„Komu už dochází slova, protože slovní zásoba se postupně vytrácí, tak jim ještě dlouho přetrvává paměť na písně, sloky a slova. Klienti, kteří často nemohu pořádně mluvit, tak zpívají i se slovy,“ uvedla pro Radiožurnál ředitelka Centra Seňorina Jarka Švarcbachová.

Kromě muzikoterapie centrum pořádá i tzv. středeční kavárny, kde se nejen zpívá, ale i tancuje.

„Líbí se mi to moc, mám to tu moc ráda. Chodila jsem sem dost často. Nejradši bych tu byla se všema, ale nedá se nic dělat,“ mrzí devětasedmdesátiletou paní Ludmilu, že už musí svoji oblíbenou aktivitu opustit a jít domů. „Předtím chodila i jinou na odlehčovací péči a tam tohle vůbec nebylo. Tady je hodně spokojená. Chodí sem každou středu, kdy je zpívání a kavárna, a pak jednou za dva až tři měsíce na 14 dní, když potřebuji někam odjet,“ popisuje její dcera Markéta.

Radostné vjemy

Pár muzikoterapeutů dává seniorům vyzkoušet různé nástroje, včetně těch exotických. Někteří se zdráhají, po chvíli se jim ale bubnování, chrastění a cinkání zalíbí.

„Jsou to muzikoterapeutické nástroje, někdo říká léčivé nástroje, třeba různé bubínky nebo relaxační nástroje, které mají tóny působící blahodárně na psychiku a mozek,“ vysvětluje muzikoterapeut Jiří Hampl.

Na terapii je pět lidí, včetně paní Ljubinky. Je jí teprve 68 let a vypadá ztraceně, jako by nerozuměla, co se kolem ní děje. Během hraní ale pookřeje.

„Přestože působí, že moc vjemy z vnějšího prostředí nevnímá, při hudbě se naopak zapojila. Plácala rukama do rytmu nebo začala podupávat nohama,“ všímá si vedoucí sociální pracovnice Lenka Václavíková.

Chrastit plastovými vajíčky a bušit o sebe gumovými rourami bavilo nejen paní Ljubinku, ale i všechny ostatní.

Iva Vokurková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít