Psycholožka radí dětem: Neútočte na učitele, i když máte pocit, že je nespravedlivý. Nabídněte spolupráci
Učitel je v životě dětí a dospívajících po rodičích a kamarádech často ten nejdůležitější. Je to někdo, koho potkávají velkou část života a kdo má značný vliv na budoucí životní cestu svých žáků. „Vytváří podmínky pro to, abychom si vytvořili vztah nejenom ke škole, ale taky k vědění a poznávání. Když se to povede, tak se nám ve škole líbí,” upozorňuje v Klubu Rádia Junior psycholožka Barbora Downes.
Většina kluků a holek se do první třídy těší, věří psycholožka Downes: „Souvisí s tím také změna postavení. Když jsme starší, jsme důležitější – alespoň nám to tak připadá. Můžeme více rozhodovat. A to souvisí právě s první třídou. Samostatnost je pro holky a kluky lákavá.“
Pocit nespravedlnosti, že si na nás učitel zasedl, může růst a vést až k velkému trápení
S přibývajícím věkem a příchodem do puberty se děti chtějí vyhranit vůči dospělým, osamostatnit se a rozhodovat se samy za sebe, připomíná psycholožka Downes:
„Když jsme mladší, máme i k učitelům bližší a pozitivní vztah. A jak dospíváme, tak se chceme vyhranit vůči dospělým a autoritám, tedy i učitelům. Chceme všem ukázat, že teď už budeme o věcech rozhodovat sami, že máme svůj vlastní rozum.“
„A protože se v tom hledáme, tak nám to taky někdy ujede a prosazujeme se třeba způsobem, který je neuctivý nebo i hrubý. Zkrátka to přepískneme, protože ještě nemáme odhad, co je vhodné a co není,“ uznává psycholožka.
Psycholožka radí dětem jak na šikanu: Nestyďte se, dejte vědět dospělým. Nebude to hned, ale vyřeší to
Číst článek
Z toho pak pramení problémy s autoritou, tedy s dospělými. Proto je dobré umět své emoce ovládat a vhodně zformulovat. A také spolupracovat.
„Každý učitel má nějakou míru toho, co dokáže odpustit. Pokud je ale z naší strany toho spolupracujícího chování málo, tak je to pro učitele únavné a vyčerpávající a je možné, že už je pak negativně nastavený proti někomu, kdo nevykazuje žádné spolupracující chování. Takže je důležité, pokud se chci chovat odbojně, to řešit spoluprací,“ doporučuje psycholožka.
„Pokud z nás vyjede něco nekontrolovaně, zvlášť pokud je to hrubé a útočné, tak se to nesetká s dobrou reakcí na druhé straně. Takové věci je potřeba umět formulovat.“
Připomíná, že vždy v životě se děti i dospělí setkávají s tím, že se jim něco nelíbí.
„Pak záleží na tom, co s tím uděláme. A pokud z nás vyjede něco nekontrolovaně, zvlášť pokud je to hrubé a útočné, tak se to nesetká s dobrou reakcí na druhé straně. Takové věci je potřeba umět formulovat. A ta pravidla jsou vždy stejná, ať jsme ve škole nebo v práci.“
Moje pocity, ne útoky
Základem je emoční inteligence, tedy schopnost porozumět svým pocitům a mluvit o nich.
„Místo ‚paní učitelko, vy jste nespravedlivá‘ můžete říct ‚mám pocit, cítím se, já jsem naštvaná a přijdu si nespravedlivě obviněná‘. Zdá se, že je to skoro to samé, ale není. Protože mluvím o sobě a neútočím na druhého,“ radí psycholožka a vyzdvihuje:
Psycholožka radí dětem: Cítíte vztek, když vypnete počítač? Stává se to, být online je snadné a příjemné
Číst článek
„Když někoho obviním, může se stát, že bude chtít zaútočit nazpátek, učitelka třeba rovnou požádá o žákovskou. Proto je důležité naučit se mluvit o tom, co prožívám já – dám najevo pocity, ale neútočím.“
Také je důležité popsat, co přesně potřebuju a jak by se dala situace zlepšit.
Užitečné je taky s reakcí počkat nebo se snažit pochopit druhého, to všechno se dá nacvičit, dodává Downes:
„Ale zase držet vždy jazyk za zuby a nikdy nic neříct taky není nejlepší. Protože když musíme potlačit naše pocity, tak to není moc zdravé pro nás. Nejlepší je vychladnout a potom něco říct.“
Svět není vždycky spravedlivý
Pro dobrý pocit každého je potřeba, aby se cítil oceněný spravedlivě. I špatnou zpětnou vazbu lépe sneseme, pokud cítíme, že to opravdu odpovídá, uznává psycholožka Downes a upozorňuje:
Psycholožka radí dětem: Cítit smutek, když si rodič najde nového partnera, je normální. Mluvte o tom
Číst článek
„Na druhou stranu, svět nebude vždycky jenom příjemný. Skvělé je, když se na to trochu připravím. Je to trénink pro pocity zklamání a nespravedlnosti z toho, že svět nefunguje úplně podle našich představ. Kdyby byl náš život jenom procházka růžovým sadem, nebyli bychom pak připraveni na krizové situace, pády a nespravedlnosti.“
Někdy to tak zkrátka může být, že za jednu reakci učitel jednoho žáka pokárá hodně a jiného míň, připomíná psycholožka a dodává, že pak ale není překvapivé, pokud k takovému učitele nebude mít každý ten nejlepší vztah.
„Pokud se ke mně bude chovat nespravedlivě a budu cítit bezmoc, tak je to těžké pro každého a ano, ten vztah tím pak může být ovlivněný. Někdy se vyplatí vzít si do takové situace na pomoc dospělého, rodiče,“ doporučuje Downes.
I v tomto případě se vyplatí mluvit o svých pocitech, i konfrontace s učitelem totiž může školáky připravit na to, co je čeká v dospělém životě, uzavírá psycholožka.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je výše v článku.