Kluci a holky dnes mají jiné online životy a míň se kamarádí, reaguje odbornice na sérii Adolescent
Minisérie Adolescent, která sleduje případ chlapce obviněného z vraždy spolužačky, vyvolala velký ohlas. A také otázky o životě dospívajících na sociálních sítích. „Je to série hlavně pro rodiče dospívajících, protože jim pomáhá dospět do porozumění dětskému světu, jak ho dnes opravdu zažívají,“ říká v pořadu Osobnost Plus Michaela Slussareff, která se na Univerzitě Karlovy věnuje vlivu nových technologií na společnost.
„Rodiče často nechtějí vidět, že s dětmi netráví tolik času, kolik by měli. To série Adolescent docela dobře popisuje,“ míní Slussareff. „Spoustu věcí ale rodiče opravdu nevidí, protože se to odehrává na telefonech a počítačích u dětí, které o tom nemluví. Rodiče jsou šokováni tím, co v seriálu Adolescent vidí.“
Poslechněte si celý rozhovor s odbornicí na nové technologie Michaelou Slussareff
Často podléhají dojmu, že děti, které tráví svůj čas doma, jsou v bezpečí oproti tomu, pokud by byly samy venku. Digitální svět ale skrývá celou řadu rizik, podotýká odbornice.
„Další strategií rodičů je vymyslet co nejvíce mimoškolních aktivit a děti jsou potom unavené, aby dělaly cokoliv jiného,“ popisuje. „Často jim pak chybí vztahy s vrstevníky, protože volný čas nemají sdílený.“
V důsledku toho se velmi výrazně odděluje chlapecký svět od dívčího, a to nejen tematicky, ale i sociálně, upozorňuje Slussareff. V reálném životě mají obtíže navázat přátelské vztahy a jejich zájmy se liší i v online prostředí.
Chlapci a dívky online hrají odlišné hry, sledují jiné influencery a setkávají se s různými světonázory. Chlapci se navíc velmi často v digitálním světě setkávají s názory podporujícími toxickou maskulinitu a misogynii.
Šest hodin u obrazovky, jen jedna v pohybu, tak tráví čas školáci, tvrdí výzkum. Mobily ale na vině nejsou
Číst článek
„V sérii zmínili Andrewa Tatea, který je těmito názory známý. Realita je ale taková, že se tento názor roztříštil, normalizoval a dostal se do mluvy různých mladých influencerů,“ vysvětluje odbornice. „Je těžké odhalovat, co se tam děje, protože jsou to malé náznaky a střípky, které se skládají dohromady.“
Pro konzumenty s vyvinutým kritickým myšlením by podobné názory nebyly nebezpečné. Pro dospívající bez společenských interakcí je ale náročné otestovat jejich platnost, čím se ještě více prohlubuje nepochopení a izolace.
„Hodně se pohybuji na školách, kde děláme primární prevence. A je pravda, že učitelé poslední dobou často reflektují, že zdravé vztahy mezi holkami a kluky v náctileté věku jsou méně časté, než byly dříve. Že se kluci a holky izolují,“ dokládá Slussareff.
Normalizujme, co děti dělají
Děti navíc přestávají rozlišovat mezi internetem a reálným světem, protože se jim vztahy a aktivity prolínají oběma prostory. Úkolem rodičů je proto mluvit se svými potomky jak o tom, co se dělo ve škole, tak i o tom, co viděli na sítích.
Řecko vytváří aplikaci, která umožní omezit čas dětí na internetu. Část obyvatel se bojí cenzury
Číst článek
„Často se mě rodiče ptají, že mají doma puberťáka a dělá na sítích ne úplně bezpečné věci a co s ním mají dělat,“ říká Slussareff.
„Pokud s tím začneme ve 13 letech, tak už nás dítě nebude poslouchat. Ale pokud normalizujeme, co děti dělají, a nebudeme naštvaní pokaždé, když je vidíme přilepené obličejem na obrazovce, tak se to pro ně taky stane normálním tématem, o kterém s námi budou moct mluvit.“
Důležitá je hlavně kritická diskuse, která respektuje zájmy dítěte. Výhodné je i přicházet s vlastními problémy a snažit se je s dítětem řešit vzájemně. Klíčová je totiž důvěra, bez níž se rodič ve vztahu k potomkovi rychle promění z parťáka na kontrolora.
„Rodič parťák si v klidu sedne s dítětem a probere s ním, proč to dělá. Motivace je velmi důležitá, protože ta může být třeba, že rodič zakazuje dítěti nějakou hru, jenomže ve škole ji všichni hrají a dítě je naprosto vyčleněné z kolektivu, když tam nemá nahrané body,“ upozorňuje Slussareff.
Stejně tak je důležité seznámit děti i se základy sexuální výchovy a netabuizovat žádná intimní témata. Podle vědeckých výzkumů totiž čtvrtina dětí ve věku mezi osmi až jedenácti lety viděla porno.
„Je pro nás nepředstavitelné, že by se k tomu děti dostaly tak brzo, a tak lehce,“ uzavírá Slussareff. „Ale dneska děti říkají, že je těžší se pornografii vyhnout než ji vyhledávat.“
Jak si mohou rodiče a děti rozumět, když každý používá jiný typ jazyka? Snáší prostředí sociálních sítí hůř holky, nebo kluci? Jak mají rodiče trávit digitální čas s dětmi? A jak by se měli v online prostředí pohybovat sami dospělí? Poslechněte si celý rozhovor výše.
