Povodně a auta se spalovacím motorem. Souvislost Češi příliš nevidí | Foto: Zuzana Jarolímková | Zdroj: iROZHLAS.cz
České klima 2024: Lidé chtějí recepty na sucha a povodně. A nechat si spalovací motor
- Češi považují změnu klimatu za závažný problém, ale jen menšina přímo pro sebe a své blízké.
- Klima chtějí chránit, a to okamžitě, ale bezbolestně.
- Velmi důvěřují vědcům a požadují, aby se jim konečně naslouchalo, ale odmítají jedno z hlavních jimi navrhovaných řešení klimatické krize.
- Stále negativněji se staví k Zelené dohodě pro Evropu, i když moc nevědí, co obsahuje.
- Velký výzkum Institutu 2050, který exkluzivně zveřejňujeme, ukazuje české přemýšlení o změně klimatu. Je plné paradoxů.
Nesnesitelná letní horka. Zimy bez sněhu. Opakující se sucha. Poslední povodně s vědecky potvrzeným vlivem změny klimatu.
Češi si průšvih s rozkolísaným klimatem z velké většiny uvědomují. Chtějí ho akutně řešit a jsou poměrně lační po informacích, praktických receptech a plánech státu v této oblasti. To vše ukazují sesbíraná data, byť z české veřejné debaty o změně klimatu můžeme mít často dojem přesně opačný.
Tento kontrast také nejvíce zaujal Jana Krajhanzla, ředitele Institutu 2050 a vedoucího výzkumného týmu. „V politické debatě je málo zastoupeno to, po čem lidé volají. Je tu solidní podpora pro modernizaci naší republiky, jejího průmyslu či dopravy. Česká debata často vyznívá, že jsme nostalgici po Rakousku-Uhersku nebo devadesátých letech. Nám se ale ukázalo, že lidé tou nostalgií zase tak silně netrpí. Naopak přes šedesát procent lidí fandí moderním trendům,“ odbočuje Krajhanzl ke kulturnímu založení Čechů, které výzkum také zkoumal.
Zelená dohoda jako rudý hadr
Data jasně ukazují, že je zásadní rozdíl, jestli na Čechy začnete o klimatu mluvit skrze ochranu přírody a péči o krajinu, nebo spustíte o Green Dealu. Zelenou dohodu pro Evropu vnímá velká část Čechů negativně. Polovina by ji ráda zrušila nebo aspoň oslabila, třetina váhá.
Oproti minulým výzkumům Institutu 2050 se tato pochybnost Čechů zvyšuje. „Když máte prázdnou sklenici, zaplní se tím, co zrovna přiteče. A u nás jsme nechali téma Zelené dohody definovat populisty,“ říká Krajhanzl.
Zároveň ale platí, že jen minimum Čechů si myslí, že Zelená dohoda ohrožuje jejich práci. A když zaostříme na jednotlivé prvky Green Dealu, s mnohými Češi souhlasí. Chtějí rozvíjet obnovitelné zdroje energie, požadují odolnější krajinu nebo stojí o modernizaci českého průmyslu a země celkově.
Na to všechno může Česko v současném dotačním období Evropské unie čerpat v rámci Zelené dohody až přes bilion korun.
Tato informace ovšem k Čechům také příliš neprosakuje. Ani to, jak s těmito penězi český stát naloží. Víc než čtyři z pěti oslovených respondentů uvedli, že „politici by nám měli lépe vysvětlit, jaké kroky v ochraně klimatu plánují“. Víc než dvě třetiny dotazovaných vyjádřily touhu po informacích o tom, co bude pro Česko Green Deal znamenat. Recepty na to, jak Česko bude řešit sucho a povodně, zajímají ještě víc lidí.
„Náš postoj k Zelené dohodě, to je takový obr na hliněných nohou,“ všímá si Krajhanzl. Má na mysli i to, že mnoho respondentů odpovídá, že toho o Zelené dohodě příliš neví. Nebo má dokonce mylnou představu, a to i o tom prvku Green Dealu, který Čechy zřejmě nejvíc dráždí a v české politické debatě je často zdůrazňovaný.
Víc než polovina Čechů považuje možnost jezdit autem se spalovacím motorem za své lidské právo, ukazují data Institutu 2050. Zároveň si 39 procent myslí, že Green Deal zakazuje po roce 2035 jezdit jakýmikoli auty se spalovacím motorem. Jen necelá třetina správně odpověděla, že to tak není. Skoro třetina si odpovědí nebyla jistá.
Podle současného plánu, který se ještě může změnit, má od roku 2035 platit zákaz prodeje nových aut se spalovacími motory, tedy jezdit mohou i nadále. Navíc vyňaty ze zákazu prodeje mají být spalovací motory na bezemisní syntetická paliva, pokud je výrobci budou schopní nabízet.
V české debatě také často zaznívá, že snažit se o snižování emisí skleníkových plynů by se měly především země jako Indie nebo Čína. Jen jeden z dvaceti Čechů ovšem ví, že Česko těchto emisí prohlubujících změnu klimatu produkuje na osobu víc než zmíněné země.
Klima plné paradoxů
Právo na spalovací motor si tedy chce většina Čechů ponechat. Zároveň skoro dvě třetiny populace podle výzkumu České klima 2024 souhlasí s tvrzením, že „bychom měli už konečně poslouchat skutečné odborníky – klimatology, kteří před změnou klimatu varují“. Jen osm procent s tímto výrokem nesouhlasí.
Tyto dva přístupy jsou ovšem v naprostém rozporu – existuje jasná vědecká shoda klimatologů (i dohoda vlád zemí světa) na tom, že spalování uhlí, ropy i plynu musíme co nejrychleji ukončit, pokud chceme zbrzdit další prudké oteplování planety a zamezit katastrofálním dopadům změny klimatu.
Většina Čechů si také myslí, že změnu klimatu je třeba řešit okamžitě a že i Česko by se řešením tohoto problému mělo zabývat více než dosud. Závažný problém je podle znatelné většiny Čechů sucho nebo stav krajiny a také změnu klimatu vnímají jako potíž víc pro zemi jako takovou než pro vlastní životy.
Jen podle menšiny dotazovaných představuje změna klimatu závažný problém přímo pro ně osobně nebo pro jejich rodinu. Více respondentů ale uvedlo, že má ze změny klimatu obavy než naopak.
Češi také většinově věří, že ochrana klimatu přinese běžným lidem jen další zdražování. Zároveň ale podle nich stojí za to se řešeními změny klimatu zabývat. Jen podle pětiny dotazovaných je to příliš drahé na to, abychom se o to pokoušeli.
Další konkrétní paradox, který z dat plyne, se týká větrné energetiky. Aby český stát podporoval její rozvoj, to si přejí skoro tři čtvrtiny Čechů. Jen šest procent je pro její omezování. Ovšem zároveň pozorujeme, že větrnou elektrárnu ve svém okolí lidé v místních referendech často zamítnou.
„Tam hrají roli dvě zásadní věci. Češi mají velmi sentimentální, v Evropě netypický vztah ke krajině. Potrpí si na malebnou krajinu, rádi se kochají. A pro mnoho lidí jsou s tím ty větrníky v konfliktu,“ podotýká Jan Krajhanzl. Další postřeh přidává jeho kolega z Institutu 2050 sociolog Tomáš Chabada: „Ukazuje se, že úspěšnost projektů větrné energetiky mají ve svých rukou zejména investoři, kteří je staví. Konkrétně jejich ochota podělit se s obcemi a domácnostmi finančně na příjmech z jejich provozu.“
Poukazuje tím na zjištění výzkumu, že v blízkosti své obce by stavbu větrné elektrárny akceptovalo čtyřicet pět procent Čechů. Ovšem pokud by z toho obec měla příjmy, souhlasilo by víc než šest z deseti. A ještě pozitivněji jsou větrníky „za domem“ vnímané, pokud by z nich profitovaly i přímo domácnosti v daném místě.
Češi už uhlí nechtějí
Vztah Čechů ke krajině se projevil i při zkoumání, jaká konkrétní opatření českého státu na ochranu klimatu by lidé nejspíše podpořili. Z nabízených možností je jasným vítězem podmínění dotací pro zemědělce tím, že budou při svém hospodaření více chránit krajinu. Více Čechů také souhlasí, než nesouhlasí s tím, aby jejich země přijala svůj vlastní klimatický zákon, který by stanovil konkrétní závazky a kroky Česka při snižování emisí.
Nejméně populární ze zkoumaných možností je naopak konec prodeje aut s motory na benzin či naftu od roku 2035. Velmi nízkou podporu má také zvýšení cen benzínu či vytápění uhlí a plynem a použití vybraných peněz na pomoc nejohroženějším skupinám, aby také ony zvládly přechod na čistější formy dopravy a vytápění.
Pokud jde ale o samotnou uhelnou energetiku, většina Čechů je pro její omezování. Podporovat ji chce jen šestnáct procent dotazovaných, to je oproti minulému šetření Institutu 2050 z roku 2022 znatelný pokles o deset procentních bodů.
„Takto výrazná změna je skutečně ve výzkumech veřejného mínění spíše ojedinělá. Uhlí je nicméně dlouhodobě většinou veřejnosti považováno za přežitý, špinavý zdroj energie,“ uvádí za Institut 2050 Renata Svobodová, analytička, která se na projektu České klima 2024 podílela.
Nedávná studie organizace Fakta o klimatu ukazuje, že Česko si může dovolit velmi brzy zavřít většinu uhelných elektráren, aniž by to ohrozilo bezpečnost dodávek elektřiny (jinak je to u tepláren). Vyžadovalo by to mimo jiné část spotřeby vykrýt dovozem elektřiny z levnějších zdrojů jinde v Evropě. Tuto variantu podporuje podle výzkumu Institutu 2050 přes čtyřicet procent Čechů, kdežto soběstačnost ve výrobě elektřiny, i když pak bude pro domácnosti a firmy dražší, preferuje necelá třetina respondentů.
Poslanecká sněmovna přitom právě projednává novelu energetického zákona známou jako lex OZE III. V jejím rámci se hraje také o to, jestli a za jakých podmínek bude stát mít možnost ztrátové uhelné elektrárny v Česku dotovat a udržet je tím v provozu či v pohotovosti.
Chybějí ambasadoři
Tomáše Chabadu z Institutu 2050 na sesbíraných datech nejvíce překvapilo, že většina české veřejnosti vnímá, jak rozsáhlé změny jsou potřeba, aby Česko přestalo produkovat škodlivé emise skleníkových plynů. „Podle přibližně tří čtvrtin obyvatel se musí změnit česká politika a používané technologie, ale také naše ekonomika i životní styl většiny obyvatel.“
Jan Krajhanzl poukazuje na to, že Čechům podle dat chybějí vůdčí osobnosti či jacísi ambasadoři, kteří by jim složité téma změny klimatu srozumitelně vysvětlovali. Suverénně nejvíce v tomto ohledu věří Češi vědcům (75 procent) a ochráncům přírody (55 procent), za které se mnoho obyvatel samo považuje. Třetí nejdůvěryhodnější entitou z nabízených možností je se značným odstupem ministerstvo životního prostředí (31 procent). Velmi špatně v tomto ohledu ve výzkumu dopadly vláda, opozice, firmy či zástupci byznysu, ale i veřejnoprávní média.
Výzkum Institutu 2050 rozřadil českou veřejnost podle přístupu ke změně klimatu a jeho ochraně do sedmi skupin – od Angažovaných a Sympatizujících až po Odmítající a Popírající. Typické reprezentanty jednotlivých skupin vám budeme celý tento týden představovat ve zvláštních textech. Poznáte detaily a motivace jejich postojů k ochraně klimatu i jejich životní styl a příběh.
Do které skupiny nejvíc spadáte vy, si můžete vyzkoušet pomocí naší kalkulačky.
Související témata: České klima 2024, klimatická změna
