Češi chtějí, aby škola děti připravila na výzvy budoucnosti. Nízké platy učitelů trápí jen některé
České školství by mělo připravovat na budoucnost a učit kritickému myšlení, přejí si Češi. Trápí je naopak nedostatek míst ve školkách i špatná struktura oborů na středních školách, vyplynulo z exkluzivního průzkumu pro projekt Česko 2025. Realita je navíc taková, že vzdělávací nerovnosti jsou v Česku hlubší než v jiných evropských zemích a problém je i s financováním odborníků. Více se ale začíná řešit třeba duševní pohoda dětí.
„Měla jsem padesát bodů a dostala jsem se na obchodní akademii. Přestala jsem mít takový stres, přišla úleva,“ oddechla si ve čtvrtek deváťačka Veronika po zveřejnění výsledků prvního kola přijímacích zkoušek na střední školy.
Debata politiků Česko 2025
O školství v Česku bude i speciální debata politiků na Radiožurnálu a Českém rozhlasu Plus. Moderátor Jan Pokorný hosty ve vysílání přivítá v plzeňském studiu Českého rozhlasu ve středu krátce po 18. hodině. Do debaty jsme pozvali experty politických uskupení, která mají podle současných průzkumů největší šance uspět ve volbách do Poslanecké sněmovny.
Největší „rvačka“ o místo na vybrané škole je i letos v Praze. V prvním kole se tam na žádnou ze tří vybraných středních škol nedostal každý pátý uchazeč. Neúspěšní uchazeči se do pondělí můžou hlásit na školy, které vypsaly místa pro druhé kolo přijímacího řízení.
Názor na podobu přijímacích zkoušek na střední školy Čechy podle průzkumu agentury Median rozděluje. Zatímco 38 procent dotazovaných s podobou přijímacího řízení na střední školy souhlasí, 35 procentům lidí se naopak nelíbí. Dotazování se v květnu účastnila tisícovka respondentů.
Současné nastavení podporují víc muži než ženy. A rozdílné názory jsou i u lidí s různým vzděláním. „Se současným nastavením příjímacích zkoušek na střední školy souhlasí 43 procent vysokoškoláků a maturitně vzdělaných oproti 34 procentům lidí se střední školou bez maturity a 29 procentům lidí se základním vzděláním,“ říká Vojtěch Dufek z Medianu.
Víc než desetina studentů se letos dostala na gymnázia, šest procent na lycea, 40 procent na střední odborné školy. Ale skoro třetina deváťáků rok co rok přijímací zkoušky neabsolvuje, protože chce jít na výuční obor nebo po základní škole dál ve studiu nepokračuje.
„Takže řada základních škol se zaměří na skupinu žáků směřující do maturitních oborů, a co se učí a naučí ti ostatní, vlastně ani nevíme,“ upozorňuje Dominik Dvořák z Ústavu pro výzkum a rozvoj vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.
To může prohlubovat nerovnosti ve vzdělávání. Podobný efekt má i rozšíření soukromých příprav na přijímací zkoušky, které si ale nemůžou všechny rodiny dovolit.
Rodinné zázemí rozhoduje
Vzdělávací nerovnosti jsou v Česku hlubší než v jiných evropských zemích. Na nerovný přístup ke vzdělávání nejkritičtěji podle průzkumu Medianu nahlížejí mladí lidé.
Nerovnosti se mimo jiné projevují mezi různými částmi Česka. Společnost PAQ Research měří takzvanou vzdělávací neúspěšnost – tedy absence, neprospívání a nedokončování základní školy.
Ukazuje se, že ta silně souvisí s chudobou. Netýká se to ale jen znevýhodněných krajů, jako jsou Karlovarský a Ústecký. Vzdělávací neúspěšnost trápí i některé okresy Plzeňského nebo sousedního Jihočeského kraje a také další oblasti napříč Českem.
To, jak se dětem ve školách daří, v Česku hodně závisí na tom, jaké má rodinné pozadí a zázemí. „Děti vzdělanějších rodičů se lépe orientují v systému a rodiče jsou schopni lépe dítěti pomoci při učení,“ upozorňuje expertka na vzdělávání Klára Šeďová z Národního institut pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik (SYRI). „V české škole se tradičně hodně spoléhá na domácí přípravu,“ dodává.
I to je jedno z důvodů, proč covidová pandemie mezi lety 2020 a 2022 prohloubila závislost školních výsledků dětí na tom, jakou jim je rodina schopná dát podporu doma.
Devět z deseti lidí přitom podle průzkumu Medianu očekává, že škola žákům pomůže překročit možnosti jejich rodiny. Ještě víc lidí očekává, že škola bude sbližovat děti z různých sociálních skupin.
Diskriminace romských žáků
Jak jsme na tom v této oblasti? Například diskriminace romských dětí ve vzdělávání nezmizela a v Česku je stále přes sto segregovaných škol, ve kterých romské děti tvoří víc než třetinu žáků. Už v roce 2007 přítom za to Česko odsoudil Evropský soud pro lidská práva a na problém opakovaně upozorňuje i Evropská komise.
‚Znemožnilo mi to komplet celý život.‘ V Česku přetrvává segregace romských dětí
Číst článek
Romské děti jsou častěji diagnostikované s lehkým mentálním postižením a zařazované do lehčích vzdělávacích programů. Diagnóza je ale v tomto případně často zaměňovaná se sociálním znevýhodněním.
„Co je větší problém, jsou běžné základní školy, které mají nižší úroveň, pokud se tam vzdělávají ve větší míře romské děti, děti cizinců, děti s odlišným mateřským jazykem, nebo děti ze sociálně slabého nepodnětného prostředí,“ upozorňuje právnička Lucie Obrovská z Kanceláře veřejného ochránce práv.
Děti by podle ní potřebovaly větší míru podpory. „Ale ne zvlášť. Přirozenější by bylo, kdyby v menším počtu takto znevýhodněné děti byly v tom majoritním proudu,“ dodává Obrovská. A zároveň upozorňuje, že romští rodiče často mají obavy kvůli šikaně a předsudkům své děti do běžných škol posílat.
Česko nedokáže využít potenciál žáků a ztrácí tím i ekonomicky. A zkušenost s rozdílným přístupem ve školách může také u některých podkopávat důvěru ve spravedlivé fungování společnosti.
„Nejenom, že lidé nedosáhnou svého maxima, ale budou mít pocit, že se na ně společnost vykašlala, protože děti to velice dobře vědí,“ vysvětluje Šeďová. „Děti ve škole tráví strašně moc hodin. Je to hrozně silná životní zkušenost, která formuje náš vztah k dalším společenským institucím.“
Segregace romských dětí je nepřípustná, přicházíme tím o talenty, říká náměstek Nantl
Číst článek
Školy si také v důsledku ruské invaze na Ukrajinu musí poradit s větším množstvím dětí ukrajinských uprchlíků – tedy žáků s jiným než českým mateřským jazykem. V tomto školním roce se jich podle dat ministerstva školství v Česku vzdělává 53 tisíc, tedy o pět tisíc víc než v roce minulém.
„Přišly různé typy žáků. Variabilita toho, kdo přišel a jak rychle byl schopný se začlenit, je obrovská,“ popisuje Klára Šeďová. „Od žáků, kteří se ani na Ukrajině neučili dobře, nepomáhali jim rodiče, a ještě byli v nějaké škole, ve které kvalita výuky nebyla vysoká, po ty, kteří byli z vysokoškolsky vzdělaných rodin a přišlo s nimi více dospělých.“
Chybějící kapacity
Vyrovnat socioekonomické rozdíly v zázemí žáků můžou školám pomoci speciální pedagogové a školní psychologové. Ty ale většina škol v Česku vůbec nemá. Podle dat, která zpracovala společnost PAQ Research, je bez školního psychologa nebo speciálního pedagoga nejvíc – a to přes čtyři pětiny – škol na Vysočině a v Plzeňském kraji.
Třeba na základní škole v Nezvěsticích nedaleko Plzně ale svého psychologa mají. Filip Landkamr pomáhá dětem rozplánovat si učení, ale taky s řešením neshod se spolužáky nebo doma. Pomáhají mu v tom i speciální kartičky, které popisují různé emoce. Děti pak mohou své pocity lépe zpracovat.
Dveře má Landkamr otevřené i pro učitele a rodiče. Kromě toho vede nebo pomáhá s přípravou třídnických hodin.
„Největší výhoda je, že je odborník přímo na místě, byť i jen na částečný úvazek,“ vyzdvihuje Landkamr s tím, že na podporu psychologů a psychiatrů se teď v Česku čeká i měsíce. Přijít se poradit s psychologem už dnešní žáci podle Landkamra neberou jako stigma.
Jenže najít a zaplatit odborníka nebývá pro školy vůbec snadné. Přiznává to i ředitel nezvěstické základky Jan Skalák. „Příliš jsme nepředpokládali, že se někdo ozve,“ vzpomíná Skalák. Nakonec ale mohli vybírat ze dvou uchazečů. „Z rozhovorů s nimi víme, že si vybírali z řady škol. Měli jsme více konkurentů.“
Místa ve školkách jsou, ale ne tam, kde žijí rodiny. Rodiče potřebují desítky tisíc dalších, přibývají stovky
Číst článek
Zmírnit rozdíly dětí už při vstupu do základního vzdělávání můžou pomoct i mateřské školy. Jenže jejich kapacita v Česku nedostačuje, což lidé také podle průzkumu agentury Median vnímají jako nejpalčivější problém českého školství.
Předloňská analýza datového týmu Českého rozhlasu nicméně ukázala, že obecně místa ve školkách jsou. Ovšem ne tam, kde žijí rodiny s malými dětmi, které by do školek potřebovaly umístit. Problém je to hlavně ve Středočeském kraji a v okolí Brna.
Mateřských škol je v Česku přes pět tisíc a chodí do nich asi 360 tisíc dětí. To je skoro 80 procent všech dětí ve věku od tří do šesti let. Některým je ale i sedm let. Česko má totiž vysokou míru odkladů nástupů do prvních tříd. Od září by měly ale začít platit změny, které mají za cíl snížit počet odkladů povinné školní docházky na minimum.
Učitelské platy
Zatímco kapacita školek je pro Čechy problém číslo jedna, nejméně je pálí platy učitelů. A to přestože výdělky ve školách stále zaostávají za průměrem rozvinutých zemí. Nízké platy pedagogů jsou problém podle zhruba poloviny dotazovaných. Ale v odpovědích jsou vidět velké regionální rozdíly.
Učitelské platy jsou závažným problémem pro skoro 70 procent Pražanů, na opačné straně stojí Zlínský kraj, kde jsou nízké výdělky pedagogů problematické pouze pro 20 procent lidí.
Průměrné reálné platy v regionálním školství se v posledních čtyřech letech mírně propadly, naopak mezi lety 2018 a 2021 rostly. Loni brali učitelé průměrně zhruba 50 500 korun – to je asi 109 procent průměrné mzdy. Na politiky slibovaných 130 procent průměrné mzdy nedosahovaly loni průměrné platy v žádném stupni školství.
OECD pravidelně srovnává mzdy učitelů s ostatními vysokoškolsky vzdělanými pracovníky. V tomto žebříčku je Česko dlouhodobě mezi nejhoršími. Například učitelé 5. až 9. tříd základních škol a odpovídajících stupňů gymnázií berou 73 procent toho, co ostatní vysokoškolsky vzdělaní Češi.
Problém není jen s platy pedagogů, ale i nepedagogických pracovníků. Ministerstvo školství letos v této oblasti oznámilo zásadní změnu. Sněmovna o ní má rozhodovat ještě v květnu. Financování práce například uklízeček, školníků či kuchařek má přejít ze státu na zřizovatele škol, tedy třeba obce nebo kraje.
Problém s penězi ve školství je i přesto, že se celkové výdaje státu na školství za posledních 10 let více než zdvojnásobily. Letos by mělo jít z pokladny státu a fondů EU na školství celkem 291 miliard korun, což je rekordní objem financí. Nejvíc peněz z toho stát posílá na regionální školství, to znamená zřizovatelům základních a středních škol, a to 217 miliard korun.
Dalších 35 miliard jde na financování vysokých škol a 23 miliard na vědu, výzkum a inovace. Podle dat Eurostatu jsme ve výdajích na vzdělávání vůči velikosti ekonomiky, tedy HDP, v rámci Evropské unie zhruba uprostřed.
Co naučit
Téměř všichni Češi podle průzkumu Medianu chtějí, aby základní škola děti připravila na výzvy budoucnosti a naučila je kritickému myšlení. Mladí lidé, kteří školu opustili nedávno, o něco méně než vyšší věkové kategorie kladou důraz na to, aby základní škola děti připravila na výkon povolání. Větším problémem je pro ně kvalita učitelů a zastaralý obsah výuky.
To, jak modernizovat obsah a udělat ho relevantní pro budoucnost, řeší i v zahraničí. „Některé země se vracejí k tradičnějšímu pojetí vzdělávání, jež staví na znalostech, jiné sázejí hodně na ‚měkké‘ kompetence,“ přibližuje debatu Dominik Dvořák z Ústavu pro výzkum a rozvoj vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.
„Shoda je v tom, že všichni stále kladou důraz na základní dovednosti – na psaní a čtení, matematickou a digitální gramotnost.“ Všude se nyní také podle Dvořáka mluví o wellbeingu – tedy duševní pohodě žáků.
To se odráží i v revizi takzvaných rámcových vzdělávacích programů, kterými stát určuje základní rámec obsahu vzdělávání v Česku. V dokumentech jsou popsané klíčové kompetence a gramotnosti, které mají žáci získat. A také obecný obsah vzdělávacích oblastí a oborů – ty jsou většinou obecnější než zaběhnuté předměty ve školách.
Vyšperkovaný dokument nestačí, bude nutné intenzivně pracovat s učiteli, říká analytička k reformě výuky
Číst článek
Školy si pak samy připravují své školní vzdělávací programy neboli ŠVP. A v nich popíšou, co konkrétně a kdy se žáci učí. Tento systém se v Česku používá posledních zhruba dvacet let. Dřív jsme znali osnovy, které pro každý ročník velmi konkrétně určovaly, co se v něm má probírat.
„Současné vzdělávací programy se liší ve dvou základních věcech. Nemluví o tom, co má učitel probrat, ale popisují, co má žák umět, a obvykle to nestanovují pro jednotlivé ročníky, ale pro celý stupeň školy,“ vysvětluje rozdíly mezi osnovami a současným systémem Dominik Dvořák.
Školy mají v současném systému velkou autonomii. „Naše školy je docela těžké řídit, protože jejich zřizovatelem není ministerstvo školství. Jejich zřizovatelem je kraj nebo obec,“ vysvětluje Klára Šeďová z Národního institutu SYRI.
„A když si představíte běžnou obec, tak to znamená, že zřizovatel nedisponuje sofistikovaným tělesem, které by mohlo metodicky podporovat své dvě školy.“
Častěji ale podle statistik vlastně jednu školu. Pro letošní školní rok je v rejstříku škol a školských zařízení evidováno skoro 4 300 základních škol, do kterých chodí celkem milion žáků. Alespoň jednu – a v naprosté většině právě jednu školu – má necelá polovina obcí v Česku.
51:20
Víceletá gymnázia neplní svou funkci, nejlepší škola má být ta nejbližší, zdůrazňuje Habart
Číst článek
Podle odborníků se ukazuje, že mnohé školy stále vyučují velmi podobně, jako to bylo v době osnov. „Co v debatě zaniká, je to, že když změna před dvaceti lety proběhla, proběhla na papíře, což znamená, že se nepropsala do způsobu, jakým se ve školách vyučuje,“ upozorňuje Klára Šeďová.
„Dnes už se asi většina odborníků shodne, že tento model není moc funkční, neodpovídá reálným schopnostem všech škol, doplácejí na něj někteří žáci, a nevyhovuje ani zdaleka všem učitelům,“ doplňuje Dominik Dvořák z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.
Národní pedagogický institut proto při revizi rámcových vzdělávacích programů připravil vzorové programy. Takže školy, které si nebudou chtít vytvářet vlastní, budou moct využít už ty připravené.
