Jazyková příprava pro děti z vyloučených lokalit je dobrý krok. Ovlivní jejich úspěch ve škole, říká Prokop
Resort školství je v Česku výrazně podfinancovaný, ve srovnání s průměrem OECD chybí školství desítky miliard. „Určitě je potřeba šetřit ve věcech, kde se šetřit dá. Máme spoustu malých škol, máme nekooperující obce v tom vzdělávání, takže nesdílí kapacity – tam se dají ušetřit tři až čtyři miliardy, podle odhadů,“ říká v pořadu Život k nezaplacení sociolog Daniel Prokop.
Jak moc je resort školství podfinancovaný?
Vláda měla v prohlášení, že se ve financování přiblížíme průměru OECD, podle různých odhadů chybí do tohoto cíle přibližně 40 až 60 miliard. Máme dost nepřesná data, jak velký podíl z toho tvoří obce a kraje, protože toto číslo je dohromady – stát, obce, kraje. Ale chybí zhruba desítky miliard.
Školní psychologové nejsou, protože vždy požadujeme vysokou kvalifikaci. Možná je potřeba zvážit, co by mělo stačit, míní sociolog Daniel Prokop
Jsou věci, kde naopak peníze zbytečně ztrácíme neefektivitou, ale máme podfinancované zejména předškolní vzdělávání, školky, a potom vysokoškolské vzdělávání, vědu, výzkum, podpůrné profese a podobně. Tam obrovsky chybí peníze. V těch dalších věcech by se často dalo ušetřit v některých neefektivitách.
Když teď ministerstvo financí říká, že na financování nepedagogických pracovníků by při té změně mělo dát, tuším, šest miliard školství, prohloubí se tím podfinancovanost?
Já si myslím, že to je taková politická hra, jak přenést odpovědnost. Protože ve výsledku by ten převod měl být takový, že dnes to platí školství, vezme tyhle peníze a dá to obcím přes rozpočtové určení daní a ony z toho zaplatí ty podpůrné pracovníky a ještě můžou ušetřit, když budou v regionech dobře kooperovat, třeba ve společenství obcí. Dlouhodobě by tam podle mě tedy neměla vznikat potřeba šetřit, díky tomuto.
Ale já to chápu spíš jako politickou hru, kde se hraje o to, kdo je fiskálně odpovědnější a šetříme desítky miliard u toho vzdělávání a přitom víme, že na vzdělávání závisí růst ekonomiky v řádu desítek let dopředu.
Daniel Prokop
Sociolog, který v roce 2019 založil neziskovou výzkumnou organizaci PAQ Research. Člen NERV. Autor knihy o výzvách české společnosti Slepé skvrny.
Určitě je potřeba šetřit ve věcech, kde se šetřit dá. Máme spoustu malých škol, máme nekooperující obce v tom vzdělávání, takže nesdílí kapacity – tam se dají ušetřit tři až čtyři miliardy, podle odhadů. Máme spoustu malých oborů, učilišť a podobně. Když tam chodí pět žáků, tak to není úplně efektivní. Máme hrozně velkou neúspěšnost na vysokých školách, nadprůměrnou.
Jsou tam věci, kde se dá ušetřit docela výrazně, ale musíte to investovat do kvality ve vzdělávání, do lepších učitelů, do podpůrných pracovníků, do školek a podobně. Ne, že se to ušetří a bude tam ještě méně peněz.
I tohle téma je vlastně přes volební období, když budou na začátku října volby do Poslanecké sněmovny. Od toho se asi bude odvíjet taky atmosféra středeční debaty v poslanecké sněmovně, kde se tam přetlačovali politici právě na téma fiskální odpovědnost. Do nepedagogických pracovníků vláda slíbila dát deset miliard korun, aby se změna mohla zaplatit. Z toho čtyři má dodat, jak psal deník Právo, ministerstvo financí a opozice se bude ptát, kde by je ministr financí vzal.
Ano. Bude tam ještě přechodné období podle toho, kdy to začne platit a kdy se to převede plně do rozpočtového určení daní a podobně.
K rozvoji školství je třeba kraje motivovat, říká sociolog. Peníze by podmínil místem ve třídách
Číst článek
Takže teď už víme, že to nebude od září, ale pokud projde návrh opozice, tak to bude od 1. ledna 2026?
Asi by to takhle za mě dávalo smysl, ale myslím, že vláda to bude chtít prosadit v té původní podobě. Asi největší riziko je potom, jestli s tím budou souhlasit senátoři, protože už jsme ve chvíli, když se vrací návrhy ze Senátu, tak už hrozí, že neprojdou.
Teď ve Sněmovně není jenom školský zákon, kde je řada pozitivních věcí, i další, které jsme nezmínili. Ale je tam zákon o vědě a výzkumu, je tam zákon o sdílení dat ve státní správě, které by hodně pomohlo. To jsou věci, které podle mě budou rozhodovat, když se podíváme zpátky, jestli vláda byla úspěšná nebo ne, jestli si prosadí ještě tyhle klíčové legislativy, které zefektivňují stát.
Jazyková příprava
Vy jste říkal, že v novele je řada dobrých věcí, o kterých jsme nemluvili. Je to třeba ten rozšířený nárok na jazykovou přípravu pro občany České republiky s nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka?
Dnes, když přijdou cizinci, tak mají vzdělávání v češtině jako dalším jazyce, nedělají tam větný rozbor, ale učí se česky. Ale třeba děti z romských hodně vyloučených lokalit mají taky horší jazykové dovednosti v šesti letech. A pomůže jim to dohnat to znevýhodnění na začátku základní školy. Možná i v tom předškolním roce by to bylo dobré.
Já bych dokonce řekl, že je chyba, že to není povinné. Teď nemyslím pro romské děti, ale pro cizince. Podle mě, když přijdou do Česka, tak je čeština úplný základ. Protože bez toho se i třeba biologii naučíte docela špatně. A měli bychom to udělat povinné. Teď je čeština jako další jazyk povinně volitelná, myslím. Měl by to být úplný základ, povinný, jako v řadě zemí.
Ale je dobrý krok, že na to mají nárok i děti z vyloučených lokalit. Výzkumy často ukazují, že to, že mluví trochu jinak a neumí jazyk střední třídy, tak že na ně kvůli tomu učitelé pohlížejí hůře. A díky tomu mají vyšší neúspěšnost.
Jsou experimenty v zahraničí, že když řeknete učitelům, že těchto deset dětí je velmi nadaných, přitom je vyberete úplně náhodně, tak mají lepší úspěšnost. Protože ten učitel jim věří, dává jim šanci, zaměří se na ně a podobně.
A podobně to funguje v tom jazyce. Když tam jde dítě, které je třeba chytré, ale díky tomu, kde vyrostlo a jak se tam mluví, tak umí hůř jazyk české střední třídy, tak mu učitel nevěří, dává mu méně šancí a on je potom neúspěšný. Takže i tyhle drobnosti rozhodují o té úspěšnosti.
Co je jazyk střední třídy? Má nějakou definici?
To jsou takové jazykové kódy, které používáte, jak skládáte větu, jaká používáte slova. Třeba, dejme tomu, v romské kultuře se výrazně méně děkuje, protože berou to, že vám někdo dá jídlo v domácnosti a podobně, jako samozřejmost, že se nemáte ponižovat a děkovat. To mi říkají lidé z romských rodin.
Je to kulturní věc, na kterou potom majoritní společnost v Česku nahlíží jako na neslušnost. A je tam spousta drobností, které vás můžou odlišovat. Mají jiný kulturní základ, nebo neznají některá slova, která jsou používaná v české střední třídě. A potom je to brané buď jako neslušnost, nebo nějaká nevyvinutost a podobně. A přitom to je věc, kterou se člověk prostě naučí. A kdybych tam vyrostl já, tak mluvím úplně stejně.
