresorem a že si nemůže diktovat podmínky.
Na hraně radikalizace
V jedné debatě jste řekla, že si přejete, aby vláda nejezdila zasedat jenom do Kyjeva, ale aby jezdila zasedat i do Ústeckého kraje. Co tím říkáte?
To je konec věty, celá moje promluva trvala asi tři minuty. Mluvila jsem o tom, že velmi oceňuji naše občany za to, jak pomáhali, že jsem hrdá na náš národ, jakou vlnu pomoci vzedmul, jak jsme otvírali naše domovy ukrajinským uprchlíkům a kolik jsme vybrali peněz na zbraně na Ukrajinu. Ale zároveň jsem upozorňovala na to, že kdyby například deštník proti chudobě byl otevřen dřív a nestalo se, že část populace zmokla, nemuseli jsme tu mít v září demonstraci, kde sice byla část lidí proruská, ale část z nich byli lidé, kteří měli strach a měli pocit, že nezvládnou zimu a ceny elektrické energie. V tu chvíli nebyl nikdo, kdo by jim dal naději, že to zvládnou.
Museli jsme Rohanovou registrovat, napsalo vnitro soudu. ‚Je to nezákonné,‘ trvají na svém senátoři
Číst článek
Hovořila jsem o tom, že právě v těchto regionech žijí lidé, kteří mají strach a potřebují mít pocit, že se jim vláda věnuje a že pro ně bude mít třeba sociální tarif. Dneska je sedmého prosince a pořád není na stole. Na konci ledna končí milionu domácností fixace.
Takže moje povzdechnutí bylo gestem, které by mohlo oslovit tuto skupinu obyvatel, aby měli pocit, že jsou součástí naší společnosti a že by se zájem o ně mohl vyjádřit i tím, že by tam zasedala vláda.
S proruskou částí společnosti už moc dělat nejde. Vedle nich tu ale je velká skupina lidí, kteří jsou na tom sociálně špatně a stojí na hraně radikalizace. A hlavním úkolem vlády a nově zvoleného prezidenta bude zabránit, aby došlo k jejich radikalizaci. Hlavním úkolem bude podat jim ruku zpátky do společnosti, vzbudit v nich pocit, že jim někdo naslouchá, že jim rozumí a že má pro ně řešení jejich tíživé situace. Jsou to naši sousedé žijící vedle v domě, jsou to rodiny s malými dětmi, jsou to samostatně žijící důchodci nebo samoživitelé. Nejsou to abstraktní osoby, jsou to lidé, kteří žijí ve vedlejších dveřích, ale jsou na tom špatně. To je dnes asi 35 % domácností.
Kandidujete na prezidentku a předpokládám, že chcete být prezidentkou všech občanů Česka. Je tady přes dva miliony lidí, kteří volili nynějšího prezidenta Miloše Zemana. Chtěla nebo uměla byste je taky oslovit?
To je dva a půl milionu lidí v odlehlých regionech, kam jezdím. Asi před 14 dny jsem byla v Klášterci nad Ohří. V kulturním domě jsme tam měli plný sál. Vystoupil tam pan starosta a říkal, že jsem první, kdo tam přijel a že tam jezdí jenom Andrej Babiš a Tomio Okamura. Do takových destinací jezdím, abych s těmito lidmi hovořila.
A proto jedete ve středu do Bruntálu a do Ostravy?
Do Bruntálu jedu už potřetí a musím říct, že vůbec netuším, odkud se takový postoj k Bruntálu bere. Všichni mě před ním varovali. Říkali, že to v Bruntálu bylo strašně těžké. Zmiňuje to každý, když se v programu objeví slovo „Bruntál“. Byla jsem tam několikrát a lidé jsou tam naprosto skvělí. Všichni vám řeknou, že se jim tam žije velmi dobře. A diskuse byly vždycky naprosto perfektní. Takže vůbec netuším, kde v lidech bere obava, když se vysloví slovo „Bruntál“.
Den s kandidátem: Babiš je v konfliktu zájmů. Nevíte, zda mluví za Agrofert, nebo za sebe, říká Fischer
Číst článek
Jak se vyrovnáváte se zkratkou „my vás budeme volit, paní Danuše Nerudová, vy jste pro nás taková naše Čaputová“?
Na tuto mediální zkratku už jsem si zvykla. Danou otázku dostávám úplně v každém rozhovoru. Liší se jen tím, jestli ji dostanu hned na začátku, v polovině nebo na konci. Vždy říkám, že si paní prezidentky nesmírně vážím. Pokud srovnání nicméně vyplývá z toho, že jsme ženy a blondýny, tak dané srovnání není na místě, protože každá za sebou máme jiný příběh.
Já jsem ekonomka, řídila jsem univerzitu s rozpočtem dvě miliardy a 1500 zaměstnanci. Paní prezidentka je právničkou, která zabránila skládce. Pokud je ale srovnání zasazeno do oblasti toho, že jsme s generací, která drtivou část prožila ve svobodě, netáhne si zátěž v podobě koule u nohy, dívá se do budoucnosti, chce o ní diskutovat, má pragmatický pohled na svět, a řadíme se tím k vlně mladých politiků, kteří jdou Evropou, jako například premiérky Finska nebo Estonska, pak na místě je.
Mluvila jste o své minulosti, kterou jste částečně prožila ve funkci rektorky brněnské Mendelovy univerzity. Když vyhodnocujete rizika, která by vám mohla hatit šance na úspěch ve volbách, na kterém místě je momentální situace na univerzitě a to, k čemu tam došlo s doktorskými tituly?
Tato situace mě samozřejmě strašně mrzí. Když jsem nicméně nastupovala do funkce rektorky, univerzita žádnou institucionální akreditaci neměla. Měly ji zhruba čtyři univerzity a pod mým vedením univerzita institucionální akreditaci získala.
A díky tomu, že se řídí kvalita studijních programů, že jsem byla upozorněna, problém nezametla pod koberec a řešila ho, tak teď v jednom z asi padesáti studijních programů probíhá řízení o odejmutí akreditace, které je v bodě odvolání. Ještě nebylo rozhodnuto, ale postupovala jsem přesně tak, jak jsem měla, což je součástí toho, že věci pod ten koberec nezametáte.
Naopak jsem hrdá na to, čeho univerzita pod mým vedením dosáhla. A ještě mohu zmínit, že kromě institucionální akreditace, kterou univerzita získala, byla také první v Česku, kdo obdržel cenu HR Award od Evropské komise. Jde o ocenění, podle kterého vytváříte rovné příležitosti a nikoho nediskriminujete. Univerzita se tím stala nositelem daného know-how. A následně jsme ostatním univerzitám v Česku radili, jak nastavit vnitřní procesy, aby certifikát získaly.
Ohledně vašeho vyjádření k doktorským titulům pro zahraniční studenty – ano, máte to na webových stránkách. Změnilo se ale něco po ohlášeném odstoupení děkana příslušné fakulty?
Vyjádřila jsem se v tom smyslu, že si velmi vážím toho, že řekl, že rezignuje, a uvedl příslušné důvody. A velmi si vážím také toho, že daný krok zřejmě odblokuje další postup ve vztahu k Národnímu akreditačnímu úřadu.
Prezidentský souhrn 3: V průzkumech vede Babiš. Nejvyšší správní soud přijal 13 podnětů kvůli registraci
Číst článek
Četl jsem, možná mezi řádky, anebo snad i přímo v řádcích, že jedním z důvodů odstoupení pana děkana je, aby vás to nepoškozovalo ve vaší kandidatuře. Je to tak?
Myslím, že v tiskovém prohlášení nic takového napsáno není. Nic takového jsem v něm nečetla.
Tak to jsme se možná každý dívali z jiné strany. Proč si myslíte, že je důležité, aby vaši voliči věděli, kdo by byl v týmu vašich nejbližších spolupracovníků? Kdo by například vedl kancelář prezidentky republiky Danuše Nerudové?
Chápu, že to je velmi důležité, zejména po tom, co předvádí současný kabinet pana prezidenta. Je jasné, že se o to teď každý bude zajímat, protože se ukázalo, že byť jde o funkce ryze úřednické, současný pan prezident je dokázal povýšit do velmi vlivových funkcí.
Samozřejmě s lidmi vedu jednání a mám na mysli některá jména, ale v tuto chvíli a takto dopředu o nich zatím hovořit nebudu.
Hovořila byste o nich v případě postupu do druhého kola?
Ano.
Dnes a denně jste na besedě s občany, případně na besedách, kam jezdí většina kandidátů. Vytvořili jste si už něco jako neformální vztah? Jste kamarádi?
Musím říct, že s některými kandidáty jsem se ještě ani jednou nepotkala.
Například s Andrejem Babišem.
A s některými se potkávám zřídka, protože nechodí do všech diskusí.
Den s kandidátem: Vsadil jsem se, že debatu zvládnu, jinak musím do zorbingové koule, říká Babiš
Číst článek
Jako například Petr Pavel.
A teď už nás, myslím, čekají jen dvě diskuse, tudíž samozřejmě máme profesionální vztahy. Nikdo se v zákulisí nehádá a zatím vše probíhá ve vší počestnosti.
Je mezi kandidáty někdo, s kým byste rozhodně nešla ani na kafe?
Být schopen jít na kávu i s lidmi, kteří jsou z druhého názorového spektra, je základní vlastností, kterou prezident musí mít. Na kávu bych samozřejmě šla s každým ze svých protikandidátů.
Jak se díváte na debatu vedenou zejména politickými analytiky a komentátory, že při trendu volebních preferencí nebo po volebních modelech majících momentálně relevantní vypovídací hodnotu, by někteří kandidáti měli začít taktizovat a případně i opustit kandidátský peloton ve prospěch toho, komu průzkumy dávají větší šance?
Zaprvé si myslím, že to je otázka na mé protikandidáty a zadruhé nám do voleb pořád zbývá přibližně šest týdnů. Situace se může změnit a je to na uvážení každého kandidáta.
Příští prezident nebo prezidentka bude ve funkci i v době voleb do Poslanecké sněmovny. Pověřila byste sestavením vlády automaticky předsedu vítězné strany, ať by to byl, kdo by to byl?
Pověřila bych vítěze voleb. Nepověřila bych předsedu strany, která by byla extremistická. Pokud by se to v prvním kole nepovedlo, pak bych už zřejmě pověřila sestavením vlády toho, kdo by prokázal, že je schopen stabilní vládu sestavit v co nejkratším časovém období.
‚Horká‘ část kampaně
Zůstane vaše kandidátská kampaň ve stávající podobě, anebo ji máte rozdělenou na určité fáze, na tu zaváděcí, „chladnější“, po které by přišla „horká“ část?
Základní kampaň ukazuje, že funguje, tudíž pojede i dále. Určitě ještě ale přijde i další fáze kampaně, kterou poznáte.
Ipsos: První kolo prezidentské volby by vyhrál Babiš. O druhé bojují Pavel s Nerudovou
Číst článek
Podle čeho?
Myslím, že ji určitě poznáte. Bude velmi viditelná.
Velmi viditelná? To znamená ještě větší billboardy, více besed?
Větší viditelnost nemusí být zapříčiněná jen pomocí billboardů.
Viditelná může být také tím, že uděláte něco neobvyklého, mimořádného, provokativního.
Třeba ano.
Je to vaše cesta?
Řekla jsem třeba, určitě chápete, že zde v tuto chvíli nemohu odhalovat, co uděláme.
Zůstanou součástí prezidentské kampaně i vaše děti a manžel?
Moje děti jsou součástí mého života, jehož součástí je teď i kampaň. Jsem žena a máma, takže můj muž a moje děti jsou pořád součástí mého života, i během kampaně. Nikam jsem je neodložila, neodstřihla.
Chápu, že jde o novou situaci, protože nikdy nebyla silná ženská kandidátka. Většinou jsme vídali muže, kteří měli manželky, které se vzdávaly svých kariér a pečovaly o děti. Já jsem ale máma, mám děti. Jsou běžnou součástí mého života a budou jí i během kampaně.
Váš manžel je úspěšným advokátem. Když skončí váš kandidátský den a sejdete se, ať už doma nebo na faře na Vysočině, kterou jste zrestaurovali, řekne vám někdy: hele, vykašli se už na to, máš toho moc?
Můj muž mi to nikdy neřekl. S mou kandidaturou souhlasil za jedné jediné podmínky: že vyhraji. Takže on je tím, kdo mi říká úplně přesný opak.
Den s kandidátem: Velké peníze kazí politiku, s malou kampaní nemusím být nikomu vděčný, říká Hilšer
Číst článek
Ještě vás v tom podporuje?
Ano, pořád.
A kluci?
Moji dva synové mě také podporují.
Když se člověk podívá na vaši prezentaci na sociálních sítích i na webu, jste jediná z kandidátek, z kandidátů, kdo pro svou kampaň a její financování využívá také server Donio.cz, který se leckdy zabývá charitou. Lidé na ní mohou zaregistrovat různé produkty, předměty, včetně obytného vozu…
Trošku to uvedu na pravou míru. Server se nezabývá jen charitativními projekty, má i komerční část komerčních projektů. Myšlenka vznikla někdy na jaře, pak jsme ji trošku opustili, ale následně jsme se k ní zase vrátili. Děláme věc, která u nás je zcela nová, ale běžná na západ od nás.
Měla by vést k vyšší participaci lidí ve volbách a ve veřejných věcech. V podstatě jde o formu přispění na kampaň, za což lidé dostanou malý dárek. Není to tak, že by si kupovali ponožky za 700 korun, ale přispívají 700 korun na kampaň a za to dostávají ty ponožky.
Jsem pevně přesvědčená, že tento projekt, taková první vlaštovka, ukazuje, že i v České republice bychom mohli mít prezidentské kandidáty, kteří budou schopni na kampaň vybrat peníze od drobných dárců a nemuseli by tím pádem mít velké přispěvatele. Pevně věřím, že tento průkopnický projekt přispěje k tomu, že například v další volbě už bude kandidát, který bude schopen vybrat i čtyřicet milionů korun prostřednictvím drobných dárců.