Hodiny na sále a opakované kontroly. Chirurgové z Motola popisují odstraňování páteřních nádorů
Chirurgové z motolské nemocnice se mohou pyšnit operacemi, které jsou unikátní i v rámci Evropy. Platí to například pro složité zákroky při odstraňování nádorů v oblasti páteře a hrudníku, na kterých se podílejí lékaři spondylochirurgické a 3. chirurgické kliniky.
Páteřní chirurgové nádor nejprve co nejvíce uvolní a hrudní chirurgové ho pak vyjmou. Tuto raritní operaci nedávno provedli u pacientky s nezhoubným nádorem v oblasti žebra, který prorůstal do páteře. Podobných mnohahodinových náročných zákroků lékaři v Motole provedou přibližně 30 do roka.
Kontrolovat, kontrolovat, kontrolovat
„Náš operační plán je takový, že nejprve odstraníme nádor společně s kusem páteře – v celku, abychom ho neporušili,“ popisuje přednosta Spondylochirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole Jan Štulík. Právě na jeho pracovišti před malou chvílí zákrok začal.
„Zatlačíme ho do hrudníku a potom kolegové z 3. chirurgické kliniky odstraní tu část, která prominuje do hrudníku, a na ni bude připojena i páteř,“ vysvětluje operatér. Vše, co jeho tým v průběhu zákroku provádí, si opakovaně kontroluje na CT snímcích i na rentgenu.
„Pořád to kontrolujeme, abychom neudělali chybu už předoperačně, potom x-krát v průběhu operace, a teprve když jsme si stoprocentně jistí, tak přistupujeme k odstranění nádoru,“ ujišťuje páteřní chirurg Jan Štulík.
Pečlivá příprava
Po celou dobu operace pracuje velmi opatrně a postupně se dostává do prostoru, kde je nádor uložený.
„Napřed uvolňujeme durální vak – to je tvrdá plena – a míchu, která je uvnitř. Takže nejdřív musíme uvolnit nervové struktury, abychom potom mohli pokračovat v resekci tumoru v kuse,“ obrací se na instrumentářku chirurg a řez na zádech ještě více rozšiřuje.
„Pro bezpečný postup je důležité na tyto radikální výkony dobře vidět. Vždycky je lepší mít tu ranku trošku větší než udělat chybu,“ zdůrazňuje Jan Štulík.
Po celou dobu zákroku je pacientka v plné anestezii. Stará se o ni anestezioložka Kristýna Petrovičová: „Pacienty u zákroku plně zajišťujeme, protože tady mohou být poměrně velké krevní ztráty, které můžou být rychlé. Poloha je specifická – pacientka leží na břiše a my už se pak nemáme šanci dostat k ničemu. Takže je tady vždycky potřeba příprava předem.“
Neporušit míchu ani nervy
„Teď už přesně víme, kde nádor je, a už ho obkružujeme dokola, abychom se ho příliš nedotýkali,“ spěje k vrcholu své části zákroku páteřní chirurg Jan Štulík. Lékaři během operace také pomocí speciálního přístroje opakovaně sledují, jestli nepoškodili nervové struktury.
„Monitoruje periferní nervy, abychom zkontrolovali, jestli jsme při operaci neporušili míchu a jestli nervové vedení funguje správně, jak má,“ vysvětluje lékař Jan Zemánek, proč má pacientka na periferních částech těla a na hlavě umístěné elektrody.
„Dáváme elektrické výboje do hlavy – signál jde skrze periferní nervy až do nohou, kde ho snímáme těmi elektrodami, a pak to vidíme na obrazovce,“ dodává.
Mnohem horší než úraz
Jan Štulík mezitím úspěšně uvolnil nádor včetně kusu páteře: „Je to mnohem horší než úraz – polovina páteře chybí. Takže teď to musíme zafixovat tak, jako kdyby to byl velký úraz, ale ještě mnohonásobně pevněji, aby páteř vydržela běžné zatížení.“
Následně zavede spondylochirurg Jan Štulík do páteře šrouby a spojí je titanovou tyčí. Než lékaři ránu uzavřou, vloží ještě k míše igelitovou folii. Ta upozorní hrudní chirurgy na to, že dál už operovat nemohou. Poté pacientku předají kolegům z 3. chirurgické kliniky, kteří budou v operaci pokračovat.
Co dalšího musí lékaři pro uzdravení pacientky udělat? Poslechněte si rozhovor s přednostou 3. chirurgické kliniky Robertem Lischkem v záznamu celého Magazínu Experiment.
