Expertka: V boji proti greenwashingu pomáhá právní úprava. Neumíme tato témata ale komunikovat lidem
Greenwashing je záměrné klamání spotřebitele o prospěšnosti produktu, služby i celé firmy. Česky se dá přeložit jako lakování na zeleno, zelené lhaní nebo eko švindl. Zamezit klamání o dopadech výrobku na životní prostředí má novela zákona, kterou ve středu projednává vláda. „Jsme v půli cesty,“ říká expertka ministerstva průmyslu a obchodu na cirkulární ekonomiku a spoluzakladatelka iniciativy No Greenwashing Lenka Mynářová.
Cílem je zároveň přispět k udržitelnější spotřebě. Novela například zakazuje prezentovat zboží jako šetrné k přírodě, aniž by to výrobce patřičně doložil nebo záměrně omezovat jeho životnost. Návrh, který předkládá ministerstvo průmyslu a obchodu, přenáší do českého právního řádu směrnice Evropské unie. Ta reaguje na trend, kdy se lidé čím dál více zajímají o udržitelnost výrobků. Platí to i u nás? Dá se říci, že je po novém zákonu poptávka?
Já bych možná řekla, že od roku 2021 je greenwashing legislativně upraven. To znamená, že tato směrnice zdaleka není první a poptávka je, a je především ze strany firem, které to chtějí dělat opravdu dobře, ale řekněme si upřímně, je jich menšina.
„Je dobře, že právní úprava pořád zpřesňuje, co je a není greenwashing a vytváří tak legislativní rámec, který utahuje šrouby,“ říká Mynářová
Z kontrol provedených v letech 2014 až 2020 vyplývá, že více než polovina tvrzení o dopadech výrobku na životní prostředí byla napříč Evropskou unií nejasná, zavádějící nebo nepodložená. Řeší to tedy podle vás navrhovaná novela dostatečně?
Bohužel úplně neřeší, protože to měla kompletně vyřešit ještě jedna směrnice. Evropský parlament ale zastavil její projednávání na počátku prázdnin, to je tzv. Green Claims directive (směrnice o zelených tvrzeních – pozn. red.). Obě dvě směrnice tvoří jeden celek.
Ta, kterou dnes projednává vláda, neobsahuje tak striktní sankce jako ta navazující Green Claims directive. Takže bych řekla, že jsme v půli cesty, ale je velmi dobře, že právní úprava, i ta, kterou projednává vláda, pořád zpřesňuje, co to je a co není greenwashing a vytváří tak legislativní rámec, který bych řekla, že tak trošku utahuje šrouby.
Co se rozumí záměrným omezováním životnosti výrobků?
Různá kazítka, plánovaná životnost pouze po dobu záruky a nemožnost opravy. To jsou dva úplně nové prvky: životnost a opravitelnost. Komplementární nařízení o ekodesignu a právo na opravu nutí výrobce – protože oni by to sami neudělali – k tomu, aby výrobky byly opravitelné a aby měly co nejdelší, nikoliv co nejkratší životnost.
2:31
‚FIFA se v Kataru dopouští greenwashingu, emise jsou podhodnocené‘, míní ochránci klimatu
Číst článek
Když jste hovořil o tom, že to je příspěvek k udržitelné spotřebě, tak to je přesně ono: aby produkty vydržely co nejdéle, a když se pokazí, aby jejich náhrada nestála tolik, co nový produkt, ale aby byly opravitelné.
Máme už první vlaštovky i v Evropě, kdy výrobci elektroniky garantují, že oprava starého spotřebiče nebude stát víc než 50 procent ceny nového. Ale jde to všechno velmi pomalu a právě legislativa je to, co vytváří tlak, aby to nebyly výjimky, ale aby to bylo pravidlo a přispělo to ke snížení spotřeby.
‚Selhává celá společnost‘
Cílem novely je také zvýšit motivaci spotřebitelů, aby si opravu v případě pokažení výrobku zvolili. Jak je motivovat?
Tady narážíme na to, že neumíme tato témata komunikovat. Na legislativní úrovni, na úrovni Evropy, vlády, tam jsou procesy nastaveny. Ale pak přijde fáze toho, kdo to bude komunikovat se spotřebitelem a jak, aby změnil chování.
Tady selhává celá společnost, protože ke spotřebitelům se často informace vůbec nedostanou anebo se k nim dostanou v takové podobě, že jsou pro ně nesrozumitelné. Tady je to velká výzva opravdu pro všechny, není to jenom o tom, že to budou komunikovat výrobci. Pro ně pravidla greenwashingu říkají, že když je něco legislativa, tak z toho nemohou dělat konkurenční výhodu.
Tady děkuji i Radiožurnálu, že to téma otevírá a možná se právě v tuto chvíli řada spotřebitelů dozvěděla, že budou mít právo na opravu a že to bude mít určitá pravidla tak, aby to bylo výhodné. Jako má ještě moje generace produkty, které přežily desítky let, tak by podobně měly vypadat nově navrhované produkty. Ne že přežijí dva roky a pak se rozpadnou.
26:00
Vzor v udržitelnosti? To by mohla být nějaká vesnice v Africe, uvažuje expert na cirkulární ekonomiku
Číst článek
Jak bude dodržování nových pravidel kontrolováno a vymáháno?
To je právě problém, který měla řešit Green Claims directive. V tuto chvíli je její osud nejasný. Nebyla naprosto zrušena, že by se ukončil legislativní proces, ale těsně před finálním schválením v Evropském parlamentu bylo to projednávání staženo z programu, takže musíme počkat po evropských parlamentních prázdninách, jak se bude situace vyvíjet.
Směrnice byly totiž připraveny jako komplementární a právě Green Claims directive, obsahuje velmi striktní sankce. Pokud by tady opravdu byl legislativní proces ukončen, nejen pozastaven, tak by se musela novelizovat směrnice o nekalých obchodních praktikách a účinné sankce tam zavést, protože ony tam dneska nejsou.
Kdy by mohla být uvedena do praxe novela zákona, o které dnes jedná vláda? Je asi málo pravděpodobné, že by ji stihla projednat ještě tato Poslanecká sněmovna.
Určitě ne. Česká republika má čas do března příštího roku, to je konečný termín, do kdy má být směrnice implementována do českého legislativního rámce.
