Preclík je božský chutí i posláním
Preclík byl pro mě pochoutkou, kterou jsem si jako dítě mohla dopřát jen čas od času, když mi bylo dovoleno vycestovat na prázdniny za strýcem do Bavorska. Dnes jsou jak Bavorsko, tak preclíky naštěstí snadno dostupné a já se obojího nemohu nabažit. Mám ráda ty tmavě hnědé, typické právě pro Bavorsko.
Rozkrojený preclík namazaný dobrým máslem je lahůdka nad lahůdky. Není divu, že jsem byla potěšena informací, že se v Americe slaví Den preclíků. Připadá na 26. dubna a je pochopitelné, že jsem se takové příležitosti chytila a právě v sobotu, v den svátku, se jim budu ráda věnovat.
Vznik ‚zkřížená smyčka‘
Preclík je pečivo ve tvaru překřížené smyčky a má dlouhou a zajímavou historii spojenou s kláštery, náboženstvím a symbolikou středověku.
Jedna z verzí tvrdí, že preclík vznikl v roce 610 v Itálii, kde ho měl upéct mnich a pojmenovat „pretiola“ – tedy „malá odměna“. Z Itálie se pak recept měl rozšířit do germánských zemí.
Dagmar Heřtová
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po
recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest. Vybrané gastroglosy vyšly v knižní podobě pod názvem Vidličkou po mapě.
Pravděpodobně poté vznikla jedna z dalších legend, že preclík vymyslel mnich, který chtěl vytvořit pečivo symbolizující sepjaté ruce při modlitbě – tehdy si lidé zakládali ruce na prsa se zkříženými pažemi. Tvar preclíku měl tedy symbolizovat zbožnost a pokoru. Právě zde se legendy prolínají, neboť preclíky se rozdávaly jako odměna dětem, které se naučily modlitby.
Už od 17. století se ve Švýcarsku preclíky staly symbolem manželské jednoty a byly součástí svatebních obřadů. Tato tradice mohla inspirovat výraz „uzavřít svazek manželský“ (anglicky „tie the knot“).
Díky jednoduchému složení z mouky, vody a soli byly preclíky ideální potravou během postního období, kdy bylo zakázáno konzumovat maso, mléčné výrobky a vejce.
Tvrzení, že preclík vznikl v „Německu“, je historicky nepřesné. V době, kdy se preclík pravděpodobně objevil (7.-9. století), žádné Německo v dnešním smyslu neexistovalo. Mluvíme spíš o oblasti Svaté říše římské, která zahrnovala části dnešního Rakouska, Švýcarska, Itálie, Německa a Alsaska.
O slunci v těstě, velikonoční mazanec z Dubrovníku, připravte si ho podle receptu se šafránem
Číst článek
Vše napovídá tomu, že preclík vznikl v jižní Evropě, pravděpodobně v severní Itálii nebo v klášterech v oblasti dnešního Tyrolska a Lombardie.
Odtud se šířil do oblastí dnešní střední Evropy a zakořenil hlavně v germánsky mluvících zemích, kde byl dále rozvíjen a adaptován (např. louhovaný Brezel).
Ve svém důsledku je to dnes nám i preclíku úplně jedno. Je to pochoutka nad pochoutky a každý pekař, který dopomohl preclíkům do dnešní chuťové i vizuální podoby, si zaslouží metál. U mě ho má jistý.
Národní den preclíků
Robert S. Walker byl americký kongresman z Pensylvánie, který v roce 1983 vyhlásil 26. duben jako Národní den preclíků (National Pretzel Day). V letech 1977 až 1997 zastupoval Pensylvánii v americké Sněmovně reprezentantů jako člen Republikánské strany.
Podle kongresmana měl tento den oslavovat kulturní význam a oblibu preclíků, zejména v Pensylvánii, kde mají hluboké historické kořeny díky imigrantům. Preclíky do USA skutečně přivezli švýcarští a němečtí přistěhovalci.
Ačkoli původní vyhlášení nemělo legislativní váhu, tradice se udržela a v roce 2003 ji oficiálně potvrdil guvernér Pensylvánie Ed Rendell. Od té doby se Národní den preclíků slaví každoročně 26. dubna po celých Spojených státech.
Národní den preclíků je v sobotu příležitostí pro různé pekárny a řetězce, jako je Philly Pretzel Factory, nabízet zákazníkům speciální akce a zdarma preclíky. Tento den se stal oblíbeným svátkem pro milovníky tohoto tradičního pečiva.
Abychom pochopili, proč právě zde, musím doplnit informaci, že stát Pensylvánie je považován za centrum americké výroby preclíků, zde vzniká přibližně 80 procent celkové produkce v USA. Jeho největší město Filadelfie je známé svou láskou k preclíkům; průměrný obyvatel zde zkonzumuje až dvanáctkrát více preclíků než běžný Američan.
Preclíky okolo nás
Preclíky mají v Evropě bohatou tradici a jejich obliba se výrazně liší podle regionu – od ikonických bavorských variant až po sladké nebo slavnostní verze v alpských a středomořských zemích.
Začnu preclíkem u nás. Historicky se pekly slavnostní preclíky např. na velikonoční a posvícenské trhy – často menší, slané nebo sypané mákem. Známé jsou i ořechové nebo perníkové preclíky jako součást svátečního pečiva. V moderní gastronomii zažívají renesanci díky street food scéně.
Pórek pod čepicí. A taky spolehlivý partner do polévky i do quiche
Číst článek
Hned za námi uvedu sousední Bavorsko, které je kolébkou slavného „Laugenbrezelu“, tmavého preclíku s křupavou kůrkou, který se před pečením máčí v louhu (hydroxid sodný). Neděste se, louh na pečivu sice zní dost drasticky, skoro až chemicky nejedle, ale právě louh je tím „tajemstvím“, které dělá z obyčejného těsta typický bavorský preclík s jeho nezaměnitelnou kůrkou.
Těsto se namáčí před pečením na pár vteřin do 3-4procentního roztoku louhu. Tím se alkalizuje povrch těsta a vytvoří se ona sytě hnědá barva, jedinečně křupavá kůrka a typická lehce oříšková, slaná a karamelová chuť.
Je to bezpečné a na skvělých bavorských preclících si nadále s klidem pochutnávejte.
V Bavorsku se preclík tradičně podává s bílou klobásou (Weißwurst) a sladkou hořčicí nebo k zakousnutí k pivu. Preclíky jsou zde běžnou součástí snídaní a svačin (Brotzeit) a prodávají se ve všech pekárnách.
V Rakousku jsou preclíky podobné těm bavorským a jsou oblíbené především v Horních Rakousích a Salcbursku. V cukrářské verzi se pečou i sladké, s ořechy a medem.
Ve Švýcarsku jsou oblíbené „Laugengebäck“ – nejen preclíky, ale i houstičky či rohlíky zpracované podobnou technologií jako v Bavorsku. Preclíky se často podávají na trzích a slavnostech, typicky k sýrům nebo vínu. Musím však zmínit, že švýcarské a rakouské preclíky jsou starší než dnes oblíbený „bavorský“ styl.
Francouzské Alsasko má velmi silnou preclíkovou kulturu. Vyskytují se zde jak solené, tak i sladké verze s mandlovou pastou nebo čokoládou. Typické jsou „Bretzels d’Alsace“ – často větší a měkčí než ty bavorské.
V Polsku je známý „Precel krakowski“ – velký křupavý preclík sypaný hrubou solí, sezamem nebo mákem. Tradičně se prodává na ulicích, např. v Krakově, často z pojízdných vozíků.
Květák je zeleninou moudrosti
Číst článek
V Itálii nejsou preclíky běžné, ale v Jižním Tyrolsku se vyskytují, zvlášť během vánočních a velikonočních trhů.
Pozadu není ani Maďarsko, kde je „Perec“ místní název pro preclík a běžně se prodává na trzích, v parcích a během poutí. Může být slaný i sladký, někdy posypaný sýrem, sezamem nebo cukrem.
Nejoblíbenější a nejvíce zakořeněné jsou preclíky v německy mluvících zemích a v Polsku. V jiných státech se vyskytují spíše v regionálních variantách nebo jako street food. Jejich obliba ale stoupá díky globalizaci a návratu k tradičním receptům.
Autentický recept
Ingredience
- 480 g hladké mouky
- 1 lžička soli
- 1 lžička cukru
- 240 ml vlažné vody
- 1 balíček (7 g) sušeného droždí
- 3 lžíce másla
- hrubozrnná sůl na posypání
Na lázeň:
- ½ šálku jedlé sody
- 2 litry vody
Postup
Při přípravě těsta rozpusťte droždí ve vlažné vodě. Ve velké míse smíchejte mouku, sůl a cukr. Vytvořte důlek uprostřed a nalijte do něj směs droždí s vodou. Nechte odpočinout 15 minut. Přidejte změklé máslo a vypracujte hladké těsto. Zakryjte a nechte kynout 30 minut. Poté těsto rozdělte na 6 stejných částí. Každý kousek vyválejte na dlouhý provaz a vytvarujte do tvaru preclíku.
Vaření s jehličím, tradice a rituály
Číst článek
V hrnci připravte lázeň, přiveďte k varu 2 litry vody a přidejte jedlou sodu. Každý preclík opatrně ponořte do vroucí lázně na 30 sekund. Vyjměte a položte na plech vyložený pečicím papírem. Předehřejte troubu na 220 stupňů Celsia. Preclíky posypte hrubozrnnou solí a pečte 12–15 minut dozlatova.
Věřím, že se preclíky povedou přesně podle vašich představ a potěšíte všechny, s nimiž se o ně podělíte. U nás doma mizí takovou rychlostí, že než stačím vytáhnout z trouby další plech, ten první už zeje prázdnotou.
A konečně – právě pro tohle všechno děláme.
