Neměli bychom zapomínat, že máme svoji hlavu a ruce, i přes rozvoj AI, myslí si vítěz ceny Zlatý Ámos
Titul Zlatý Ámos pro nejoblíbenějšího učitele v Česku v pátek získal Lukáš Knaute ze základní školy v Sezemicích na Pardubicku. Třiatřicetiletý učitel na prvním stupni se ve finále ankety utkal s dalšími pěti pedagogy - čtyřmi ženami a jedním mužem. Kromě hlavní ceny se stal i Dětským Ámosem, o kterém rozhodují samotní žáci. „Je to pro mě důkaz toho, že svoji práci asi dělám dobře,“ říká pro Radiožurnál učitel Knaute.
Pomyslel jste si vůbec někdy, že se jednou stanete nejoblíbenějším učitelem v Česku?
Rozhodně ne. Rozhodně jsem si to nepomyslel. Znamená to pro mě důkaz toho, že svoji práci asi dělám podle mínění ostatních dobře. Ale samozřejmě jsem nikdy neplánoval, že bych v ní jakkoliv soutěžil. Dá se říct, že celou anketou jsem prošel právě i s tímto vědomím, protože jsem to vůbec nebral jako soutěž, jenom jsem dělal svoji práci.
Má třída je založená na vztazích. Děti fungují daleko lépe, když víte, jak s nimi máte mluvit, vysvětluje vítěz ceny Zlatý Ámos Lukáš Knaute
O tom, že budete Zlatým Ámosem, v pátek rozhodla porota, zatímco o ocenění Dětský Ámos rozhodly děti. Které z těch cen si vážíte víc?
Ještě jsem to nestihl úplně vstřebat. Opravdu je to pro mě velký šok. Ale vzhledem k tomu, že učím děti, malé děti na prvním stupni, tak bych vůbec nechtěl upozadit Dětského Ámose, který je sice možná vedlejší anketou, ale rozhoduje o tom hodně důležitá porota, se kterou denně přicházím do kontaktu. Takže je to asi 50 na 50.
Jak jste zmínil, učíte děti zhruba od šesti do dvanácti let. Prozradíte nějaké triky, jak pro ně učivo udělat zajímavější nebo jak je motivovat k výuce?
Moc rád, ale samozřejmě je strašně důležité znát specifika celé své třídy. My to máme založené na vztazích, na vzájemné komunikaci. Pořádáme hodně akcí mimo období školního vyučování nebo mimo hodiny.
Během našich různých odpoledních cest na kolečkových bruslích, paddleboardech a kdovíčem všem dalším se nejlépe poznáváme. Když to potom aplikujete do vyučování, tak se vám to krásně vrací, protože děti vám fungují daleko lépe, když víte, jak s nimi máte mluvit. Každý má úplně jiné potřeby, a to je nutné brát stále v potaz.
Vzdělání i zábava
V rámci ankety jste absolvovali před porotou celkem pět kol. Prozraďte, prosím, o co v nich šlo. Údajně jste tam předváděli nějakou pantomimu?
Přesně tak. Pantomima byla třetím úkolem, to byl ten, o kterém jsme dopředu nevěděli, byl to takzvaný tajný úkol. Prvním úkolem bylo vtipným způsobem představit sebe a svoji třídu. Druhý úkol byl takzvaný minutový učitel, kdy jsme během minuty měli naučit své okolí něco, na co nikdy nezapomene.
Co to bylo ve vašem případě?
Pokusil jsem se naučit děti, rodiče a všechny přítomné počítat na prstech do tisíce, ukázat jakékoliv číslo. Dá se říct, že to je dvojková soustava.
Chtěl jsem, aby z toho vyplynul fakt, že bychom neměli zapomínat na to, že stále máme svoji vlastní hlavu, svoje ruce, které jsou i přes rozvoj umělé inteligence stále našimi nejdůležitějšími nástroji. Tak jsem to na konci zmínil, abychom na to nezapomínali.
Znamená to tedy, že nejblíž máte ze všech předmětů k matematice?
Přiznám se, že k matematice nejblíž asi nemám, nejspíš asi k tělocviku, to bude mně nejbližší obor. Je to takový můj životní postoj.
Ale matematiku jsem si zvolil, protože jsem si říkal, že by opravdu bylo fajn, když někoho něco učím, aby to vždycky mělo další přesah. V současné době si myslím, že je fajn zmínit technologie a upozornit na to, že ještě je to jako s ohněm, že to je tak trošku dobrý sluha, ale zlý pán.
Kdybych měl doplnit ještě čtvrtý úkol, měli jsme sehrát scénku s našimi žáky. Pustili jsme se do klasiky, Romeo a Julie. Trošku jsme to převedli do tehdejší doby, možná trošku víc. Snažil jsem se, abych určitě nebyl ten, kdo je v popředí, aby to bylo především o dětech, a také o tom, aby z toho zase něco vyplynulo.
Generace dnešních dětí je skvělá, chválí mladý učitel. Se spolkem pořádá komunitní akce v Rožmitálu
Číst článek
Romeovi a Julii tam ublížily telefony a sociální sítě, takže to mělo být na jednu stranu vzdělání a na druhou stranu i troška zábavy, to tam samozřejmě nesmí chybět. Pátý úkol, který jste zmiňoval, ten tam žádný nebyl, ale v mém případě to pak už byl proslov, poděkování a to, že jsem se musel postavit k tomu celkovému výsledku.
Jak se vy osobně cítíte v českém školství, které je dlouhodobě podfinancované, které každou chvíli někdo kritizuje? Dnes, v pátek 28. března, je navíc Den učitelů, tak je namístě, abyste se i k tomu mohl vyjádřit.
Tohle by byla otázka opravdu nadlouho. Já se cítím dobře, protože když jsem šel do školství, tak jsem tam nešel kvůli penězům, to jsem věděl dopředu. Dá se říct, že nám to postačí na to, co potřebujeme.
Pokud bychom chtěli víc, tak by to samozřejmě asi adekvátní bylo, ale finance by do školství samozřejmě měly jít. Myslím, že by to měla být jedna z našich priorit.
Ale abych sám za sebe dokázal říct, že jsem nespokojený, to rozhodně ne. Myslím si, že nám naše školství umožňuje, aspoň v mé pozici prvostupňového učitele, spoustu volnosti, spoustu možností vést si po svém třídní kolektiv a vůbec svoji komunitu, do které patří i rodiče, a naplňovat nějaké své vize, očekávání a to, kam bychom chtěli svoji třídu směřovat.
