Bývalý ministr vnitra bojoval proti KSČM, dnes je Tomáš Sokol právnické eso
Bývalý politik, dnes právnické eso a zároveň symbol kontroverzního boje proti dlužníkům. To je Tomáš Sokol, exministr vnitra a někdejší předseda strany Svobodných demokratů – Liberální strany národně sociální. V politice byl jen krátce, do paměti se lidem vepsal hlavně svým počátečním bojem proti komunistické straně.
„I život po roce 1990 znamená obrovskou zkušenost z jiného úhlu pohledu. Nemyslím, že by bylo něco, co by mě nějak výrazně ovlivnilo – prostě jsem tím prošel.“ Za Tomášem Sokolem dorazila redaktorka Kristina Lamperová do domu v Černošicích u Prahy. V pracovně jsou knihy o námořních bitvách a fotografie Václava Havla.
Dnešní vyhlášený právník dříve obhajoval disidenty. Po revoluci začala jeho krátká politická kariéra. „Znal jsem se s disidenty a hájil jsem je. Pak mě tuším Ota Motejl navrhl na funkci městského prokurátora a tam jsem začal 9. ledna 1990,“ vzpomíná Sokol.
Jako prokurátor se pokusil prosadit zákaz tehdejší komunistické strany. Tehdy ale podcenil politickou situaci. „Bez komunistů by nešlo schválit restituční zákony. Oni začali řvát jak popálený, že jestli je nějakej Sokol bude lovit po ulicích, tak oni nebudou ty zákony schvalovat. Takže bylo řečeno, že pokud něco takového udělám, tak oni to zruší.“
Roční předseda Svobodných demokratů
I přes neúspěch začaly politické ambice Tomáše Sokola stoupat. V letech 1990 až 1992 se stal ministrem vnitra a vstoupil do tehdejší politické strany Občanské hnutí (OH). Ta se později spojila s Národními socialisty a vznikli Svobodní demokraté – liberální strana národně sociální (SD-LSNS). Těsně před odchodem z politiky se Sokol stal jejím předsedou.
Ve funkci byl od roku 1996 do roku 1997 a její zánik znamenal i konec jeho politické kariéry. „Ta partaj byla slepena ze dvou partají, z nichž jedna byla tradiční a druhá byli bývalí OH, taková parta do větru. Tyhle dvě skupiny se spolu léta pokoušely mírově koexistovat, ale ono to nešlo a zrovna v tom období, kdy jsem byl zvolený, to totálně vygradovalo na druhou stranu. Tehdy se dělalo i to, že se navzájem v tom sídle odposlouchávaly, dávaly se tam magnetofony a nahrávaly se.“
Po pěti letech tak Tomáš Sokol definitivně odešel z politické sféry a už nikdy se nevrátil. „Bylo zřejmé, že o mě voliči nestojej,“ říká. Dnes tvrdí, že člověk by měl mít právo na obhajobu a spravedlivý soud, pokud si ho zaslouží. Zároveň se ale proslavil jiným mottem – dluhy se mají platit. Jeho kancelář léta spolupracovala s Dopravním podnikem hlavního města Prahy a přišla si během vymáhání dluhů od černých pasažéru na miliony. I když dnes už s podnikem smlouvu nemá, svůj postoj nezměnil.
Během dalších let se naplno věnoval své advokátní kanceláři a obhajoval celou řadu známých lidí. Třeba bývalého předsedu sociálních demokratů Jiřího Paroubka, podnikatele Radovana Krejčíře nebo exsbormistra Bambini di Praga Bohumila Kulínského.
Výstřel do tmy
Tomáš Sokol se po sametové revoluci stal nejprve městským prokurátorem v Praze. Tehdy proslul dopisem, ve kterém komunistům napsal, že jejich činnost může být v hlavním městě posuzována jako možný trestný čin podpory a propagace fašismu a podobných hnutí. Politolog Zdeněk Zbořil si ale myslí, že to byl spíše takový výstřel do tmy.
„Mezi těmi nastupujícími politiky byla velká většina těch, kteří byli členy komunistické strany a kteří odhazovali své rudé knížky během jara 1990, a nezapomeňme, že třeba Tomáš Sokol byl ministrem vnitra vlády, které předsedal Petr Pithart – člověk, který byl 9 let členem KSČ,“ vysvětluje Zbořil.
