Přibývá lidí, kteří musí bojovat s klíšťovou encefalitidou. Potvrzují to údaje hygieniků, podle kterých se loni v Česku s touto chorobou léčilo asi 650 lidí, což je meziročně o čtvrtinu více. U čtvrtiny z nich se objevily vážné komplikace. Proč se podle vás nenechávají lidé v Česku více očkovat? A to ani proti takovým nemocem, jako je právě klíšťová encefalitida?
Situace je zvláštní v tom, že očkování, která nejsou v uvozovkách povinná, nejsou považována za tak důležitá. S tím se setkáváme zejména u chřipky. Ale u klíšťové encefalitidy je to jiný problém. 

V jejím případě bychom opravdu měli myslet na to, jestli chodíme do přírody a jsme v expozici klíšťatům. Toto onemocnění je naprosto závažné, neumíme ho léčit.

Metoda očkování je v podstatě jedinou možnou, pokud nechceme chodit v nějakých celotělových overalech, protože prohlídka těla po návratu z lesa a nalezení klíštěte nemusí vždy stačit.

Co by se mělo změnit, aby ta kampaň, respektive aby dopad očkování byl intenzivnější? Víme, že existují různé kampaně, různé vysvětlovny, je toho pořád ještě málo?
Asi je toho ještě málo. Když to porovnáváme se zeměmi kolem nás, tak riziko výskytu klíšťové encefalitidy je u nás velmi vysoké. Je v podstatě asi druhé nejvyšší z okolních zemí.

V Česku je proočkovanost lehce přes 30 procent. To znamená, že tu máme určitě velké nedostatky. Když se srovnáváme se sousedním Rakouskem, kde je proočkovanost někde kolem 86 procent, tak opravdu máme co dohánět.

Před námi je ale třeba i Lotyšsko, které má také poměrně vysoký výskyt. Je to jednak o kampaních, jednak o tom, jak vnímáme to onemocnění, a je to o rizikovosti. Lidé, kteří se nedostanou do lesa, se očkovat nemusí. Ale na druhou stranu je třeba říct, že klíšťata se vyskytují i v lesoparcích u měst. A klíšťata se bohužel s oteplováním začínají dostávat i do vyšších nadmořských výšek.

Jak jsme si kdysi říkali, že nad 800 metrů v Česku klíště nepotkáte, tak to už dneska není pravda. Dneska už dokáže vyšplhat i na Sněžku.

Co se stane, když encefalitida přijde? Jaký může mít průběh? Říkali jsme si, že může způsobit obecně vážné komplikace.
Průběh u klíšťové encefalitidy bývá dvoufázový. Na počátku je takové viremické období, které je následováno respiračními příznaky. Nemůžeme si uvědomit ani to, že je to klíšťová encefalitida jako velmi závažné onemocnění. Ale pak po určité době, kdy se cítíme dobře, zdrávi, přichází to těžké onemocnění, které má řadu forem, včetně té takzvaně nejtěžší formy bulbární, která může vést až k tomu, že člověk zemře.

Smrtnost u klíšťové encefalitidy je kolem jednoho procenta. Ale každopádně je to onemocnění, které je nesmírně závažné a může člověka velmi hendikepovat, vést k různým parézám a ochrnutím. V řadě případů tyto stavy pak nejsou vratné.

Teď je tedy ideální období na to, abychom se nechali očkovat. Jak dlouho ta látka působí? A jak často je potřeba se chodit přeočkovat?
Opakovaně říkáme, a říkali jsme to zejména v minulosti, že ideální je se očkovat v chladných měsících a že v létě by se očkovat nemělo. To už není pravdou, můžeme očkovat celoročně. Ale pravdou je, že chladné měsíce jsou lepší v tom, že získáme ochranu dříve, než se eventuálně setkáme s klíštětem.

Když se očkujeme v letních měsících, tak při expozici nemusíme být ještě dostatečně chráněni. Přitom k ochraně potřebujeme aplikované alespoň dvě dávky. Co se týká délky protekce, ta se u klíšťové encefalitidy liší podle věku.

Obecně platí, že čím jsme starší, tím nám míra protektivity klesá, ale to platí až nad 60 let. V základním schématu přeočkováváme posilující dávkou po třech letech, ve stadiu dospělosti je tato doba ale pětiletá. Naopak, když se dostaneme už do seniorního věku nad 60 let, tak tam nám dávka vydrží pouze tři roky a musíme se přeočkovávat.

nvl Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít