Nevidomá Alena v práci: Děti mě umí při workshopech upřímnými otázkami i vykolejit
Nevidomí můžou pracovat jako maséři, učitelé hudby nebo telefonisti. Alena Terezie Vítek ze seriálu Mámou potmě má i vzhledem k tomu, že je samoživitelka profesí hned několik. Vystupuje jako zpěvačka, je aktivizační terénní pracovnice nebo také lektorka workshopů. Na úřadech, ve firmách nebo ve školách mluví otevřeně o životě s hendikepem. Děti někdy zajímají i intimní otázky jako třeba použití WC.
Je listopadové ráno. Budík zvoní Aleně a její pětileté Šarlotě v 6.00. Vyrážejí do středočeských Tachlovic. V tamní mateřské a základní škole je čekají workshopy s dětmi. Alena má s sebou velkou krosnu plnou kompenzačních pomůcek, které plánuje předvést během dne postupně asi stovce dětí různého věku.
Alena Terezie Vítek začíná první workshop v mateřské škole, kde ukazuje slepeckou hůl a hlasové pexeso třicítce nejmenších dětí. Mluví i o vodících psech. Pak se přesouvá do budovy základní školy, do třídy k prvňákům a druhákům. V rámci práce pro organizaci Spolu s vámi https://spolusvami.com/ má workshop naplánovaný na 45 minut, tedy na jednu školní hodinu.
Hmatové obrázky
„Zrovna si na stůl vyndávám věci, které nevidomí používají. Dětem ukážu hmatové obrázky, nástěnný kalendář v Braillově písmu, deskovou hru Člověče, nezlob se včetně speciální hrací kostky, různé druhy slepeckých holí nebo takzvanou hladinku. To je zařízení, které se zahákne do hrnku, a začne houkat ve chvíli, kdy je tak akorát plný. Takže ho nepřelijeme a v případě čaje se neopaříme,“ vysvětluje Alena, která vždy na začátku představí sebe, dceru, i kolegyni Kateřinu.
„Dobré ráno, já se jmenuji Alena a mám tu i dceru Šarlotu, která mě doprovází. Je jí pět a bude nám tady dneska pomáhat. U toho bude svačit, alespoň doufám. Protože ona chce pořád pomáhat, i když nemusí,“ říká dětem nevidomá máma, které Šarlota během workshopu například podává kompenzační pomůcky a deskové hry pro nevidomé.
K plné třídě dětí mluví i Alenina kolegyně Kateřina Jiranová, která má na rozdíl od nevidomé mámy zbytky zraku. „Ty workshopy děláme většinou ve dvou. Je to super, protože si můžeme nahrávat a vznikají i různé vtipné situace. A doplněním je i to, že já s tím mým zbytkem zraku zas popisuji ty zkušenosti malinko jinak než Ája,“ říká Kateřina, která má stejně jako Alena zrakové onemocnění s názvem retinopatie nedonošených. Zrak jim poškodila nadmíra kyslíku v inkubátoru, stejně jako dalším předčasně narozeným dětem v Česku i ve světě.
21:03
Život s nevidomými rodiči mě ovlivnil hodně, předčasně jsem dospěla, říká učitelka Jana
Číst článek
Deskové hry
Alena dětem popisuje, že bílá slepecká hůl slouží nevidomým. Hůl s červenobílými proužky je pro hluchoslepé. Dál mluví o vodících psech a záměrně se vzhledem k věku dětí ptá, jestli může být vodící pes menší plemeno jako čivava. Děti se potichu hlásí a Alena se omlouvá. „Děcka, promiňte. Pravidlo pro dnešek je, abyste se nehlásily. Prosím, rovnou vykřikujete. Kačka ani já ty Vaše zvednuté ruce nevidíme,“ vysvětluje třídě Alena.
Lektorky mluví o Braillově slepeckém písmu a děti reagují, že výstupky v různém seskupení znají například z výtahu. Je vyražené i na deskové hře Člověče, nezlob se. Patří k ní figurky čtyř barev, které mají ale jiné hlavičky.
Jeden hráč používá figurky víc do špičky, další pozná po hmatu hlavičky kulaté, třetí typ figurek má dírku a čtvrtý hráč cítí na figurce prohlubeň. Na hrací kostce jsou pak kovové výstupky, které jde po hmatu spočítat. „Jsou tam hmatové puntíky, takže já hodím a teď si na tu kostku sáhnu a hned vím, že mám dvojku. Jo? Nechejte si kolovat, vyzkoušejte si to,“ přibližuje Alena život potmě.
Hlasové pexeso
„Tak a teď tady máme hlasové pexeso. Jsou to dvojice krabiček, které při zatřesení znějí jinak. Šarlotko, můžeš dětem ukázat ten zvuk, prosím,“ říká Alena a poslouchá reakci dětí. V plánu má také školákům do lavic poslat nejrůznější předměty s tím, aby je uhádli jen pomocí hmatu nebo případně vůně. Ve školce to je dudlík a hračka. Ve škole pak pastelka, žvýkačky nebo balení papírových kapesníků.
Kolegyně Kateřina ukazuje dětem, jak na ni mluví mobilní telefon a nabízí jim, že je vyfotí a aplikace přečte, co je na obrázku. „Uděláme si fotku, pojďme na to. Teď to aplikace vyhodnotí a sama nám řekne,“ mobil pak říká, že jde o „skupinu dětí sedících v lavicích ve třídě.“ Děti začnou tleskat. Když se od Kateřiny nechává vyfotit Alena, mobil ve třídě nahlas řekne, že jde o ženu v pruhované košili. Lektorky pak s dětmi vtipkují, že se aplikace spletla, že zapomněla říct, že jde o mladou a krásnou ženu v košili.
18:26
Nevidomá máma Alena: Trasy v novém městě jsem musela trénovat, pomáhají mi záchytné body
Číst článek
Choulostivé dotazy
Ve škole ve středočeských Tachlovicích Alena Terezie Vítek otázky od dětí kvůli vymezenému času nedostává, pár choulostivých situací z minulosti si ale pamatuje dobře. „Zažila jsem třeba otázku, kdy se mě dítě zeptalo, jak chodím na záchod. Vůbec jsem nevěděla, co na to mám říct. Tak jsem mu řekla, že úplně stejně jako vidící lidi. To dítě samozřejmě myslelo tu hygienu po potřebě, tak jsme si to společně nějak vysvětlili,“ popisuje Alena.
„Úplně nejčastěji ale odpovídám lidem na otázku, co vidím, když jsem nevidomá. Já se jim snažím popsat, že to není černá barva nebo tma. Ten zrakový smysl pro mě vůbec neexistuje. V mozku prostě není žádné spojení a oko nedostává žádný signál,“ říká nevidomá máma. Mockrát už také popisovala, jestli se jí zdají ve spánku sny, „Mám sny, ale nevidím v nich. Už se mi třeba zdálo, že řídím auto a brzdím a točím volantem,“ směje se.
Netlačte nevidomého
V rámci workshopu dětem lektorky vysvětlují, jak nabídnout nevidomému pomoc. Například sehrávají scénku, kdy vidící člověk začne nevidomého bez upozornění tahat za kabát směrem do silnice. „Děti, poslouchejte. Tohle je špatně. Je důležité se zeptat, jestli má nevidomý vůbec zájem o pomoc, jestli tam jen na někoho nečeká. A případně mu nabídnout paži a zeptat se, kam potřebuje dojít.
Určitě nás taky netlačte před sebou jako skříň,“ upozorňuje Alena, která během workshopu zmiňuje i mluvící krabičku VPN. Pokud má například křižovatka speciální přijímač, pomůcka VPN nevidomému pomůže díky zvukové signalizaci s přecházením. Když ji pak nevidomý zapne například na autobusové zastávce, hlásič přečte, o jaké číslo linky jde.
16:59
Nevidomá Alena: Setkala jsem se i s poznámkou, že mám dceru kvůli své sobeckosti
Číst článek
Hudební nástroj
Alena ke konci hodiny vnímá, že už děti ztrácí pozornost. Bere do ruky ukulele a ptá se, jakou chtějí zahrát písničku. „Krosnu mám plnou právě kvůli tomu, abych udržela pozornost dětí. Aby je to bavilo a zajímalo. Je praktické to proložit právě třeba nějakou písničkou,“ dodává Alena Terezie Vítek ze seriálu Mámou potmě, která v rámci práce terénní aktivizační pracovnice chodí přímo zpívat seniorům do nejrůznějších zařízení. Jako absolventka pražské konzervatoře Jana Deyla učí zájemce i zpívat. Vedle zpěvu vystudovala také klavír, kytaru a klarinet.
Seriál Mámou potmě Radiožurnál natáčí časosběrně od roku 2019, kdy Alena zjistila, že čeká dítě.
Od té doby vzniklo v šesti řadách víc než 30 reportáží. Radiožurnál je vysílá pravidelně v lednu a jsou o tom, co Alena s Šarlotou zažily v předchozím roce. Alena Terezie Vítek souhlasí, že chce v časosběrném natáčení i dál pokračovat.
SERIÁL MÁMOU POTMĚ
Pondělí 1. díl – Kdo je Alena Terezie Vítek a jak pečuje jako nevidomá o dítě
Úterý 2. díl – Jak se měla nevidomá Alena s pětiletou Šarlotou v uplynulém roce
Středa 3. díl – Alena a Šarlota nově v menším městě, kde začínají od nuly
Čtvrtek 4. díl – Setkání s Janou, kterou vychovali nevidomí rodiče
Pátek 5. díl – Šarlota nastupuje poprvé do školky
Sobota 6. díl – Alena s Šarlotou na hřišti a na výletě
Neděle 7.díl – Alena v práci, v rámci které chodí do škol mluvit o svém hendikepu
