• Další fotografie (10)

Absolutně nevidomá máma Alena Terezie Vítek ze seriálu Mámou potmě se netají tím, že jsou na sebe s pětiletou dcerou Šarlotou hodně fixované. I proto nástup do školky odkládaly a nakonec nevybraly ani klasickou mateřskou školu. Lotka loni v září nastoupila do berounské katolické jednotřídky.

Seriál mámou potmě Praha 10:00 10. ledna 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Šarlotka dozrála, já jsem dozrála a teď věřím tomu, že už si beze mě poradí mnohem líp, než kdyby šla do školky třeba ve třech letech,“ vysvětluje nevidomá máma, která už vnímala, že dceři chybí dětský kolektiv. Alena tak na jaře podala přihlášku do Katolické mateřské školy v Berouně a Šarlota byla přijatá.  

„Jednotřídová školka s dětmi od tří do šesti let je ideální v tom, že se vlastně nebudeme muset cítit hloupě, když některé aktivity zvládne dobře a na některých se třeba trošku zasekne,“ zdůvodňuje výběr smíšené třídy nevidomá máma. Před zářijovým nástupem si s dcerou pravidelně o školce povídala a na budovu v centru Berouna se chodily dívat. Mají to z domu asi deset minut pěšky.

Velká změna 

S blížícím se zářím byla Alena víc a víc nervózní. „Nebála jsem se toho, že bude ona potřebovat mě, i když obavy, že jí bude smutno, tam byly také. Hlavně jsem se bála, že já budu potřebovat ji. Ta vazba je mezi námi velká a najednou jsem si uvědomila, že svěřuji dítě někomu jinému a už nemůžu ovlivnit, co se stane,“ popisuje otevřeně Alena, která bydlí se Šarlotou od jejího narození sama. „Myslím, že Loty i já jsme zvládly ty první dny ve školce nakonec dobře, oddechla jsem si,“ doplňuje.

Nevidomá máma tak začíná mít po čtyřech letech najednou volná dopoledne. Učí se postupně čas využívat. „Je to čas jen pro mě, já jsem za něj moc vděčná. Vždycky si naplánuji, co všechno stihnu, a někdy nestihnu vůbec nic. Naopak mám někdy dny, kdy už mám za hodinu hotovo a vlastně moc nevím, co s volným časem. Těším se na Lotku, že se obejmeme a půjdeme za ruku a budeme si povídat, co jsme zažily.“

V říjnu 2024 Loty slavila páté narozeniny. Do školky chodí na dopoledne a ne každý den. Když to jde, někdy vyrazí s mámou do práce. „Ráda mě doprovází, když jdu třeba zpívat seniorům v rámci mé práce aktivizační terénní pracovnice nebo když jdeme do škol mluvit o mém zrakovém postižení,“ popisuje Alena.

Dvojice si také chválí, že má společné pátky bez školky a práce. „Povinné školní docházky bude mít Loty v životě ještě spoustu. Ten povinný rok ve školce před nástupem do první třídy se na ní ještě vzhledem k věku nevtahuje. To přijde až příští školní rok a pro Šarlotu to pak bude znamenat být ve školce celý týden od 8.30 do 12.30,“ doplňuje.

Školka a budování režimu

Alena se Šarlotou si na nový režim spojený třeba s pravidelným vstáváním zvykají postupně. „Snažím se, abychom si ten režim zajely. A hlavně abychom se ho naučily kvůli nám samotným,“ říká máma. 

Pětiletá Šarlota se na situace ve školce často ptá. Nechává si od mámy Aleny vysvětlovat třeba důvody toho, proč se musí na procházce s někým držet za ruku ve dvojici, když se jí zrovna nechce.

„Už jsme si to vysvětlily. Dceři jsem řekla, že to je stejné, jako když jdeme my dvě spolu za ruku. Ve školce to bývá totiž tak, že jde ve dvojici starší a mladší dítě. Takže Lotka vlastně ví, že má takový úkol dávat pozor na toho mladšího kamaráda ze školky,“ přibližuje Alena a doplňuje další typ otázek, které od Lotky dostává.

18:26

Nevidomá máma Alena: Trasy v novém městě jsem musela trénovat, pomáhají mi záchytné body

Číst článek

„Šarlotu hodně zajímalo, jestli musí sníst oběd, který jí nebude chutnat. Tak jsem jí připomněla naši dohodu, že když jídlo neochutná, nebude vědět, jestli je dobré. A když nebude, jíst ho nemusí,“ popisuje Alena Terezie Vítek.

Pětiletá Šarlota říká, že do školky chodí ráda. Baví ji hračky, procházky na hřiště a malování. Poslední obrázek z předvánoční doby byl andílek. V prosinci si Alena začala také víc uvědomovat, že několikahodinové pravidelné odloučení může oběma prospět. „Ale jo, asi jsem si už zvykla. Myslím, že teď ten prosinec byl pro mě takový milosrdný, že jsem měla čas se věnovat vánočním aktivitám. Pekla jsem doma cukroví a už se mi to odloučení zdálo víc přirozené. Nedělalo mi to takové potíže,“ usmívá se nevidomá Alena Terezie Vítek.

Šestý díl seriálu Mámou potmě, který mapuje loňský rok Aleny a Šarloty, bude o jejich návštěvách hřiště, o výletu na berounskou Městskou horu s medvědáriem nebo o jízdě na víc než 40 metrů dlouhé tobogánové skluzavce.

Veronika Hlaváčová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít