Energii chodí čerpat do přírody, doma šetří, jak to jde, a autem jezdila nejvíc v autoškole. Otázka Green Dealu ji ale nechává chladnou. Pavlína Žušková je zástupkyní další profilové skupiny výzkumu Institutu 2050 o postojích Čechů ke změně klimatu. Takzvaní Angažovaní bez Zelené dohody vnímají klimatickou změnu jako nejzávažnější problém. U Green Dealu většinou váhají a nemají na něj vyhraněný názor.

Praha 6:00 26. října 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Já třeba nejsem věřící, ale v co věřím, je ta příroda,“ s paní Pavlínou se scházíme na okraji Prahy. Dopředu jsme se domluvily, že rozhovor budeme natáčet na procházce, na které chodí po práci co nejčastěji. „Jsem tam celý den zavřená pod umělým osvětlením, nějakými zářivkami a to musím říct, že mi vadí. Chybí mi slunce, venkovní prostředí a světlo,“ vysvětluje.

Hlavní Pavlínina práce je v jednom obchodním řetězci. O druhou, která byla při fotbale – takže převážně venku, nedávno přišla. „Chci změnit zaměstnání. Chtěla bych dělat něco, co mě bude víc naplňovat. Ale na druhou stranu ještě asi nejsem připravená nebo si to myslím, že nejsem, protože toho bylo strašně moc těch změn, a ne zrovna hezkých,“ popisuje.

České klima 2024: Je plné paradoxů, lidé chtějí recepty na sucha a povodně a nechat si spalovací motor

Číst článek

Na okraj města se přestěhovala před čtvrt rokem z pražského centra. Od té doby taky žije úplně sama. Po poměrně turbulentním období potřebuje klid – a jak sama říká, procházky jsou k tomu naprosto ideální.

Od zličínské stanice metra se postupně proplétáme mezi silnicemi, která přivádí auta do města a zpět, až dojdeme k poli. Když sedíme na lavičce a koukáme na západ slunce, šumí v dáli už jen dálnice. Kolem občas projede cyklista.

„Já si myslím, že bychom si měli přírody a životního prostředí vážit a měli bychom se chovat tak, abychom tu mohli ještě dlouho a dlouho koexistovat,“ říká Pavlína.

Je zvyklá šetřit, i proto, že po ztrátě jedné z prací vydělává zhruba 18 tisíc korun čistého. I proto si všímá plýtvání u ostatních. „Když bydlím na Zličíně a vzbudím se ve tři hodiny, tak mám pocit, že je ráno, protože je tam tolik světelných reklamních tabulí… Tam se musí spotřebovat takové elektřiny, nechápu proč.“

„Šetřím, snažím se – a to jsem dělala i předtím – neplýtvat jídlem. V žádném případě, ono se dá všechno zužitkovat. A šetřím elektřinou, šetřím vodou. Třeba když se vykoupu, tak tu vodu nevypustím a jako moje babička s tím splachuju záchod… Ono to zní strašně směšně, ale já z toho mám dobrý pocit: zaprvé ušetřím peníze a zadruhé tou vodou by se šetřit taky mělo,“ říká.

Babičku Pavlína zmiňuje i později, když vypráví, že přírodu vyhledává mimo jiné proto, že jí připomíná dětství strávené na chalupě.

Na můj dotaz na klimatickou změnu má bleskurychlou odpověď: „No to teda rozhodně probíhá. Já si myslím, že to člověk může vidět dnes a denně,“ říká o dopadech změny klimatu. „Moje mamka celé léto zůstávala zavřená někde v domě, na chalupě, kde bylo chladno, a bála se vystrčit ven nos.“

Green Deal paní Pavlína víceméně podporuje, dopodrobna se o něj ale nezajímá. Jen dodává, že všeho je třeba s mírou. „Nejsem znalec, jak říkám. Musí se používat selský rozum a většinou potom hodně věcí prostě jde.“

Lucie Pávová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít