Paní Zarífa právě přináší na stůl snídani. Na kulatém podnose je kostka tuhé smetany, med, bílý sýr, olivy, opečené brambory, křupavé chlebové placky, právě utržená rajčata a okurky - prostě palestinská venkovská snídaně.

„Neexistuje, abychom něco na snídani kupovali. Všechno máme z vlastní zahrádky," říká Radiožurnálu Zarífin syn Íháb. Dodává, že lisují vlastní olivový olej, mají ovce, kozy i včely. Takhle tady, v přízemí rodinné vily, hostí pocestné, kteří putují po Abrahámově stezce.

Jsme ve vesnici Tuqu' nedaleko Betléma, a ze zápraží vily je krásný výhled do teď ještě zelené krajiny. „Když sem turisté přijdou, složí věci, odpočinou si, a když chtějí, vezmu je na procházku po vesnici. Ukážu jim náves, starověké památky v okolí, povyprávím, co je zajímá," popisuje Íháb.

Má skoro vystudovanou techniku, stejně jako jeho sourozenci mluví dobře anglicky a kurz angličtiny si teď dala i maminka Zarífa, aby se s hosty domluvila.

Pohostinnost místních

„K večeři jim připravím třeba nadívané vinné listy, nebo domácí maftúl, to je takový palestinský kuskus, dělám také musachan, to je palestinské kuře pečené s cibulí a se sumákem, nabízím hostům také domácí cukroví."

S prací to není v Palestině valné a přivýdělek za ubytování je vítaný. Podél Abrahámovy stezky jsou nasmlouvaná ubytování tak, aby bylo po každé etapě kde přespat. V pouštních úsecích to může být i u beduínů ve stanu. „Když si otevřete webové stránky Abrahamovy stezky, najdete tam například informace o domácnostech, kde vás ubytují, včetně adres a telefonních čísel, můžete si tam stáhnout mapy a jsou tam i kontakty na naše průvodce," říká mi Ghajda Rahílová z iniciativy, která stezku připravuje.

Jdeme kousek po trase, je to taková polní cesta, značená je bílým a červeným proužkem, kolem je krásná zelená kopcovitá palestinská krajina. Podle Ghajdy se může na trasu vydat kdokoliv sám.

„Prostě se rozhodnete, který úsek půjdete, zjistíte si o něm na webových stránkách informace, jestli je to úsek po poušti, údolími, nebo po rovině. Stáhnete si mapu a můžete vyrazit." Lidi po cestě i stanují, i když žádná oficiální tábořiště tu nejsou. Stezka jde většinou volnou přírodou, a tak si stan nejspíš nepostavíte na něčím pozemku.

„Pěkné také je, že přejdete celou Palestinu, aniž by vás zastavovali na nějakém izraelském vojenském stanovišti či kontrole. Je to jediná cesta, po které se pohybujeme úplně svobodně,"dodává Ghajda. Krajina se po cestě rychle mění. Trasa vede od středomořských nížin s olivovými háji přes pouštní krajinu kolem Jericha a Mrtvého moře až po tuhle zelenou pahorkatinu u Betléma a Hebronu.

Stezka vede například i přes zapadlé kláštery a starověké rozvaliny. „Kultura trekingu je v Palestině úplně nová. Snažíme se ji pěstovat u mladé generace, stejně tak se snažíme mladým vštípit myšlenku poznávání vlastní země," říká Ghajda a s kolegyní Amírou zkoumají rozkvetlé kvítí podél cesty.

Štěpán Macháček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít