Nemít příznaky neznamená, že jsem zdravý. Nízká zdravotní gramotnost Čechů je problém, říká expertka
Úmrtnost na nemoci, kterým lze předcházet zdravým životním stylem nebo včasnou léčbou, je v Česku o čtvrtinu vyšší než průměr EU. Upozornil na to v úterý Národní institut pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik Siri. „Nejčastějším problémem je to, že značná část populace si myslí, že když nemám žádné příznaky, tak jsem zdravý,“ vysvětluje pro Radiožurnál výzkumnice institutu Siri Michaela Lustigová.
Z jakých dat vychází to vaše úterní upozornění?
Primárně upozornění vychází z dat Eurostatu, který zveřejnil data o odvratitelné úmrtnosti. Vychází to z dat o zemřelých a zejména o příčinách úmrtí. Odvratitelná úmrtnost je koncept, který vychází ze současného stavu poznání o tom, jak vznikají nemoci.
Úmrtnost na nemoci, kterým lze předcházet zdravým životním stylem nebo včasnou léčbou, je v Česku o čtvrtinu vyšší než průměr EU
My víme, že řada nemocí vzniká v důsledku životního stylu, to jsou právě ta preventabilní úmrtí a řadu nemocí umíme léčit. Nelze jednotlivé příčiny úmrtí rozdělit na léčitelná a preventabilní. Většina onemocnění má jak preventabilní, tak léčitelnou složku. Já bych uvedla nějaké příklady.
Z hlediska léčitelné složky klasický příklad zánět slepého střeva. To je něco, co moderní medicína umí dávno léčit a je to onemocnění, na které bychom neměli umírat. Z hlediska preventabilních, tam těch skupin je víc.
Já bych třeba zmínila ty, na které máme účinná očkování, ale jsou to i chronická onemocnění, jako třeba zhoubný novotvar plic, u kterého víme, že v 90 % vzniká v důsledku kouření, ale můžeme sem zařadit i úrazy.
Z hlediska největšího balíku onemocnění, které jsou jak léčitelné, tak preventabilní, tak tam bychom mohli zařadit všechna kardiovaskulární onemocnění nebo třeba diabetes.
V porovnání s evropskými zeměmi na tom nejsme dobře, ale jak se úmrtnost na tyto nemoci mění v Česku s časem? Zlepšuje se to alespoň?
Jak nám narůstá naděje dožití jako taková, tak je asi jasné, že se to zlepšuje. Já bych možná vypíchla takové oblasti, kde máme určité rezervy. To je právě ta úmrtnost na ischemickou chorobu srdeční, zhoubný novotvar tlustého střeva a konečníku, zhoubný novotvar plic, ale je to třeba i COVID-19, kde ta úmrtnost u nás je výrazně vyšší. Jsou to třeba i onemocnění, které souvisí s konzumací alkoholu.
Nedostatečná výchova a strach
Co je důvodem vyšších čísel? Je to nižší osobní odpovědnost nebo špatná prevence nebo možná i mezery v systému prevence?
Kumulují se, jak ty důvody na individuální úrovni, tak na systémové. Na individuální je to nízká zodpovědnost. Možná to není dostatečná výchova k tomu, že za zdraví si zodpovídáme zejména my a lékař je tady až v případě, že něco nefunguje. Možná je to i nízká zdravotní gramotnost a chybějící povědomí, k čemu je screening důležitý.
Umírá generace ‚baby boomerů‘. Poprvé od války zemřelo ve Francii víc lidí, než se narodilo
Číst článek
Pak to jsou i individuální bariéry typu, že řada osob má strach jak z vyšetření, tak z diagnózy a léčby. Nejčastějším problémem je to, že značná část populace si myslí, že když nemám žádné příznaky, tak jsem zdravý. Tomu dokonce říkáme zdánlivě zdravá populace, protože ty osoby se domnívají, že jsou zdravé, ale když by u nich bylo provedeno nějaké vyšetření, tak budou mít nějaké onemocnění.
To všechno souvisí se zdravotní gramotností. Z hlediska systému bych řekla, že víme, že v některých regionech je problém sehnat praktického lékaře. Zhruba 2 % dospělé populace nemá praktika a 50 procent nechodí na prevenci.
To souvisí jak s gramotností, tak možná i s komunikací s praktickým lékařem. To mi považujeme za stěžejní. Tam vzniká základ pro včasnou prevenci.
Vy jste to několikrát zmínila zdravotní gramotnost, to je takový termín, který úplně často neslyšíme. Tak kdo by měl být garantem zdravotní gramotnosti? Rodina nebo možná stát?
Mělo by to být součástí výchovy ve školách. Naučit populaci, co znamená určité onemocnění, jak se může projevovat, že řadu onemocnění můžou mít po desítky let, aniž by se nějak projevilo. Určitě výchova, protože se ukazuje, že bariéry nebo rizika se kumulují u rizikových osob.
Nemám třeba výchovu ke zdraví v rodině, do toho mám horší životní styl a vynechávám prevenci. Cílem státu by mělo být zacílit na nějaké rizikové skupiny obyvatel, které jsou dobře identifikovatelné z šetření o zdraví.
