Onkologie budí strach, ten chci odbourat, říká výtvarnice Podzimková a připravuje Plešouny
Na základě vlastní zkušenosti s onkologickou léčbou připravuje Eliška Podzimková seriál Plešouni, který má zejména dětem, ale i lidem, kteří mají k onkologickým pacientům blízko, přiblížit, o čem rakovina je. „Vždy, když o projektu mluvím, tak se do publika zeptám, kdo má kolem sebe někoho v blízkosti, kdo si třeba léčbou prochází, či prošel. Přihlásí se většinou třeba 90 procent lidí. To je hodně,“ poukazuje výtvarnice.
Jak jste daleko se seriálem Plešouni pro onkologicky nemocné děti?
Zrovna včera mi od ilustrátora – protože nezvládám a nemůžu zvládat ohledně toho seriálu všechno – přistála banda plešounů, které jsme vytvořili, banda kámošů z onkologického oddělení, kteří spolu poprvé stojí na tom papíře dohromady.
S imaginací se rodíme všichni. Někdo ji v sobě udrží, někdo vypustí, myslí si Eliška Podzimková
A já jsem říkala: Ježiš, to je skvělá partička. Vypadají trochu jako mimozemšťani, jak nemají vlasy. Myslím si, že to bude krásně fungovat.
Nicméně pracujeme na tom. V podstatě až teď jsme se pustili do prvního, pilotního dílu našeho seriálu pro onkologicky nemocné děti, ale i pro veřejnost.
Je to téma, které se týká hodně lidí, aniž bychom o tom rádi mluvili a věděli. Já se ale vždy, když o tom projektu mluvím, do publika zeptám, kdo má kolem sebe někoho v blízkosti, kdo si třeba léčbou prochází, či prošel. A přihlásí se většinou třeba 90 procent lidí, což je hodně.
Pětiletá Bětka překonala nádorové onemocnění. ‚Léčba je extrémně dlouhá a náročná,‘ říká lékařka
Číst článek
Ty lidi o té zkušenosti moc neví, neví, jak proces léčby funguje. Je to prostě velký strašák, o kterém se bojíme mluvit. Myslím si, že by se o tom tématu mělo vědět víc.
Máte pocit, že byste k té práci přistupovala jinak, kdybyste sama neměla podobnou zkušenost?
Samozřejmě. Já k tomu mám takový osobní vztah, na základě toho jsem se do Plešounů pustila a mám z toho ještě asi o to větší respekt. Nicméně tím spíš vím, že to je potřeba.
Na dětské onkologii je to o takových dílčích stresech, takovém strachu ani ne úplně z té velké nemoci, ale spíš z dílčích procesů, jako třeba: jdu tam na vyšetření, nevím, co to je, je to děsivý, dělá to zvuky. Nevím, jestli to bude bolet.
My vlastně skrze seriál a skrze animace dokážeme dítěti tyto věci krásně vysvětlit. Takovou hravou formou, přes metafory. Náš cíl je toho strachu trochu odbourat, protože ho tam je až moc.
Kdy Plešouny uvidíme?
Já bych to také ráda viděla. Bohužel na to nemám odpověď, ale myslím si, že snad brzy.
Malý princ
Vaše interaktivní výstava Malý princ skončila v Brně a teď bude pokračovat mimo jiné i na Slovensko. Můžete víc vysvětlit, jak funguje rozšířená realita?
Bohužel k tomu v ruce pořád potřebujete tu krabičku, které říkáme mobilní telefon, smartphone nebo jakkoli.
Namíříte aplikaci na obrázek, fotku nebo vlastně cokoli jiného, aplikace vám přehraje video, které je přichycené, natrackované na tu ilustraci. Vy můžete blíž i dál a je to opravdu jako hýbající se obrázek v novinách Harryho Pottera.
Z anarchisty bojovníkem nebo budovatelem. Ferda Mravenec za 90 let nezestárl, ale proměňoval se
Číst článek
Já vlastně takhle do ilustrací ukryju cokoliv – třeba kdyby to byla fotka z fotbalového zápasu a přehrála se mi gólová scéna. Dá se s tím pracovat v plno ohledech, i edukativně nebo v rámci medicíny. Takže je to takový zábavný nástroj, se kterým pracuji.
Proč jste pro Malého prince hledala inspiraci na Islandu?
Mně to k tomu nějak hrozně sedělo, náladou a atmosférou. Zároveň si ale myslím, že by příběh fungoval v podstatě kdekoli a v jakémkoli časovém zasazení. Je to tak ikonická věc, že jsou u ní důležité jiné věci než to, kde a kdy se odehrává.
Nepůsobí na vás ten příběh vlastně až depresivně, smutně?
Nějakým způsobem trochu jo, ale já si myslím, že hrozně záleží na tom, kdy to člověk čte. Podle životního období v tom čtete vždy věci, které máte navázané na to období, ve kterém jste – a když to čtete později, nebo dřív, tak tam najdete něco jiného.
Takže si myslím, že když jste v depresivním životním stádiu, tak v Malém princi možná ty depresivní věci vidíte. Když ne, tak ne.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.