Prodavačka ze supermarketu: Samozřejmě se nákazy bojím, nemá ale cenu na to myslet a stresovat se
Věře Veselé je 49 let a pracuje v ostravském supermarketu. Je pekařka, ale zároveň prodává lahůdky nebo i doplňuje zboží. V práci se jí střídá krátký a dlouhý týden a denně je v kontaktu se stovkami lidí. Jak vnímá koronavirovou epidemii? Bojí se? A jak se teď chovají během nákupů zákazníci? Věra si na základě prosby Radiožurnálu několik dní namlouvala osobní deník.
Den první
Obchod teď zavírá o hodinu dřív, zaměstnanci ale chodí kvůli koronavirové pandemii do práce už na 4.30. Některé činnosti se také změnily.
„Pracuji na úseku nebaleného zboží. A naše společnost se rozhodla, že budeme balit každý kousek pečiva zvlášť do fólie. To znamená při převzetí zboží v rukavicích a v roušce vše balíme. Můžeme zaručit bezpečnost toho pečiva, že se dostalo do styku s co nejméně lidmi.“
Ráno do práce cestuje tramvají. „Sice se nám zkrátila pracovní doba, máme otevřeno místo do 21.00 do 20.00. Ale naproti tomu chodíme do práce místo na šestou na 4.30. Abychom stihli vše zabalit a nachystat obchod pro zákazníky. Musím říct, že nikdo nereptal, všechny holky to vzaly krásně. Bez problému. Dokonce tam vznikla perfektní burza, co se týče dodání roušek – já ušiju, ty ušiješ, já mám známou, ty máš známou. U nás vládne krásná harmonie.“
Věra pracuje v režimu krátký/dlouhý týden. V práci je 14 hodin denně a přijde do styku se stovkami zákazníků. Z možné nákazy obavy cítí: „Samozřejmě se nákazy bojím, nemá ale cenu na to myslet a stresovat se tím. Já osobně se chráním rukavicemi a šitou rouškou.“
Zaměstnankyně supermarketu si často svěřují příjemné zkušenosti, které zažily s nakupujícími. „Velice milé bylo, když přišla zákaznice s hezkou ručně šitou rouškou a kolegyně ji pochválila, paní se zaculila a do hodinky se vrátila s rouškou se slovy – promiňte, mám už jen tuto, kdybych jich měla víc, dám celé prodejně.“
Den druhý
„Lidé stále stejně nakupují, stále stejně se hádají a stále stejně se předbíhají.“ Věra v prodejně pozoruje třeba staršího pána, který by neměl nakupovat ve špičce, ale přednostně s dalšími seniory ráno.
„Nepříjemná zkušenost byla s jedním pánem, který přišel po 17. hodině. Měl určitě k 80 letům, měl tu návštěvu mít za sebou. Byl velice nepříjemný, protivný, šťouravý. Když jsme ho s kolegyní upozornily, tak jsme dostaly vynadáno. Říkal, že není nemocný a jestli my ano, tak to není jeho problém.“
Na dva týdny se zavřeli se seniory. ‚Všichni jsou tu dobrovolně,‘ říká ředitelka domova ve Znojmě
Číst článek
Pracovnice supermarketu si všímá, že už nejsou zákazníci tolik vystrašení jako na začátku opatření. A třeba balené pečivo moc nekupují. Často ale slyší otázku, kde je droždí. „Zboží, na které se zákazníci ptají nejvíce, je droždí. Je mi líto, není už týden.“
Fronty jsou často u pultu, kde se prodávají salámy nebo sýry na váhu. „Na úseku lahůdek jsou fronty stále. Stane se, že se zákazník se ptá, proč nemáme ty salámy zabalené. Když ho kolegyně pošlou na úsek balených uzenin, tak tam většinou nedojdou.“
Věra má dvě studující dcery. Jednu vídá doma, starší se nedávno odstěhovala. „Já ji nemohu navštívit, nemohu jí pomoct, poradit. Druhá mladší dcera je taky studující, já jsem pořád v práci, tak je sama doma.“
Den třetí
„Dneska jsem měla v práci volno. Co se týče mého osobního života, tak tam mi velmi chybí setkání s kamarádkami – na kávu, na večeři, zajít si někam po práci. A co tedy miluji velmi – návštěvu knihovny. Ta mi hodně chybí, protože je zavřená. Řeším to tím, že rabuji svoji knihovnu. Čtu knížky, které jsem nečetla třeba 10 let.“
Věra se snaží o koronavirové nákaze se svým okolím moc nemluvit, to jí pomáhá zůstávat v psychické pohodě. „Největší radost mi udělá, když se potkám s člověkem, který nemá potřebu se mnou probírat pouze současnou situaci, naopak když se mnou probírá běžné starosti, radosti, prostě věci normálního života.“
